Filmový Kosmos nastavil Kinu na hranici nepřekonatelnou laťku. Polští tvůrci letos vedou nad českými

Źulawski zemřel letos v únoru a je jasné, že se do Těšína už nikdy nepodívá. Premiéra jeho díla Cosmos se tak nesla v pietním duchu plném očekávání. Diváci, kteří by spíše uvítali jednu z mnoha přihlouplých českých komedií, se ponořili do příboje nebývalé imaginace. Lehce surreálné obrazy fascinující portugalské přírody publikum přenesly do světa velkého filmu. Divadlo ožilo něžnou symbolikou vycházející z díla jednoho z nejvýznamnějších polských spisovatelů 20. století Witolda Gombrowicze. Ten s oblibou experimentoval s formou, a kdo jiný by k němu našel klíč v údajně nezfilmovatelné formě než právě Andrzej Żuławski, podobně jako když David Cronenberg zdařile adaptoval Burroughsův Nahý oběd.

Żuławského zahajovací  opus se stal zároveň premiérou nového polského dramaturga těšínského festivalu Łukasze Maciejewského. Uvedl se skvěle už jenom tím, že našel odvahu promítnout publiku dílo tvůrce, kterého Poláci obecně zavrhli a po dlouhých desetiletích mu neumožnili natočit jediný film. Kosmos totiž financovali Francouzi a Portugalci, Żuławski za něj získal cenu režie na filmovém festivalu v Locarnu, a tak bylo více než dobré na tento fakt zareagovat.

Při projekci v Divadle A. Mickiewicze se tento klenot vyjímal dvojnásob a vysloužil si i pár vět v úvodu. „Nebývá zvykem, že bychom zahajovali polským snímkem, vždy tady byly pravidelně české filmy, přesto vám teď nabídneme dílo, které se na zahájení hodí ze všech filmů nejlépe, protože symbolizuje poslání festivalu podporovat tvůrce, kteří překračují hranice,“ uvedl před plátnem Łukasz Maciejewski.

Ze zahájení festivalu Kino na hranici 2016. (Foto: pořadatelé)

Je to polský film? Hovoří se v něm přece francouzsky, rozvířil se poněkud absurdní dialog při zahajovacím defilé, při kterém se každý ze členů štábu stal hvězdou divadelního pódia. Došlo ale také na samotné filmové tvůrce a festivalové hvězdy, když jej nakonec oba dramaturgové Martin Novosad a Łukasz Maciejewski jmenovitě vyvolávali z řad publika.

Těšínský festival je osobitý a jen díky tomuto vyvolávání se mohl divák přesvědčit, že na festivalu v den jeho zahájení jsou skutečně přítomní významní filmoví tvůrci. Mezi nimi zřetelně září například herečka Agata Kulesza, slovenský režisér Dušan Trančík, polští tvůrci Marian Dziędziel, Mariusz i Barbara Grzegorzkovi, Marek Koterski, Małgorzata Bogdańska, Tomasz Rudzik, Mariusz Włodarski, Karolina Dafne Porcari, Kinga Dębska, Marcin Bortkiewicz, Małgorzata Zajączkowska a jiní.

Překvapuje snad někoho množství polských autorů? Dramaturgy rozhodně ne. „Už dle přítomnosti našich hostů se dá usuzovat, že česká kinematografie řekněme není letos zrovna v nejlepší kondici,“ uvedl dramaturg české sekce Martin Novosad. Přesto neopomenul vyzdvihnout přítomnost slovenského klasika režiséra Dušana Trančíka, jehož účast na festivalu považuje osobně za velkou čest.

„Při výběru českých filmů jsme se tentokrát více než jindy řídili heslem, že méně někdy znamená více, přesto nebudete ochuzení ani o české hvězdy, které teprve přijedou, jako například Magda Vášáryová nebo Anna Geislerová,“ dodal Martin Novosad.

Těšínský filmový „kosmos“ ve spojitosti s unikátními díly nabízí originální prostředí. Místy je i lehce absurdní, ale o to opravdovější. Dvojjazyčné titulky v polštině a češtině (v případě Kosmosu, který se hrál v originálním francouzském znění, odvádějí pozornost od děje a obrazu) ladí s dvojjazyčnými nápisy ulic na české straně. Vedle nich se tady vyjímá ještě mnohonásobné upozornění na obchodních štítech, které na Hlavní třídě hlásají: Alkohol Originalny – Pivo.

Poláci zde jednoznačně vedou a i po letech tvoří největší část festivalového publika. O Čechy tady návštěvník téměř nezavadí a má tak větší možnost proniknout do sousedovic kultury. Festivalový Polák přitom automaticky počítá s českou přítomností, která je pro něj ještě pořád jistou exotikou.

Program nabízí vedle největší přehlídky nových snímků i řadu nostalgických záseků. I ve svých osmnáctinách žije Kino na hranici z minulosti a historie zlaté československé éry 60. let. O tom svědčí neustále přítomná tvorba slavné české i slovenské nové vlny.

Poláci jsou v jistém ohledu kulturnější než Češi, mohly by o tom svědčit například u nás zatím nikdy nevydaná díla Milana Kundery, které si tady můžete bez problému koupit v polských překladech. Pomalost, Totožnost či Nevědění mají ve festivalovém knihkupectví čestné místo vedle polských překladů Bohumila Hrabala. Je to ideální pobídka, jak se začít učit polsky, protože česky se tady s Poláky moc nedomluvíte a v rámci své světovosti na vás raději spustí anglicky.

Přestože si úvod letošních symbolických osmnáctin vysloužil laťku nejvyšší, posmrtné uvedení díla filmového enfant terrible Andrzeje Żuławského, ani další dny nebudou zkrátka. Přítomen bude kromě řady dalších hostů také jeden z nejoriginálnějších polských tvůrců Grzegorz Królikiewicz. 5. června oslaví narozeniny a v jeho 77 letech je nejvyšší čas této vzácné příležitosti využít.