Magda Vášáryová přijíždí na festival do Těšína a říká: František Vláčil se ke mně choval velmi něžně

Paní Magdo, jak se těšíte do Těšína? Prý jste na festivalu Kino na hranici ještě nebyla, proč jste se rozhodla přijet až nyní?

Bohužel, byla jsem do konce března poslankyní, a tak jsem měla velmi málo času na to, abych cestovala na jakýkoliv filmový festival.

Už víte, jak využijete svůj vzácný čas během pobytu na festivalu?

Přijedu v pondělí 2. května a zůstanu do večera. Ještě v noci se vrátím domů. Takže to bude jenom jedno odpoledne a večer.

Předpokládám, že budete trávit hodně času na besedách s diváky, na programu je řada filmů, ve kterých jste ztvárnila nezapomenutelné role, jako jsou Marketa Lazarová, Na kometě anebo méně známý Sladký čas Kalimagdory. V čem jsou pro vás tyto besedy přínosné?

Zatím nemám k dispozici program, takže nevím přesně, kdy a jak budu debatovat s diváky. Ale právě jsem se vrátila z polské Wroclavi, teď zrovna je to Evropské město kultury, kde jsem absolvovala jednu velmi zajímavou diskusi. Takže pokud budu mít příležitost, jsem připravena.

V Českém Těšíně se narodil František Vláčil, se kterým jste spolupracovala na nejvýznamnějším filmu české kinematografie, Markétě Lazarové. Jak na pana režiséra vzpomínáte? Vyprávěl někdy o Těšíně nebo o Slezsku?

Ne, vůbec jsem o tom nevěděla. Moje vzpomínka na něho je už trochu vybledlá, protože uplynul pozoruhodný čas. Choval se ke mně velmi něžně, protože věděl, že musím vydržet náročné dvouleté filmování. Ze začátku mi vyprávěl příběhy z 13. století jako pohádky, to jsem měla velmi ráda a dodnes ovládám tuhle část českých dějin celkem slušně.

Můžete prozradit něco z natáčení Markéty Lazarové? Jak náročné pro vás byly scény, ve kterých jste hrála?

Samotná role nebyla zase tak obtížná, pamatuji si jenom na dvě nebo tři velmi těžké scény, ale nejtěžší byla zima a prostředí. A také odloučení od rodičů a kamarádek na tak dlouhý čas. Tehdy ještě nebyly dálnice, mobily nebo Skype a tři hodiny trvalo, než jsem v dálce mohla slyšet tichý hlas mé maminky.

Kino na hranici se odehrává v moravsko-slezském regionu. Je vám tento kraj něčím obzvláště blízký?

V minulém roce jsem se spolu se dvěma desítkami polských profesorů historie zúčastnila odborného výletu po památkách Horního Slezska. To mi hodně otevřelo oči. Navštívili jsme polský i Český Těšín a památky po obou stranách hranic.

Jak je na tom slovenská kinematografie, máte čas sledovat současné snímky? Popřípadě české i polské filmy? Máte nějaký tip na film, který by si neměl nechat divák ujít?

Nejsem velký filmový fanda a mám na filmy málo času, protože přednáším na škole, vedu dvě velké nevládní organizace a musím hodně psát. Takže na filmy a televizi moc nekoukám. Samozřejmě, pokud mne můj muž, velký filmový fanda, upozorni na nějaký výjimečný film, tak si ho pustím. Na nových slovenských filmech mne zaráží jistá nemodernost formy, kterou mladí režiséři používají. Čas kolem nás pádí a oni se vyžívají v dlouhých záběrech a pomalém střihu, jako by se zhlédli v Antonionim. Ale tahle móda je už přece pryč, nebo ne?

Jaké máte plány  a povinnosti do budoucna, připravujete nějaký film?

Nehraji už 27 let a už nikdy nebudu hrát. Dostávám sice občas nějakou nabídku, ale všechny odmítám. Věnuji se zahraniční a kulturní politice, nastavení veřejnoprávních medií a jsem předsedkyní nejstarší ženské organizace na Slovensku Živena, která vznikla v roce 1869. Slavili jsme nedávno 145. výročí založení. Mým úkolem je organizaci modernizovat, a to stoji opravdu hodně času.

Magda Vášáryová přijede na festival pouze na jeden den, a to v pondělí 2. května. Po projekci filmu Vtačkovia, siroty a blázni se ve 14.30 hodin zúčastní besedy v Divadle A. Mickiewicze v Těšíně.