Templfest tvoří chrám pro vzájemné sdílení, jak potvrdil letošní ročník

Festival vznikl spontánně po první návštěvě Tomáše Bartonce v Izraeli. To bylo v roce 2009. Silné zážitky z cest a uvědomění si hluboké provázanosti našich kultur i historie vedly k tomu, že už v roce 2012 zorganizoval v Ostravě úspěšné první festivalové setkání. Sám za pomoci přátel. Tenkrát to byly jen dva dny, které se do letošního roku neuvěřitelně rozrostly. Dnes už je to pět dní, během nichž můžete vidět, slyšet a zažít to, k čemu se běžně nedostanete. Nutno dodat, že stále zdarma. Festival je totiž podpořen zdroji těch, které tato tematika skutečně zajímá, nikoliv granty. V téhle svépomoci je ale obrovský kus srdce.

Templfest s podtitulem Společné kořeny započal v úterý v katedrále Božského Spasitele, kde bylo možné zhlédnout výstavu fotografií Papež František ve Svaté zemi, kterou doprovodilo vystoupení pěveckého sboru Pátečníci z gymnázia v Ostravě-Zábřehu. Velmi přátelské bylo také setkání s hostem – diplomatem Eranem Shmuelem Yuvanem, zástupcem velvyslance za Izrael, jak upozornil organizátor. Na tento program navázalo vystoupení vokálního souboru Noach v čele s Tomášem Novotným v klubu Heligonka, patřícím už k tradičním ostravským interpretům hebrejských písní.

Středa proběhla jako setkání se vzácným hostem Jaroslav Šebkem, který hovořil o vztahu papeže Pia XII. a holokaustu. Navečer pak bylo možné zhlédnout dva tematické filmy v Minikině. Historii ostravských židů odkrývala čtvrteční komentovaná prohlídka centra Ostravy se zastaveními na některých důležitých místech. Páteční program se nesl v náboženském duchu v ekumenických modlitbách v kostele sv. Václava.

Pestrý program týdne pomalu stékal k sobotě, kterou festival nejenže vyvrcholil, ale byl i ozdobou. Tento festivalový „gala den“ začínal už ve 14 hodin a nabídl kvalitní a dobře namíchaný poměr hudby, kultury a informací. Ale vezměme to po pořádku.

Cimbálová muzika Capella. (Foto: Vladislav Faigl)

Jako první otevřela odpolední program v Cooltouru, pro Templfest už domovské scéně, cimbálová muzika Capella ze Slovácka. Capella je zajímavá tím, že vedle tradičních lidových písní mají ve svém repertoáru také písně duchovní a židovské. Ačkoliv se zdá, že se jedná o nesourodé hudební oblasti, tihle hudebníci si vědí rady – neopouštějí totiž tradiční nástrojové obsazení cimbálové muziky, díky čemuž vznikají zajímavé písňové aranže s typickým zvukem a netradiční interpretací.

Po hudebním aperitivu následovala ochutnávka – doslova. Hugo Hromas zval na gastroshow s ochutnávkou židovských specialit, zážitek, který bylo třeba si předem zarezervovat a který byl zajímavým zpestřením mezi hudbou, obrazem a slovy.

Z ochutnávky židovských specialit. (Foto: Vladislav Faigl)

Jaká je budoucnost židovsko-křesťanských vztahů ve vztahu ke kořenům náboženství a kultury, kterou spojuje postava Ježíše, o tom hovořil P. Alvaro Grammatica, biskupský vikář pro evangelizaci Plzeňské diecéze, původem z Itálie. Jeho slova srozumitelně všem formulovala původní náboženská východiska ústící do světa, v němž dnes žijeme.

Erik Rothenstein Band. (Foto: Vladislav Faigl)

Po přednášejícím následovalo další hudební vystoupení – tentokrát to byl Erik Rothenstein Band ze Slovenska se svým projektem Blázni z Chelmu, k němuž vydali také CD a který by se dal nejlépe charakterizovat slovy jazz-klezmer. Zkušení a všestranní muzikanti seskupení kolem jazzového saxofonisty, skladatele a aranžéra Erika Rothensteina předvedli v deseti skladbách čirou muzikantskou radost. Bylo možné slyšet nejen čistě instrumentální autorské kompozice kombinující balkánskou a východní melodiku, hudbu aškenázských židů a jazz, ale také písně se zpěvem. Zpěvačka Mirka Záhumenská svým swingováním vtáhla publikum do prostředí kaváren a hudebních klubů 30. let písní Bei Mir Bist Du Shein nebo připomněla tradiční Bublitschki.

