S režisérkou Jankou Ryšánek Schmiedtovou o Hamletovi chystaném pro Letní shakespearovské slavnosti

Vybrali jste si s Tomášem Vůjtkem pro Letní shakespearovské slavnosti Hamleta sami? Pokud ano, tak z jakého důvodu?

Oslovil mne spolupořadatel slavností Petr Sýkora a Cooltour. Nikdy jsem si nemyslela, že se do téhle Shakespearovy tragédie pustím, přece jen jde o drama, které je spojeno s mnohými předsudky a klišé, s velkou divadelní historií. A když už, chtěla jsem Hamleta udělat jinak, čistě a nově – nezamotat se do něj, ale jasně jeho příběh převyprávět. I proto má první otázka byla, jestli by se mnou inscenaci mohl dramaturgicky připravit Tomáš Vůjtek. Když máte totiž vedle sebe někoho, komu skutečně důvěřujete, nebojíte se kývnout ani na velké výzvy. Tomáš má smysl pro humor, cítí a ctí žánr i příběh a hlavně chce dělat divadlo, ne jen udržovat okolí v přesvědčení, jaký je rozháraný intelektuál a estét, jak to dělají mnou neuznávaní dramaturgové. Od Tomáše se chci učit a s ním mě i baví spolupracovat, ideální spojení. Nesnáším, když dramaturg během zkoušení mele voloviny nebo důležitě mlčí, aby skryl to, že neví, a tím, že naoko předstírá, že ví, ale neví, si křiví záda. To je pak morální promiskuita, nikoliv režijně-dramaturgická spolupráce.

Když se dívám na vaše poslední počiny jak u Bezručů, tak v jiných divadlech, převažují spíše zábavné tituly. Je vidět, že máte divadlo přinášející zábavu ráda. Oba víme, že divadlo musí diváky bavit, ale zejména Shakespeare má snad ve všech svých komediích nejen potenciál oddechu a relaxace diváka, ale i důvody k zamyšlení. Máte vy sama v tomto ohledu oblíbenou nějakou jeho komedii a proč? A také naopak, kterou z tragédií byste ráda režírovala, kdyby to teď nebyl právě Hamlet?

Budu upřímná. Téměř všechny komedie od Shakespeara mne lehce nudí. Když se do nich začtu, je to krásný jazyk – kudrnatý a vynalézavý, ale nějak jsem neměla štěstí na inscenace – dost si myslím, že prostě v divadle moc neumíme poslouchat, my Češi. Já tedy v tomto směru pokulhávám. Shakespearův jazyk vyžaduje plné soustředění a skvělou interpretaci, pak je jeho bariéra překonána, ale často se to nestává. Snad jen Sen noci svatojánské a Zkrocení zlé ženy mě většinou jako diváka strhnou. A jinak – to je dost zidealizovaná představa, že si režisér může plně určovat, co bude dělat, zvláště pak umělecký šéf a po necelém roce své práce. Je to člověk, který musí myslet na soubor, vývoj herců, směřování divadla, složení publika a mnoho dalších věcí…

Já mám ráda, když se v divadle jde k věci, když se nehoní pára nad hrncem, nevyrábí se zbytečně umění jen pro umění, nemanipuluje se herec ani divák. Na jevišti doslova miluji zamýšlet se nad tragickými věcmi, které mě samotnou mučí, nemusím se pořád smát, ale poptávka není taková, jaká by mohla být nabídka. A taky ty věci, co mě poslední dobou trápí, jsou tak zamotané a mnohdy je jejich vysvětlení snad až příliš politicky nekorektní…

Komedie mám v oblibě všechny, které mě donutí odložit práci a smát se. Ze Shakespearových tragédií mě vždy hodně bral Richard III., který bude mít u Bezručů premiéru na podzim, a pak můj nejoblíbenější příběh – Macbeth. Mám připravenou koncepci, kde ho celého odehrají pouze ženy.

Hamlet se dá inscenovat s nejrůznějšími akcenty. Co chcete akcentovat vy?

