Baníkovec Romeo a sparťanka Julča aneb Jak se v Domě kultury Akord znásilňuje Shakespeare

Tříapůlhodinová estráda před zaplněným sálem začala opakovaným postesknutím na adresu grantové komise, která se měla prý vyjádřit slovy: „Kdyby Nahodile mělo dělat Shakespeara, to by se Mistr musel v hrobě obracet.“ Průvodce večerem Zdenek Kačor ovšem diváky hned na začátku upozornil: „Od nás čekejte cokoliv, jen nečekejte Shakespeara a umění.“ Nutno dodat, že měl pravdu.

Po projekci seznamu názvů děl W. Shakespeara překvapivě vystoupil sportovní klub aerobiku, který v Akordu působí. Následoval rozhovor o tom, co obnáší trénink vedoucí k zisku mnoha ocenění na soutěžích v oboru.

Poté se zjevil Shakespearův duch, aby uvedl scénku čtyř žen o pomůcce k zapamatování alespoň tří děl Mistra. Pomůcka je podle členů Nahodile jednoduchá – jde o mužské přirození, respektive penis. Jeho délka 5 centimetrů prý znamená komedii Mnoho povyku pro nic, 15 centimetrů, to už je Sen noci svatojánské, 20 centimetrů a více znamená Zkrocení zlé ženy. A když se sejde „švédská trojka“, jedná se o Večer tříkrálový. Co dělal při těchto definicích Shakespeare v hrobě, se redakci Ostravanu zjistit nepodařilo.

Večer následoval parodií s názvem Tupec benátský, ukončenou nezdařeným pokusem o vyřezání libry masa ze zadku. O odběr části hýžďového svalu se ale zpočátku pokusila najatá řeznice. Šťastný Antonio nakonec opustil jeviště s kalhotami na půl žerdi a vystřídalo ho divadlo pro děti Ententýky, ztělesněné postavami Myšky a Veverky v provedení dvou dospělých žen. Pro děti, kterých v sále několik bylo, i když estráda Hecoviny je avizována jako pořad pro dospělé, se však žádné divadlo nehrálo. Proběhl pouze rozhovor s aktérkami pod projekcí fotografií z jejich představení pro mateřské školky.

Veverka a myška v podání souboru Ententýky. (Foto: L. Vrchovský)

Se shakespearovským výročím tato část večera neměla nic společného, stejně jako následující parodie na hity populární hudby. Reakci publika po první polovině večera lze dokumentovat výrokem jedné ze spokojených divaček: „Nejlepší byl fór Potkala medvěda, co měl dupku dohněda!“

Po přestávce přišla na řadu tragédie Othello aneb Vražda podle Othella. Námětem bylo vyšetřování vraždy v jednom hotelu, ve kterém se skupinka hostů zúčastnila tzv. vláčku přátelství. Pro neznalé této lidové zábavy malá instruktáž: Vezme se šátek, účastníci udělají kolečko, během kterého se šátek položí na zem, dvojice muž a žena, před kterými šátek leží, na něj pokleknou, a políbí se. Samozřejmě při kolečku v podání divadla Nahodile nemohla chybět písnička Jede jede mašinka, kouří se jí z komínka.

Othello v podání souboru Nahodile. (Foto: L. Vrchovský)

Nakonec Othelo v černé masce gorily zardousí Desdemonu, neboť u ní najde šátek, na kterém také kdysi klečel. Mrtvých je samozřejmě více. Po slovech z jeviště „Jasný Othello přesně podle Shakespeara“ však přichází epilog nad všemi mrtvolami: všichni zemřeli proto, že kuchař v hotelu dal do pudinku jed na krysy. Přežila jediná, opilá dvojnásobná svědkyně, dvojnásobná proto, že viděla všechno dvakrát. Herečka se rozloučila s publikem slovy: „Já sežeru a vypiju úplně všechno, a nic mě nazabije!“

No, na tohle by Shakespeare nepřišel.

Vpravdě lidová zábava ale ještě pokračovala, a to částí nazvanou Reklamy. Největší úspěch sklidila parodie na reklamu propagující prostředek pro zvýšení erekce se čtyřdílným, respektive čtyřnásobným penisem.

Reklama na prostředek pro zlepšení erekce. (Foto: L. Vrchovský)

Potlesk po této reklamě překonal jen jásot po zprávě o vítězství českého hokejového týmu nad Ruskem v zápase na mistrovství světa v Moskvě. A večer pokračoval parodií na filmovou epopej scénkou opilého veterána z II. světové války z bitvy o Golčův Jeníkov. V jeho podání tuto bitvu vedli mezi sebou německý generál Jägermeister a ruský generál Jelcin, nechyběl partyzánský oddíl Jana Bechera s receptem na vítězství ani rota finských dobrovolníků – vodka Finlandia. Jak jinak, vzpomínající veterán to všechno vypil, a to i z pohárku, ze kterého do jeho úst padaly jen kapky, což doprovodil slovy: „Hele, kapavka!“ Redakci Ostravanu se opět nepodařilo zjistit, zdali si Shakespeare v této chvíli neobjednal do hrobu některý ze zmíněných nápojů.

A to nejlepší nakonec – závěrem přišla tragédie Romeo a Julča. Vše začalo rvačkou fanoušků fotbalových týmů Baníku a Sparty. Jak se vzápětí ukázalo, účastníky rvačky byla i za muže převlečená sparťanka Julča a baníkovec Romeo, a světe div se, oba v sobě navzájem našli zalíbení. Nechyběla hymna Baníčku, my jsme s tebou ani slovní hříčka, když Julča oznamuje své přítelkyni, že našla milého, ale je to Rom! Po zděšení ovšem dopoví: „Nech mě domluvit, je to Romeo!“ Závěrečná slova Romeova dělají tečku za večerem: „Jaký to paradox! Ani jsme si nefikli.“

Chudák Williame Shakespeare. Abychom ale byli spravedliví, jednou věcí by musel být nadšen – péčí o diváky. Tak dobré pivo, jako v sále Domu kultury Akord, se totiž určitě v jeho londýnském Divadle Globe nepodávalo. No, kdo by na jedno po takovém představení nezašel!

Co dodat? Po zhlédnutí Hecovin inspirovaných Williamem Shakespearem je zřejmé, že rozhodnutí grantové komise neudělit finanční příspěvek na toto představení bylo kvalifikované.