Janáčkův máj vzdal hold obětem terorismu působivým provedením Mozartovy Mše c moll

Wolfgang Amadeus Mozart se narodil před 260 lety. Čtvrteční koncert spojil hold skladatelovu výročí s poctou obětem teroristických útoků. Czech Ensemble Baroque Orchestra & Choir řídil Roman Válek, v sopránových sólech se zaskvěly Štěpánka Pučálková a Kateřina Kněžíková.

Mozartova velká Mše c moll K 427 z roku 1782 je fragmentem – chybí rozsáhlé části Creda a kompletní Agnus Dei, přesto bývá dodnes prováděna – dochovaná hudba působí neobyčejně kompaktně. Mozart v tomto svém díle provedl osobitou syntézu italské barokní opery, německé polyfonie a anglické sborové tradice. Barokní stylizaci potvrzuje také instrumentace pro dva sólové soprány, tenor, bas, smíšený sbor a velký orchestr i četné polyfonní úseky v instrumentálních pasážích a sborových partech.

Kateřina Kněžíková jako sólistka čtvrtečního koncertu. (Foto: Jakub Mičovský)

V úvodu zaznělo sborové Kyrie, které bylo v Christe eleison vystřídáno prosebnou modlitbou prvního sopránu v podání Kateřiny Kněžíkové. Přední česká sopranistka vložila do niterné zpovědi vroucný i dramatický výraz. Burácející Gloria představilo v plné zvukové šíři sbor a orchestr, který byl v dynamicky exponovaných partiích přesvědčivý, vyrovnaný v jednotlivých sborových hlasech a spolehlivý v instrumentálních pasážích.

Ve druhé části Gloria se představila Štěpánka Pučálková – a to v citově vypjatém Laudamus te. Mezzosopranistka Pučálková virtuózně stylizovaný part druhého sopránu zazpívala s velkou brilancí: její níže posazený, medově zbarvený mezzosoprán je schopen velké dynamické šíře, včetně překrásných pianissim a přesvědčivých melodických ozdob. Také duet sopránů v Domine Deus byl ukázkou šťastné volby sólistek – oba hlasy byly v rovnováze, světlejší soprán Kněžíkové se sytým hlasem Pučálkové se vedle sebe poutavě vyjímaly a doplňovaly.

Z koncertu Janáčkova máje v Opavě. (Foto: Jakub Mičovský)

Také sborové úseky v Qui tollis peccata mundi či v Cum Sancto Spiritu byly ukázkou majestátní velkoleposti Mozartovy hudby, kterou dirigent Válek vystavěl především s akcentem k frapantní zvukovosti než k subtilněji cizelovaným dynamickým konturám. Mírným zklamáním bylo vypuštění kadence čtyř sólistů v Et incarnatus est, která je jednou z nejpůsobivějších částí Mozartovy mše. Po Sanctus s radostnou fugou Osanna in excelsis následovalo kontrapunkticky pojaté Benedictus a kratičký návrat k Osanna.

Mozartova mše se rozezněla v opavském kostele sv. Václava s nebývale přesvědčivou vroucností, která byla nepochybně ovlivněna zaměřením koncertu. Orchestr a sbor pod vedením sbormistryně Terezy Válkové a dirigenta Romana Válka podal přesvědčivý výkon, který by umocnil jen antiklimax při tvarování melodie do jemnějších odstínů. Ze sólistů přesvědčili svými výkony všichni protagonisté, z dam to byly vynikající Štěpánka Pučálková a přesvědčivá Kateřina Kněžíková, vůbec nezklamali ani tenoristé Václav Čížek a Jakub Kubín či charismatický basista Jiří Miroslav Procházka.

Koncert v rámci Janáčkova máje v Opavě měl všechny atributy dobře odvedené práce a hlubokého uměleckého zážitku. Vše stvrdil bouřlivý potlesk zcela zaplněného interiéru kostela sv. Václava.