Hlavní téma naší inscenace bude asi MOC a s ní spojený STRACH. Tomáš Vůjtek text v překladu pana Jiřího Joska řádně vyškrtal, což byla nutná věc. Z jeho úpravy teď leze Hamlet ne jako přemýšlivý intelektuál hloubající s lebkou na jevišti, ale jako akční mladý muž, který se rozhodl pomstít vraždu svého otce uprostřed světa, kde probíhá boj o moc. Tomáš dal pryč všechny krále a poddané, už nejsme mezi panovníky, ocitáme se v jakémsi prostředí ne nepodobném tomu gangsterskému. Pravidla zde platí, dokud je neporušíte, a na city není čas, neboť jde o moc. Myslím, že to pomohlo postavě Ofélie, konečně chápu, jak velký je na ni nátlak, jak se chce zavděčit třem mužům, které má ráda, jak se zaplete do intrik a pak ji prostě rupne v hlavě.

Obsazení chystaného titulu už bylo zveřejněno, kromě Tomáše Savky v hlavní roli se můžou diváci těšit na Danu Růžičkovou, Jana Fišara, Miroslava Etzlera či Pavlu Gajdošíkovou a další herce. Proč právě tato volba představitelů?

Pro mě bylo prioritní sestavit skupinu podobně naladěných lidí, mezi kterými bude probíjet elektřina, která bude mít také co do činění s Ostravou, a která bude chtít makat a udělat ve vražedně krátké době dobré divadlo. To jsme přesvědčená, že nyní máme. Náš Hamlet bude trochu jiný, ale vůbec ne samoúčelně, s Tomášem Vůjtkem si říkáme, že bude lehce brechtovský, takový vykloubený, protože doba je vykloubená, protože lidé a jejich touhy jsou vykloubené. Titulní roli přijal Tomáš Savka, jeho matku bude hrát výborná herečka Dana Růžičková, zjevujícího se mrtvého otce Jan Fišar, nového mladšího manžela Gertrudy Jan Vápeník. Velkou radost mám, že intrikánem a mužem, jenž stojí za vším, tedy Poloniem, bude Ostravák tělem i duší, pan Miroslav Etzler, a jeho dětmi pak budou Josef Kaluža jako Leartes a Pája Gajdošíková coby Ofélie. Doplnit z těch nejdůležitějších chybí Horacia, kterým bude Radovan Král ze Zlína. V dalších rolích se pak objeví skvělí mladí herci z ostravských divadel.

Už v minulých ročnících Letních shakespearovských slavností bylo mnohým líto, že ta představení v plenéru se nereprízují v sezóně. Inscenace neměly tak vyhraněnou podobu, že by nebyly přenosné do divadelního sálu. Jak to bude v tomto případě?

Hamleta připravujeme do specifického prostoru, na jeviště pod širým nebem. Scéna bude opulentní, kostýmy výrazné a herecky se budu také snažit, aby i divákovi v poslední řadě bylo vše jasné… Tohle pak přenést do kamenného divadla? Litovat můžeme, ale moc nevěřím, že by inscenace fungovala stejně pod střechou. Tak jako tak o jejím reprízování v kamenném divadle řeč nebyla, zatím…

Vraťme se zpátky k tomu, co vás, jak říkáte, trápí ve smyslu zamýšlet se nad tím trápením na jevišti. Chystaný Hamlet bude, jak říkáte, o moci. Máte na mysli moc politickou, nebo moc jako takovou a zneužívanou pro nejrůznější účely?

Tahle naše moc je jen jedna – ta špatná, která chce manipulovat, ta sžíravá, co nudí člověka ohýbat záda sobě i jiným. Ta moc, která vyvolává strach, aby upevnila své postavení. V našem Hamletovi by každý měl rád moc – postavení. Každý by byl rád na vrcholu nebo alespoň co nejvýš. Tomáš Vůjtek vyškrtal v textu všechny tituly, takže nám skutečně zůstala „jen“ skupina divných lidí toužících po moci. Smutné, avšak aktuální.

Hamlet není jen existenciální lidská tragédie, je to i hra s velkým politikem (ve smyslu slova politikum). Jste ochotna se vyjádřit k dnešnímu stavu politiky? A nemusíte zůstávat jen v České republice. Co vy sama politikům dneška zazlíváte a co na nich, případně na kterých, chcete-li, oceňujete?

