Čínský perkusionista ohromil Ostravu a Janáčkově filharmonii se opět tleskalo vestoje

Joseph Schwantner je jedním z nejoceňovanějších amerických skladatelů současnosti – zejména pro svůj dramatický styl a uhrančivě barevnou orchestraci. Schwantnerův 1. koncert pro bicí nástroje a orchestr vznikl pro perkusionistu Christophera Lamba, který působí v New York Philharmonic Orchestra. Koncert je zdánlivě klasicky strukturovaný – třívěté členění je rozvrženo v tradičním tempovém odstínění rychlá – pomalá – rychlá. Stejně tak dramaturgie skladby přináší v první a třetí větě hudbu dramatickou, harmonicky a melodicky vyostřenou, zatímco druhá věta přináší hlubší ponor do hudební matérie prostřednictvím ostinátních motivů v kvartových a kvintových intervalech, cyklických návratů a mystické atmosféry, co se týče rafinovaného a barevně působivého využití bicích nástrojů.

Schwantnerův koncert je ve světě velmi oblíbený, protože splňuje v mnohém kritéria posluchačské atraktivity. Sólovým nástrojem jsou pestré perkusivní nástroje – sólista během koncertu musí zdolávat také vzdálenost mezi jednotlivými nástroji, což ještě umocňuje vizuální zážitek. Oblibu koncertu zajišťuje vysoká dramatičnost, která staví na dialogickém principu rozhovoru sólisty s orchestrem. Tento efekt je Schwantnerem vystupňován a okořeněn o zdánlivě progresivní prvky v harmonii a rytmu.

Biao Li během koncertu. (Foto: Ivan Korč)

Ve skutečnosti se však stále pohybuje v poměrně běžných rytmických i harmonických relacích (s preferencí nepravidelných taktů). Melodika koncertu je eliminována na několik jádrových motivů, které se v průběhu díla opakují, třetí věta pak před codou zopakuje téma úvodní věty, které sklene stavbu koncertu do obloukové formy.

Biao Li předvedl neuvěřitelně energickou hru. Hned v první větě Con forza demonstroval svou přesnost, rytmickou preciznost a dynamiku. Druhá věta In memoriam je věnována Schwantnerovu příteli a skladateli Stephenu Albertovi, který zemřel, právě když Schwantner koncert komponoval. Věta šokuje tajuplnou elegií a rafinovaným využitím perkusí. Vyvolává mystérium neočekávaného odchodu blízkého člověka, najednou je tady prázdno po někom, kdo vedle vás včera hmatatelně stál! Schwantner podpořil sugestivní účin své hudby využitím pestré palety perkusí, v nichž dominoval vibrafon, crotales a působivý vodní gong.

Čínský perkusionista Biao Li při pátečním koncertu. (Foto: Ivan Korč)

Třetí věta ritmico con brio přinesla návrat minimalistického motivu marimby a dravý pohyb – v jejím epicentru stála sólová kadence, kterou Biao Li vymodeloval prostě neuvěřitelně. Sympatický čínský sólista se zaskvěl i v přídavku, kterým byla nádherně křehká jazzová momentka na vibrafon.

Mahlerovy symfonie jsou jako milníky na cestě k pochopení vývoje hudby 20. století. Nelze vnímat současné dění na poli symfonické hudby bez vyrovnání se s těmito monolity, které ve své celistvosti „objímají“ svým hudebním výrazem celý svět.

Z pátečního koncertu Janáčkovy filharmonie. (Foto: Ivan Korč)

Pátá symfonie přináší po dvou předchozích dílech s účastí vokální složky opět hudbu ryze instrumentální. Symfonie se po klasičtější formě čtvrté vrací k experimentální stavebné rovině – jako úvodní větu Mahler postavil Trauermarsch – jakýsi groteskní smuteční pochod, jehož šíře se vtiskuje do duše svou tvrdošíjností. Teprve druhá věta přináší hybné, neklidné téma v neustálých melodických zvratech a obměnách. Po scherzu třetí věty si dokonce Mahler v partituře vymínil tříminutovou pauzu, kterou dirigent Forster dodržel a šel si odpočinout na chvíli na židli. Skvostné Adagietto a Attacca rondo-finale pátou symfonii slavnostně uzavírají tonálním zdůrazněním D dur.

Dirigent Heiko Mathias Förster. (Foto: Ivan Korč)

Filharmonici v náročném programu ve čtvrtek večer excelovali. Jak Schwantnera, tak Mahlera zahráli velice přesvědčivě, Förster projevil zejména v Mahlerovi zkušenost s výstavbou velkých symfonických skladeb a jeho pátá zněla velmi zkušeně a plasticky.

Biao Li na mne velice zapůsobil svou pokorou, s níž děkoval posluchačům za přízeň, stejně tak sympaticky děkoval filharmonikům za skvělý doprovod. Jeho hra byla jedním slovem magická ve své přesnosti a zápalu, se kterým vystihl i nejnáročnější části koncertu.

Filharmonie dokázala, že se publikum nemusí současné hudby vůbec obávat. Její kreace byla vynikající, což potvrdily příznivé ohlasy.