Ředitel Janáčkova máje Jaromír Javůrek: Věřím, že umění může zachránit náš svět

Můj první dotaz směřuje k citátu „Všichni lidé bratry jsou“. Pochází ze Schillerovy Ódy na radost, kterou zhudebnil Ludwig van Beethoven. Stejný název nese i román Johannese Maria Simmela. Proč jste se rozhodl použít právě tuto sentenci jako zastřešující motto Janáčkova máje 2016?

Ve stále narůstajícím napětí mezilidských a mezinárodních vztahů, uprostřed vlny terorismu a násilí, jsme chtěli připomenout poselství, které nic neztratilo na své aktuálnosti a hlavně naléhavosti. Vím, že to vypadá idealisticky, ale věřím, že pokud bude znít krásná hudba, pokud budou vznikat nová výtvarná díla a podobně, je ještě možné náš svět zachránit. A zmíněná sentence je, myslím, naprosto výstižná.

Festival zahájí Drážďanská filharmonie s dirigentem Sanderlingem a houslistou Ivanem Ženatým. Vedle tradiční Janáčkovy Sinfonietty zde zazní Prokofjevův první houslový koncert a Beethovenova Eroica. Myslíte, že myšlenka Beethovenovy symfonie – že moc se nemá zneužívat – je aktuální právě dnes?

Program zahajovacího koncertu vznikal v poměrně dlouhých diskusích. První polovina koncertu Janáček-Prokofjev představuje nejen začátek 20. století, ale v mírné nadsázce začátek něčeho nového – snad pozitivního. Beethovenova Eroica se nerodila lehce a je v ní opět Beethovenovo nadčasové poselství: ne k oslavě jednoho hrdiny, ale k oslavě „velkého člověka”, který ideály volnosti, rovnosti a bratrství nezradí.

Většina návštěvníků Janáčkova máje zřejmě uslyší jméno Hildegarda von Bingen poprvé. Jak byste koncert, kde zazní responsoria, antifony a hymny této skladatelky přiblížil?

Kolik osobností naší historie ještě neznáme či neznáme dostatečně? I v tom vidím programovou náplň našeho festivalu: uvádět díla či autory neznámé, zapomenuté nebo znovu objevené. Sv. Hildegarda patří mezi ně. Obdivuhodná renesanční osobnost evropského středověku se svou poezií a hudbou. A proti ní francouzské, tentokrát skutečně renesanční světské písně.

O stylové univerzalitě přesvědčí ostravský trumpetista Nikolaos Grigoriadis. Člen popové stálice Kryštof se představí v díle Tomase Albinoniho s renomovaným smyčcovým ansámblem Camerata Janáček. Nechystá pro diváky Nikolaos nějaké žánrové překvapení?

Janáčkova konzervatoř v Ostravě dala za dobu své existence české hudební, divadelní a taneční scéně nejednu výjimečnou osobnost. Některé z nich jsou „podobojí” a stojí jednou nohou ve světě hudby klasické a tou druhou ve světě hudby nonartificiální – schválně neříkám populární, protože populární je třeba i Malá noční hudba W. A. Mozarta a dostali bychom se v rozhovoru někam úplně jinam). Vynikající trumpetista Nikolaos Grigoriadis vzal nabídku festivalového koncertu nesmírně odpovědně a poměrně dlouhou dobu vybíral „ten pravý” titul. Překvapivě se rozhodl pro Albinoniho hobojový koncert, který bude hrát na trubku bez jakékoli úpravy (!), což slibuje skutečně velký zážitek. A pokud jde o případné další překvapení, tak o žádném nevím.

V programu mne zaujal také projekt varhaníka Jaroslava Tůmy, který je postaven na improvizačním mistrovství Jana Rokyty, Stefana Baiera, Liselotte Rokyty, Alana Vitouše a dalších. Oč na koncertě, kde zazní myšlenky spisovatele Thomase Manna v přednesu herce Jana Hartla, půjde?

Jaroslav Tůma patří mezi naše a evropské špičkové varhaníky a je dlouholetým stálým hostem našeho festivalu. Kromě hry mě vždy zaujal jako autor myšlenky – nápadu, který měl vždy odvahu realizovat. Program celého večera kolektivní improvizace, kdy je navíc hudba umocněna či podpořena sólovým tancem, je samo o sobě velmi odvážný a neobvyklý. Viděl jsem a slyšel jsem toto mimořádné provedení a musím konstatovat, že přes náročnost námětu a Mannova textu, jehož čtení dílu samozřejmě k porozumění nemálo přispívá, jde o strhující večer.

Izraelský houslista Guy Braunstein vystoupí v Ostravě vůbec poprvé. Elgarův houslový koncert navazuje na loňské festivalové uvedení autorovy symfonie. Záměr uvádět Elgarovo dílo v Ostravě je evidentní. V čem je Elgarova hudba pro festival tak zajímavá, že jí dáváte přednost?

Abonentní symfonické sezóny mají výhodu poměrně velkého množství koncertů, v nichž lze během jednoho roku realizovat nejrůznější programové myšlenky. Náš festival je omezen počtem asi dvaceti koncertů, z nichž zhruba čtvrtina je symfonických. Ostrava je dnes velice zajímavou kulturní, uměleckou a hudební destinací. Zaznívají v ní v průběhu roku desítky nejrůznějších koncertů. A protože stále vycházím z dávné preambule, že festival je slavnost a něco výjimečného, tak se jí snažím, jak v interpretační, tak programové rovině naplňovat. Vůbec to není lehké! Elgarova hudba mě zaujala již před lety svou romantičností, která ale není prvoplánově efektní a okázalá. A tak postupně uvádíme stěžejní díla tohoto významného anglického autora. Koneckonců, kolik britských autorů skutečně (tedy jejich hudbu) známe? V tomto ohledu mám ještě další plány. A uvedení Elgarova houslového koncertu bude skutečně mimořádné: do Slezska ho přijede zahrát na festival nesoucí jméno skladatele, jenž netajil svůj silný vztah ke slovanství, židovský houslista žijící v Německu.

