Shakespearova Bouře v Divadle loutek: Dobrý základ pro školní hodiny věnované velkému alžbětinci

Shakespearova Bouře má na první pohled jednoduchý děj, i jednotlivé postavy jsou zdánlivě jasnými a srozumitelnými reprezentanty konkrétních povah a charakterů. Přesto je zde hlubší podtext a nabízí se mnoho různých výkladů jak hry, tak motivace postav pro jejich jednání.

Inscenátoři v Divadle loutek se vydali v podstatě tou nejjednodušší cestou: s vědomím, že představení uvidí převážně školní mládež, zvolili překlad Jiřího Joska, aby byl text co nejvíce přístupný dnešnímu způsobu mezilidské komunikace, a výklad postav nijak neproblematizují. Také hudba Tomáše Rossiho vychází z principů dnešní populární hudby. Jevištní jazyk, tedy způsob, jakým hra promlouvá k publiku, je v podstatě konvenční. Není zde snaha o nějaké originální pojetí, ani co se loutek týká, ani co se k hereckému projevu váže. Natož aby se otevíraly dveře k jinotajům, kterých je v původním textu nemálo.

Z nové inscenace Divadla loutek Ostrava Bouře. (Foto: R. Polášek)

Hrací prostor je obklopenou trojstrannou dřevěnou konstrukcí v barvách materiálu, obdařenou několika průlezy a okny, ve kterých se zpočátku představují aktéři hry v podobě malých loutek. Ti pak v lidské podobě odehrají celé představení.

Hned první obraz bouře na moři je scénován jako stínohra běsnění živlů, řízené hlavní postavou, mágem Prosperem, někdejším milánským vévodou zbaveným svého panství vlastním proradným bratrem. Prospera hraje Ivan Feller jako pohádkového kouzelného mága, nadaného nadpřirozenou mocí. Inscenátoři ale nedovolují hlubší zamyšlení nad motivacemi Prosperova jednání, které ovšem Shakespeare nabízí. Diváci se tak hned od začátku dozví, že jde vlastně o pomstu, byť v průběhu dalšího děje podanou jako laskavou.

Z nové inscenace Divadla loutek Ostrava Bouře. (Foto: R. Polášek)

Postavy jak Prosperova bratra Antonia (Aleš Petrič), tak jeho kumpána Sebastiana (Karel Růžička), bratra neapolského krále krále Alonsa (Richard Liberda), jsou zde vykresleny jako postavy bezskrupulózních padouchů, kteří se neštítí ani vraždy, jen když jim to přinese moc a bohatství. Jejich jakýmsi protipólem je poctivý starý radní Gonzalo, kterého hraje Martin Legerski. Tyto postavy jsou tak čitelné, že nepotřebují žádné aktualizace.

Miranda, Prosperova dcera, je hrána Evou Balákovou jako naivka zamilovaná do prvního pro ni cizího muže, který jí přijde na oči. Je pravda, že tak, jak je její milý Ferdinand ztělesněn Robinem Ferro coby vzor všech mužských ctností, je její milostné vzplanutí naprosto pochopitelné. Ale i tato postava nabízí v původním textu větší vícevrstevnatost.

Z nové inscenace Divadla loutek Ostrava Bouře. (Foto: R. Polášek)

Dvojice šaška Trinkula (Lukáš Červenka) a opilého číšníka Stefana (Ivo Marták) reprezentuje lidskou spodinu. Oba herci se se svým úkolem vyrovnávají celkem zdařile, Lukáš Červenka našel pro vykreslení šaškovské hravosti více možností než jeho kolega hrající opilce víceméně běžným způsobem.

Otázkou zůstává postava Kalibána (Ondřej Beseda), jakéhosi netvora, kterého však Shakespeare pojmenoval přesmyčkou slova kanibal a jehož předobrazem jsou zcela jistě příslušníci přírodních národů, vnímaní někdejšími kolonizátory jako divoši. V inscenaci je ovšem lidská část Kalibánova charakteru potlačena a je z něj spíše nestvůrná obluda podléhající vůli Prospera.

Z nové inscenace Divadla loutek Ostrava Bouře. (Foto: R. Polášek)

Vzdušného ducha Ariela coby loutku vedou Lenka Macharáčková, Lenka Pavlíčková a Lenka Sedláčková a v jejich podání je to opravdová pohádková postava, umocněná ještě podobou, kterou loutce vtiskla Marta Rozskopfová. Všechny tři vyjmenované herečky také ztvárňují obrovité postavy bohyň Iris, Ceres a Juno, jejichž kostýmy a masky patří k tomu nejlepšímu, co ve výtvarné složce inscenace nabízí.

Shakepsearova Bouře zapadá do řady inscenací Divadla loutek, ve kterých je využívána činoherní rovina více než rovina loutkářská. Větší využití možností, které loutkové divadlo nabízí, by inscenaci zcela jistě prospělo. Na druhé straně je nutno přiznat, že publikum pondělní první reprízy, kterým byla školní mládež, sledovalo celé představení zaujatě, s pozorností i porozuměním. Jako základ pro školní hodiny věnované Williamu Shakespearovi lze tuto inscenaci považovat za zdařilou.