V koupelnách na Hlubině ukázali herci na blbství mocných Shakespearovými sonety

Představení oscilující mezi prohlídkou strašidelného hradu s mrtvolami, kláním perfomerů, živým koncertem, recitační soutěží a syrově podaným hereckým koncertem připravil ostřílený režisér Jan Mikulášek přímo pro Nové koupelny Dolu Hlubina. Ve čtvrtek v 15 hodin vypukla premiéra, a hned v 17 hodin derniéra.

Pavla Gajdošíková na Dole Hlubina. (Foto: Lukáš Horký)

Nešlo ale o žádnou festivalovou srandičku právě probíhající divadelní přehlídky Dream Factory. Výtvarné instalace, světla, zvuk i nadšení celého souboru, to vše bylo namícháno v působivou koláž v surrealistických kulisách. V „tovární sen“ na téma láska, život a smrt. Ale došlo i na aktuální politiku, jež má ovšem též smrtící rozměry.

Jan Vlas během shakespearovské perfrormance. (Foto: Lukáš Horký)

Diváci se hned na počátku představení stali jakousi skupinou turistů, kterou herci provedli labyrintem Nových koupelen. Začínalo se v prvém poschodí zdevastované stavby. „Právě vcházíte do hornické mučírny lásky,“ prohlašuje průvodce. V sále se odehrává řízený režisérský chaos, amorci s křídly na bedrech střílejí šípy z luků. Rozumět lze jen jednotlivým slovům, třeba spojení „k dispozici zcela“. Převažují však výkřiky, sténání a psí vytí. Hotový očistec, možná předpeklí nebo blázinec, v každém případě parádní podívaná.

Ze shakespearovské performance na Dole Hlubina. (Foto: Lukáš Horký)

Následuje přechod do sálu, který byl podle průvodce místem, v němž si horníci Dolu Hlubina četli básně. „Recitovali, hráli na hudební nástroje a zpívali. Možná si říkáte, že horníci jsou lidé hrubšího zrna, ale tohle byl jejich poetický koutek,“ fantazíruje průvodce. Z reprobeden přitom běží aktuální zprávy o krachu společnosti Ostravsko-karvinské doly. U stěny stojí havíři v přílbách a s revolvery v rukách, tohle je symbolický obraz smrti černouhelného hornictví.

Hornická scéna je i nejangažovanější z celého představení. Herci čtou různé překlady slavného šestašedesátého sonetu Williama Shakespeara. Takto třeba zazněl v českém přebásnění Martina Hilského:

…jak umění je pořád služkou mocných,
jak hloupost zpupně chytrým poroučí,
jak prostá pravda je všem prostě pro smích,
jak zlo se dobru chechtá do očí…

„Tomu rozumím,“ volají herci, zatímco u jiných starších překladů si občas postesknou, že neví, co to vlastně čtou. A je pravda, že totéž co Hilský sepsal jako obžalobu mocných, je v překladu Josefa Václava Sládka z roku 1883 poněkud méně srozumitelné:

…a uměnu jak úřad umlčuje
a umem (jako lékař) vládne bloud
a prostá opravdovost hlupstvím sluje;
jak do ďáblových Bůh je zjímán pout…

Ze shakespearovské performance na Dole Hlubina. (Foto: Lukáš Horký)

Herci recitují, zatímco diváci myslí na blbství, s nímž se zrovna ten den setkali. V práci, nebo si pustili rozhlas a slyšeli nové zprávy z Hradu. V tom jim pomohl i úderný překlad E. A. Saudka z roku 1975, tehdy namířený hlavně proti normalizačním vůdcům.

…a umění jak panáčkuje vládě,
a doktor Blbec káže geniům,
a lumpové se posmívají pravdě,
a Dobro babě Zlu jak smejčí dům…

Překlady básní jsou překrady, jak by řekl klasik. Každý překladatel si do nich vkládá svoje a na předlohu až tak nehledí. To už ale exkurze Hlubinou prochází kolem řady menších místností, přičemž tvůrci představení každou z nich proměnili ve výtvarnou instalaci. Mimoděk tak navázali na zdejší květnovou výstavu studentů Fakulty umění Ostravské univerzity, z níž dokonce v Nových koupelnách stále zůstává řada artefaktů.

Ze shakespearovské performance na Dole Hlubina. (Foto: Lukáš Horký)

Muž se svázanýma rukama v místnosti plné dámských lodiček. Zrcadla. Mrtvola pod igelitem. Operační sál. Občas figuríny, občas i živí herci – performeři. Škoda, že mezi diváky není nikdo z Fakulty umění, divadlo a výtvarno totiž v Ostravě stále žije v poněkud mimoběžných skupinách, ale Hlubina je ve čtvrtek zvláštně propojovala.

Akvárium z igelitu. (Foto: Lukáš Horký)

Přichází první vrchol představení. V horním sále koupelen je připraveno jakési akvárium z průsvitných igelitů, za nímž se především umírá. Z pódia zní sonety o smrti a zmařeném životě. Někteří mladší diváci se smějí, těm ve středním a starším věku tuhne v žilách krev. Tohle je přímý přenos z léčebny dlouhodobě nemocných. Peklo, kterým prochází každý, komu se nepodaří umřít zavčas, třeba při tragické autonehodě.

Ze shakespearovské performance na Dole Hlubina. (Foto: Lukáš Horký)

A druhým vrcholem je módní přehlídka v sousedním sále. Tohle je zřejmě ta část z celého projektu, která měla zásadně rezonovat v ruinách obchodního domu Ostravica-Textilia, kde se mělo představení původně odehrát, ovšem údajně z bezpečnostních důvodů se tak nestalo. Bizarní přehlídka v nejvyšším patře hornických koupelen je vyznáním lásce. Lásce věrné i nevěrné. Lásce gayů či lesbiček. Lásce, která zabíjí. Lásce, která trvá až za hrob. O tom všem jsou přece Shakespearovy nesmrtelné sonety.