Trumpetista kapely Kryštof na Janáčkově máji překvapil nádherným barokním sólem

Koncerty Janáčkova máje vyhledávám s potěšením. Je to proto, že patřím k těm hudebním konzumentům, kteří nepohrdnou klasikou, avantgardou, folkem ani death metalem. Proto jsem si to namířil na tento koncert, který mne zaujal o to víc účastí známého ostravského muzikanta Nikolaose Grigoriadise, který působí v popové stálici Kryštof, kde mimo jiné dokazuje také své vokální kvality. Ale vezměme to popořádku.

Na úvod zazněla hudba Carla Ditterse von Dittersdorf, který byl ve své době jedním z nejhranějších a nejvíce ceněných skladatelů ve Vídni. Ditters později přešel do služeb biskupa Schaffgotsche na zámku Jánský vrch. Jeho Tercet G dur pro dvoje housle a violu, kterým Camerata koncert zahájila, byl ukázkou bezprostřední muzikality, klasicistní vzdušnosti i kontrapunktické suverenity.

Soubor Camerata Janáček na Janáčkově máji. (Foto: Jakub Mičovský)

Dittersova hudba ansámblu velmi svědčila, ať už se jednalo o lyrické Adagio, tempově znamenitě odstíněný Menuet s Triem, či závěrečnou fugu, která byla nesporným dokladem ryzího skladatelského mistrovství. Také Mozartovo Divertimento B dur se Cameratě vydařilo: zejména první věta zaujala – v intenci této formy původně určené pro zábavu a rozptýlení – netradiční zvukovostí a strukturou, kterou ansámbl dynamicky přesvědčivě vystavěl.

Pozdně barokní italský autor Tomasso Albinoni se ve své době zapsal do hudebního povědomí jako skladatel četných oper. Věnoval se také přednostně – jako jeden z prvních barokních mistrů – sólovému hoboji ve svých 12 concerti cinque, op. 7 či ve sbírce Concerti op. 9. Popularita těchto melodicky vděčných koncertů byla tak značná, že se tato díla hrají v různých nástrojových modifikacích. To je případ také Albinoniho Koncertu B dur č. 3, op. 7, který můžeme slyšet v podání klarinetu, tuby nebo také trubky.

Nikolaos Grigoriadis na Janáčkově máji. (Foto: Jakub Mičovský)

Nikolaos Grigoriadis zahájil první větu Albinoniho koncertu energicky a precizně. Jeho interpretace byla známkou technické erudice a vyznačovala se poučenou volbou barokních ozdob. V úvodní větě tohoto díla má sólový nástroj pouze jakýsi „doplňující“ charakter – naplno se rozezní až v kantiléně pomalé druhé věty. Tu Grigoriadis podal v procítěné, jemné dynamice dlouhých držených tónů, příjemná byla také jeho bezproblémová souhra s ansámblem. Třetí věta rovněž potvrdila kvality sympatického trumpetisty v rychlejších pasážích a sekvencích. Grigoriadis možná některé posluchače velmi překvapil, ale rozhodně v dobrém slova smyslu. Jeho hudební univerzalita je naprosto evidentní a bylo by příjemné, kdyby se něco z jeho klasické erudice ještě více otisklo v mainstreamové hudbě kapely Kryštof.

V odlehčeném duchu koncert pokračoval Serenádou pro komorní orchestr Edwarda Elgara. Závěrečná Janáčkova Idyla pro smyčce Cameratě svědčila nejvíce a představila poutavě procítěnou melodiku a báječnou souhru orchestru. Janáček v podání Cameraty divákům lahodil natolik, že si obecenstvo vytleskalo ještě přídavek v podání energické a romantické první věty z Griegovy suity Z dob Holbergových.

Příjemný středeční koncert Janáčkova máje měl dobrý spád a byl postaven na kratších a posluchačsky atraktivních skladbách. Camerata Janáček potvrdila svou pověst předního ostravského smyčcového ansámblu a trumpetista Nikolaos Grigoriadis by měl zvážit, zda pro jinou příležitost nenastuduje další klasickou skladbu, protože jeho zdařilá kreace vzbudila velmi příznivé ohlasy.

Čtěte také ROZHOVOR s Nikolasem Grigoriadisem.