Galerie PLATO vystavuje po celý týden promítačku, film i promítače

Pondělní vernisáž v PLATO představila tvůrce, který je zatím spíš „téměř utajeným umělcem“, jak zdůraznil Marek Pokorný. Ten na Havlíčka, jenž je pedagogem Fakulty umění OU, narazil náhodně, tvorba „svojského“ umělce původem z Českého středohoří ho ale zaujala. Jiří Havlíček vlastně především přemítá o filmovém médiu jako takovém. O subjektivním přisvojení času a prostoru na filmový pás.

Jiří Havlíček na vernisáži. (Foto: Martin Popelář)

Proto byl umělec také od počátku nakloněn myšlence, že jeho film s názvem Film Týden bude vystaven. „Nikdo ho asi nezvládne vidět po všech sedm dní, to je ideál. Ale když přijdete alespoň dvakrát třikrát, budu rád,“ vyzýval Havlíček vernisážové publikum na recepci Gongu, kde probíhaly úvodní proslovy. A pila se káva a čaj.

Jiří Havlíček na vernisáži. (Foto: Ivan Mottýl)

Pak už se diváci vydali na výstavu, aby v monumentální Pleskotově dvoraně uviděli postarší promítačku na šestnáctimilimetrový film. A samozřejmě plátno. Vše efektně nasvícené z mezipater v bývalém plynojemu proměněném na multifunkční kulturní centrum. Promítačka i plátno navíc nestojí ve výstavní síni jen tak „halabala“. Jako každá jiná expozice i tahle dostala vlastní architektonické řešení, tentokrát z dílny Martiny Holé, absolventky Ateliéru intermediální tvorby na pražské AVU.

A to už promítač Jiří Havlíček pouští svůj film. Svým způsobem velmi syrový lyrický snímek, v němž krajina pozoruje sama sebe, i když s pomocí nosičů – kamery a filmaře.

V PLATO promítají Havlíčkův film Film Týden. (Foto: Martin Popelář)

Hned první černobílé záběry na krajinu Českolipska se sopečnými vrcholy na obzoru diváka rychle vtáhnou do „děje“. Zvláště Ostraváky, pro něž je České středohoří docela exotika, takový reliéf krajiny z domova neznají.

Filmový obraz sebou občas škubne a divák může mít dojem, že je účastníkem nějakého archivního promítání. Že se právě muzejníkům z České Lípy podařilo zrekonstruovat předválečné krajinářské záběry amatérského sudetského filmaře Franze Sonnenscheina „aus Böhmisch Leipa“, jak se podepisoval coby českolipský patriot. A Sonnenschein navíc zanechal i deníkové záznamy, z nichž vyplývá, co který den natočil.

V PLATO promítají Havlíčkův film Film Týden. (Foto: Martin Popelář)

Tak například pondělí je hlavně o říčce mezi skalami a úterý se vyznačuje dlouhým záběrem na opadané větve listnáče ve tvaru písmene U. U jako umění. U jako Uhr, čili hodiny nebo čas. „Havlíček s neobvyklou citlivostí stopuje, evokuje a promýšlí téma paměti, ztráty,“ přemítá nad filmem kurátor Marek Pokorný. „Dobře definovanou časovou jednotku, ve které se odehrává a opakuje náš život,“ dodává.

Středa přináší i lidské zásahy a stopy v krajině, třeba kříž na obzoru. Pátek dokonce kamenné schodiště. Film je statický jen zdánlivě, voda se čeří, pátek se vrací k pondělí, středa k úterý, vše se prolíná v jakémsi tajném řádu, jenž zná jen filmař. Je to filmová báseň, k níž by se snad dal napsat i citlivý lyrický text, konkrétně myslím na básníka Petra Hrušku, jenž po prarodičích pochází z úplně stejného kraje, tedy z Českolipska. A text by načetl ostravský herec Přemysl Bureš, který se v České Lípě dokonce narodil.

Je po všem, film se zastavil. Vrčivá promítačka ztichla. Dnes v 17 hodin se ale bude promítat znova. I zítra, pozítří, dokonce i v neděli.