Jsem divadelník, snažím se politice rozumět, ale nevěřím, že bych ji chápala. Politika vždy přitahovala a i dnes přitahuje křivé povahy, mezi kterými se vyskytují výjimky, které potvrzují pravidlo. Mám ráda ty výjimky. Jinak ale věřím, že naše sdělovací prostředky jsou manipulovány a navíc se snaží manipulovat i nás, lidi a masu. Politici ve vážných kauzách opakovaně selhávají a ptají se na názor v tomto směru nevzdělaného, lehce manipulovatelného lidu, populismus je na prvním místě, z toho je mi úzko. Ovšem nutno dodat, že taky všeobecně platí čím dál tím víc přesvědčení, že jsme my – obyčejní lidé – a pak je na druhé straně stát. Kdysi psal Václav Havel prezidentovi Husákovi odvážný dopis, ve kterém popisoval, že se lidé stahují do svých obývacích pokojů, kde žijí v tichu a ústraní své životy. To se bohužel děje i dnes, situace je z mého pohledu podobná, většina mých vrstevníků se zavřela doma, založili rodinu a pasivně nadávají na systém, který ale odmítají utvářet, protože je to práce a hlavně odpovědnost. K moci se tak zas a znova dostávají povahy, které více než jejich schopnosti ženou vpřed jejich mindráky.

Zmiňujete i politickou korektnost (nekorektnost). Ten samotný termín je na dost dlouhé povídání. Můžete jako příklad uvést nějakou podle vás skutečně velkou politickou nekorektnost z poslední doby? Nebo i jinak: vůči čemu byste sama ráda byla politicky nekorektní?

Tak přiblblá korektnost číslo jedna je bezesporu zas a znovu říkat, že náš pan prezident reprezentuje naši zemi jako demokratickou… Není to pravda, tečka. Podrobně si dovolím mluvit o jedné věci, protože jsem ji zažila na vlastní kůži. Spolupracovala jsem jako režisérka na dvou poměrně velkých divadelně-sociálních projektech. Peníze jsme dostali, a ne malé, nikoho už ale nezajímaly výsledky – celé to naše činění bylo až chorobně bez zpětné vazby. A to ty výsledky byly dost drsné, ukazovaly například, že je pro mnohé, dokonce pro valnou většinu sociálně slabých výhodnější pobírat dávky, než jít pracovat. Mnohé matky samoživitelky si ani nemohou dovolit jít pracovat, protože by si měsíčně přišly na dvě třetiny svých dávek. A že je ty dávky připravují o důstojnost, o sebeúctu? To je další věc k zamyšlení, na kterou se doslova prdí… Každý ať si to přebere sám, když jsem já jedné docela vysoce postavené paní z magistrátu jasně říkala, jak nefunkční jsou podle našich zkušeností SOS dětské vesničky, jen se smála (strach ji doslova kapal z očí, a tak se bránila smíchem) a opakovala nám, ať jsme rádi, že jsme na to naše milé divadélko dostali tolik peněz. A že budeme-li chtít, dají nám je zase, stačí říct… Trapné. Každý si chce zachovat své teplé místečko a valná většina politiků právě proto nebude řešit nic, co by jim mohlo ubrat na politické popularitě.

Ze všeho, co v našem rozhovoru zatím padlo, je zřejmé, že prostřednictvím Hamleta chcete s Tomášem Vůjtkem sdělit osobní a společné stanovisko k jednomu (a možná nejen jednomu) neuralgickému bodu dnešního světa. Ke kterým dalším podobným bodům byste se ráda z jeviště, ať už prostřednictvím komedie, nebo tragédie osobně vyjádřila?

Tahle odpověď je na sepsání sebraných spisů Janky Ryšánek Schmiedtové. Obecně mám teď v hlavě dva citáty, které mě svou aktuálností až bolí, a to Kdo ke zlu mlčí, sám zlo tvoří a pak citát Jana Palacha Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí.

A abych ještě něco řekla k tomu našemu Hamletovi: Krásně končí, když umírající Hamlet říká: „Naber v tom krutém světě ztěžka dech a vypověz můj příběh. Vše vysvětli. Dál zbývá už jen ticho.“ Tyhle jeho slova beru nejen jako úkol pro Horacia, ale i jako velký úkol pro sebe.