EXKLUZIVNĚ: V Ostravici-Textilii se tančilo. Diváci vpuštěni nebyli, můžou se ale těšit na film
28.5.2016 19:17 Martin Jiroušek Atd. Report
Festival soudobého tance Move Fest plánoval premiéru výjimečného představení Luxury Memories, která se měla odehrát v objektu Ostravice-Textilie. Kvůli nesouhlasu stavebního úřadu ale musela být veřejná produkce zrušena. Tvůrci ovšem nezmizeli a rozhodli se místo divadelního představení natočit v interiérech někdejšího módního domu film, který uvidí mnohem více lidí. A deník Ostravan.cz byl u toho.
Z natáčení filmu Luxury Memories v Ostravici-Textilii.
Foto: Petr Kiška
Módní dům Ostravica-Textilia dnes navenek působí smutně a neutěšeně, nicméně v uplynulých dnech v něm ožívaly opravdu luxusní vzpomínky na dobu dávno minulou. Proháněly se zde tanečnice s chlebíčky, z oken se linula podmanivá melodie hraná na saxofon a technický štáb dělal vše pro to, aby zaznamenal projekt, který lidé zatím nemohli spatřit, přesto nezanikl.
Slova, která původně zvala na představení, zněla jako utopie. „Zašlé zdi plné vzpomínek brzy obnoví svou slávu a Ostrava ožije jako za starých časů, kdy byl v centru ještě život, obchoďák s přezdívkou Fukušima nestál, lidé se scházeli v kavárně Elektra a chodili nakupovat do Módní tvorby.“
Elektra ještě stojí, i když není to tak dávno, kdy v podstatě povstala z popela. Něco takového je v případě Ostravice-Textilie pro mnohé nepředstavitelné, protože objekt je dlouhodobě nepřístupný a o jeho stavu kolují nelichotivé zvěsti. Přesto její znovuoživení není nemožné a navíc – pod vnější skořápkou se stále ještě skrývá otisk zašlého světa slávy. Sice velmi poškozený, přesto do značné míry pořád autentický. A jak jinak jej vzkřísit než za pomoci umění, za pomoci energického tance.
Zajistit vstup pro novináře do uzavřené Ostravice sice pár hodin trvá, přesto se nám to ale podaří. Jana Ryšlavá, choreografka a spoluautorka Luxury Memories, mi podává ruku v provizorních dveřích do objektu. V tu chvíli na ni spadne rezivějící lopata, ale s tím se tady tak trochu počítá, vždyť vlastně jde o staveniště.
Bodové reflektory svítí, benzínový agregát vrčí a před zraky několika lidí ožívá zaniklý svět prvorepublikové slávy. Z pověstného schodiště, symbolu zdejšího atria, rytmicky sestupují tanečnice, po každé straně pět, střídavě v červených a černých šatech. Ukusují chlebíčky a tančí. Chlebíčky jsou ikonickým znakem zdejšího již zaniklého blahobytu, k dostání totiž bývaly ve zdejším bufetu v prvním patře a mnoho Ostravanů na ně s láskou vzpomíná dodnes.
„Všichni stůjte, kde máte stát, a nezapomeňte na úsměvy,“ diriguje svůj tým tanečnic choreografka Jana Ryšlavá. Všude panuje nadšení nejen ze samotné akce, ale především z jedinečného prostoru. Jeho stav sice není lichotivý, přesto si zachoval i po letech půstu výrazné stopy své jedinečnosti. Ladná křivka zrcadlově koncipovaných schodů upomene na dávné módní přehlídky a chtě nechtě se vám vybaví obchodní shon a šum nadšených zákazníků.
Iluzi vydatně podporuje táhlý tón saxofonu Marcely Kučové, která v pánském obleku s kloboukem z třicátých let stojí na terase v prvním patře. Hudební linka, barokní křivka schodů i víření nohou jdou k sobě.
Na omítce lze vidět hrozivé mapy, vodní skvrny, prázdná místa. Nad atriem se tyčí namalované a místy oprýskané, ale pořád ještě zřetelně jasně modré nebe. Ve vzduchu se vznáší všudypřítomný pach vápna, po zemi poletují piliny, ale i tak je vidět, že se tady hodně mění k lepšímu. Pokud se podaří Ostravici novému majiteli oživit, tak to bude nepochybně jeden z magnetů historického jádra Ostravy.
Agregát stále vrčí a do toho tepe rytmus tance. Tma i světlo. Deset černo-červených dívek i mladý pár sedící u stolku pod schody. Chlebíčky v namalovaných ústech rychle mizí. Ostravský tanec jde proti štíhlé linii.
„Měla sis poslední sousto nechat na konec,“ zní upozornění choreografky. A hned na to ještě podstatnější informace: „Zuby! Neviděla jsem je skoro u nikoho!“ Jíst chlebíčky jako ve filmu pro pamětníky, to je samozřejmě možné jen se zářivým úsměvem. Zásoby jsou bezedné a dokonce benzín v agregátu vydrží tak na hodinu až dvě…
Je velká škoda, že se Luxury Memories nestaly veřejnou akcí, naštěstí o nich alespoň vznikne film. A Ostravica-Textilia? Snad už brzy na tom bude lépe a ukáže svou zašlou slávu novým příchozím. A pokud ne, premiéra filmu Luxury Memories by měla být v září.
Přečtěte si více z rubriky "Atd.", nebo přejděte na úvodní stranu.