V dalším přednáškovém bloku Daniel Haslinger, pravidelný host festivalu, přehledně informoval o současném stavu a vývoji izraelsko-palestinského konfliktu. Zdá se, že Daniel Haslinger je stále na cestách; do Izraele a na Blízký východ zajíždí minimálně desetkrát ročně a na svých cestách aktivně sbírá zprávy a informace z aktuálního dění a vkládá je do mozaiky poznatků už třicet let. Tyto cenné životní zkušenosti spojené s různými zážitky byly zdrojem velice zajímavých vědomostí a postřehů z terénu. Možná také proto impulz ke vzniku festivalu, který by mapoval společné kulturní kořeny, vyšel před několika lety právě od něj.

Emočně silnou vsuvkou bylo vystoupení nevidomé Ivany Terekové, která sál objala jen svým hlasem, bez doprovodu, zpěvem tří písní, které připomněly tragédii holocaustu, neboť zaznívaly na rtech vězněných. Byly to Shema Yisrael, česká hymna Kde domov můj s někdejším slovenským pokračováním Nad Tatrou sa blýská a Hatikva, pozdější izraelská hymna.

Z vystoupení Davida Smadara. (Foto: Vladislav Faigl)

Před očekávaným večerním hudebním hostem byl další písňový vstup – do Ostravy se vrátil David Smadar, zakladatel skupiny Hava Nagilla Band z Izraele, která již dříve na Templfestu vystupovala. Tentokrát byl sám, proto si vypůjčil naše muzikanty Petera Heidera (flétna, kytara, zpěv) a Tomáše Hegnera (kytara, housle, zpěv), aby jim pomohli předat „pozdrav od Galilejského jezera“, jak jsme slyšeli.  Smadar i přes svou hlasovou indispozici s hudebníky během krátké chvíle rozpohyboval snad všechny posluchače v sále při zpěvu tradičních písní Ose Shalom, Od Avinu Chaj nebo Sisu Et Yerushalayim. Během známé Hava Nagila se dokonce i tančilo.

Po krátkém pozdravu z ostravské židovské obce z úst její předsedkyně Mileny Slaninové přišla na scénu hlavní hudební hvězda, která letošní ročník uzavřela s grácií. Přední izraelský jazzový klavírista Ari Erev vystoupil s triem výborných muzikantů a jazzových hráčů, spojených s naším krajem: Zbigniewem Kaletou (saxofony), Marianem Friedlem (kontrabas) a Václavem Pálkou (bicí). Mohli jsme slyšet skladby jako Flow, Continuance, July Again a další, inspirované cestováním a životní filozofií Ariho Ereva.

Ari Erev Band během vystoupení v Cooltouru. (Foto: V. Faigl)

Témata plynutí a kontinuity ve vztahu s vnitřním životem člověka, které jsou našimi duchovními poklady a o které nás nemůže nic připravit, zaznívala v inteligentních kompozicích plných barev. Jen se tyto poklady nebát žít a sbírat je, jak napověděla píseň Jump Into The Water.

Rozloučení přišlo ve slovech Vladimíra Poláka a Jiřího Sedláčka, populárních ostravských herců, kteří slovem provázeli zatím každý ročník Templfestu: „Ctěme kořeny naše, ctěme kořeny těch druhých. Návrat k židovsko-křesťanským kořenům je návratem k toleranci, povzbuzení a lásce. Věřme, že židovsko-křesťanské kořeny, na kterých stojí naše kultura, budeme moci ctít i v budoucnu.“

Co dodat? Pátý ročník Templ festu ukázal, že i malý festival dokáže předat velkou myšlenku a že se i v příštím roce určitě můžeme těšit na další zajímavý program.