Dagmar Pecková vystoupí na operním galakoncertě označeném jako „Hříšnice“. V čem je podle vás přední česká mezzosopranistka „hříšná“?

Dagmar Pecková je výjimečná. Známe se poměrně dlouho a některé své projekty s radostí uvedla právě v Ostravě. Ať již šlo o koncert operních kalhotkových rolí „Říkejte mi pane”, nebo o její interpretaci německých písní, byla vždy jedinečná. Program „Hříšnice“ nevznikl sice pro festival, ale svým způsobem festivalový je. Nejde v něm totiž o efektní árie italské opery, ale o dramatické osudy nejrůznějších hrdinek. A díky svému poměrně komplikovanému životu má k jejich interpretaci Dagmar Pecková velice blízko.

Provedení Mozartovy Mše c moll je věnováno všem obětem terorismu, který v posledních letech zmítá světem. Jak se díváte na ruský koncert Modlitba za Palmýru, který nedávno proběhl světovými médii?

Musím se přiznat, že tento koncert jsem neviděl, a tak se k němu nemohu vyjádřit. Vnímám uvedení Mozartovy geniální Mše c moll skutečně jako tryznu za všechny nevinné oběti zla, ať se již objevilo a projevilo kdekoliv na světě. Jako by se někteří jeho nositelé se vstupem do 21. století vraceli zpět až do středověku.

Velkolepým příspěvkem k Shakespearovu letošnímu výročí bude provedení dramatické symfonie Romeo a Julie Hectora Berlioze. Jaký je váš osobní poměr k hudbě tohoto francouzského romantického skladatele?

Byl jsem před 35 lety – byť nepřímo – u ostravského provedení Berliozova Romea a Julie. S Janáčkovou filharmonií, sólisty a sborem dílo nastudoval a uvedl Dr. Otakar Trhlík, u nějž jsem studoval. A tak jsem měl možnost jako mladý adept hudebního umění pronikat do krás a tajů hudby velkého francouzského romantika, kterému byl jakýkoliv symfonický orchestr a pěvecký sbor malý. A jsem rád, že v Ostravě a právě na Janáčkově máji zazní jiná Berliozova skladba než jen slavná opera Carmen a Fantastická symfonie.

S potěšením sleduji, že se na programech koncertů stále častěji objevuje jméno Karl Ditters von Dittersdorf. Jeho Missa solemnis in C zazní v interpretaci špičkových mladých sólistů sopranistky Veroniky Holbové, altistky Jany Hrochové či basisty Jana Štávy ad. Je to známka, že Dittersova hudba je živá a souměřitelná s mistry hudebního klasicismu Haydnem či Mozartem?

Když jsme s otcem biskupem F. V. Lobkowiczem začali uvažovat o programu koncertu ke dvacátému výročí založení Ostravsko-opavské diecéze, bylo jedno dílo jasné okamžitě: Te Deum laudamus Antonína Dvořáka. O druhém jsme diskutovali, ale poměrně brzy jsme se shodli právě na Dittersovi. Svým působením na zámku Jánský Vrch je spojen s naším krajem a svou úzkou vazbou na další vídeňské klasiky propojil náš region s Evropou (možná stále aktuální, ne?). Proto jsme také interprety vybírali mezi těmi, kteří jsou s Ostravou, Lašskem a Slezskem spjati. A jsem moc rád, že se nastudování ujal dirigent Petr Altrichter, rodák z Frenštátu pod Radhoštěm a absolvent ostravské konzervatoře. Byl jsem velmi příjemně překvapen, kolik času a péče věnuje právě studiu partitury Dittersovy Missy solemnis. A možná i v tom je odpověď na vaši podotázku: při pečlivém a přesvědčivém provedení se může „náš” Dittersdorf přiblížit vídeňskému trojhvězdí (Haydn, Mozart, Beethoven).

Janáčkův máj, to jsou také vynikající sólisté či komorní ansámbly. Na které byste ještě rád upozornil?

Houslisté Ivan Ženatý a Guy Braunstein, klavíristé Lukáš Vondráček a Llyr Williams, plejáda skvostných pěvců včetně těch ze světa muzikálů (Hana Fialová), skvělá smyčcová kvarteta Bendovo a Voglerovo a dechové kvinteto Belfiato…

Slavný Koncert pro klavír č. 5 Es dur Ludwiga van Beethovena 41. ročník Janáčkova máje uzavře. Jaká jsou vaše největší přání a naděje ohledně letošního festivalu?

Naděje letos spočívá především v tom, aby byli všichni posluchači – kterých si přeji co nejvíce – spokojeni, aby na festivalových koncertech zažívali alespoň chvíle štěstí. Přání jsou dvě: aby všechny koncerty zazněly tak, jak jsou naplánovány a zamýšleny, s těmi umělci, které jsme slíbili. Druhé přání se pojí s nadějí, aby se mimohudební poselství Janáčkova máje o evropském soužití, toleranci a vzájemném pochopení podařilo tóny krásné hudby naplnit.