Boris Urbánek chystá další Jazz Open a říká: Kapely jsem vybíral s láskou, všechny je mám rád

Melanie Scholtz, to je hypnotizující magie hlasu a atmosféry, která do Ostravy krásně zapadne i zatne silou čisté výpovědi. Jihoafrická zpěvačka přitom v Česku nevystupuje poprvé, jaký program představí v Ostravě?

Popravdě řečeno nevím… Vím jen, že ji budou doprovázet skvělí čeští hudebníci – pianista Standa Mácha, kontrabasista Pepík Fečo a bubeník Martin Šulc. Ale také odehraje část svého koncertního vystoupení s looperem, kde si nahrává hlasové smyčky.

Dalším jménem festivalu je Billy Cobham. Bubenická legenda, která hrála po boku Milese Davise či Johna McLaughlina. Jak se vám povedlo dostat velkého Billyho Cobhama na Jazz Open Ostrava 2016?

Oslovil jsem několik evropských promotérů s dotazem, která současná hvězda je „k mání” v červnu v Evropě a z celé nabídky mne nejvíc zaujal právě Billy Cobham, který je bezesporu velká postava jazzrocku a fusion.

Myslíte, že zazní také kompozice z éry Mahavishnu Orchestra?

Já doufám, že zazní slavný Stratus. Jinak jsem sám zvědavý, s jakým repertoárem Billy přijede. Dnes je jeho hudební projev rozkročen všemi směry, včetně world music.

Mladá polská baskytaristka Kinga Glyk pro mě byla velkým objevem: tak strhující a současně vyzrálý hudební projev bych v osmnácti letech nečekal. Kladl jste si někdy otázku, jak je to možné?

Je naprosto jasné, že je to nesmírně talentovaná a pracovitá holka. Navíc má velmi pevné vedení, v podobě jejího otce Ireka Glyka, který je zároveň bubeníkem a kapelníkem její kapely.

Rhythm Desperados je vaše vlastní kapela, která kombinuje svěží energický mix funky, latiny a jazzu. Čím pobavíte letošní festivalové publikum? Máte nějaké nové trumfy v rukávu? 

Vzhledem k tomu, že Rhythm Desperados hráli naposledy v Ostravě někdy před 7 lety, je pravděpodobné, že jsou pro ostravské publikum poměrně neokoukanou a neoposlouchanou kapelou. Takže se mi teď jeví, že trumf v rukávu je už to, že se Ostravanům představí po takové dlouhé době. Zejména zocelená těsně po návratu z turné po Arménii.

V programu letošního ročníku nechybí ani Rudy Horvat Group, projekt výjimečného kytaristy a skladatele Rudy Horvata. Zahrajete si s nimi také? Pokud se dobře pamatuju, na skvělé desce C4 jste se podílel…

Vzhledem k tomu, že tam budeme všichni „na hromadě”, je docela možné, že si s nimi dám pár věcí.

Další pojem Jazz Open 2016 je zpěvačka Jana Koubková. Je trefné označit ji jako první dámu českého jazzu?

Určitě. Je to bezesporu osobnost, která už téměř 50 let výrazně působí na naší jazzové scéně.

Loni vám nevyšla podpora města, jak je na tom festival letos? Byli radní vstřícnější?

Ano, po loňském „debaklu” je to letos o mnoho radostnější. Patří jim za to velký dík a ocení to doufám především návštěvníci obou festivalových dní, protože tam se ukáže opravdová kvalita.

Na co z programu byste ještě rád upozornil?

Já myslím, že oba dny budou krásné a každý si tam najde to „své”. Pokud jde o mne, tak každou jednotlivou kapelu jsem vybíral s láskou, a tudíž  jsou všechny moje nejoblíbenější. Je ale samozřejmé, že vidět a slyšet Cobhama na vlastní oči a uši bude splněním dětského snu.

Na sociálních sítích se poměrně vehementně vyjadřujete k politické situaci i otázkám migrace. Janáčkův máj letos zaštítil svůj festival mottem Všichni lidé bratry jsou. Neplánujete napříště zastřešit Jazz Open také nějakým heslem?

Naprosto rozumím Jaromíru Javůrkovi pokusit se připomenout, v situaci současného společenského neklidu, základní myšlenku humanismu, kterou si vypůjčil od Schillera (tuším z textu 9. symfonie L. Beethovena) … Je to takové hezké, nicméně, všeobecné gesto. Pokud jde  o mne, nemyslím si, že se vyjadřuji „poměrně vehementně” na sociálních sítích. Tu a tam se vyjádřím ke konkrétnímu problému v případě, že nesdílím jednostranný pohled na konkrétní situaci. Považuji to za přirozené a správné.

Myslím si, že už samotný počin i výsledná dramaturgie Jazz Open je svým způsobem odrazem mých názorů a postojů k základním všeobecným hodnotám. Za daleko podstatnější, než jen slova, považuji činy. I drobné činy, například dvoudenní setkání lidí s pozitivní náplní, což na Jazz Open Ostrava nepochybně nastane. Nerad bych ale z festivalu dělal nějakou politickou manifestaci. To mně, ani hudbě nepřísluší.

Jaké je vaše největší přání s ohledem na letošní Jazz Open Ostrava?

To přání je každoročně stejné – aby nám vyšlo počasí. Potom už se nemusíme ničeho obávat.