Živit se uměním na volné noze je velké dobrodružství, říká herec Jan Plouhar

Jak se ti hrálo v Márnici Divadla Petra Bezruče? Nebyla tam moc stísněná atmosféra a na co jsi při tom myslel?

Márnice je krásný prostor, ve kterém se hraje nadmíru výborně. Navíc představení Sirotci běžně hrajeme v daleko stísněnějším prostoru pro 20 lidí, takže vlastně jsme měli místa více než obvykle.

Divadlo Petra Bezruče, kde se konal Kašparův týden, je ti důvěrně známo z tvého angažmá. Jak na toto období vzpomínáš, které zážitky se ti z něj vybaví?

Když vzpomenu na Divadlo Petra Bezruče, tak se mi vybaví neskutečně přátelská atmosféra, výborní lidi, skvělá zkušenost. Vzpomínám na všechny, se kterými jsem se tam setkal. Je to v něčem moje druhá rodina, ke které se vždy rád vracím.

Když se na to podíváš s odstupem, která ostravská inscenace ti nejvíce dala?

Asi Trainspotting. A další inscenací, kterou bych rád zmínil a na kterou velmi rád vzpomínám, je Výmlat Tomáše Vůjtka v režii pana Josefa Janíka.

Od roku 2002 pravidelně spolupracuješ s filmovými nebo s televizními tvůrci. V čem budeš hrát v nejbližší době?

Momentálně se připravuje třídílná televizní minisérie Spravedlnost, která se částečně točí v Ostravě. A dále točím vánoční pohádku Slíbená princezna Ivana Pokorného. V televizi bude zanedlouho k vidění film Václava Křístka Hlas pro římského krále. Další projekty jsou ve fázi příprav.

Do loňského roku jsi byl členem divadla v Ústí, pak jsi odešel na volnou nohu. Jaké to je živit se uměním na vlastní riziko?

Z Ústí jsem odešel do divadla J. K. Tyla v Plzni, kde jsem se ovšem moc neohřál a šel jsem na volnou nohu, ale jen do ledna letošního roku, kdy jsem se vrátil zpět do Ústí nad Labem. Živit se uměním na volné noze je v něčem strašné dobrodružství a musím říct, že mi to vlastně vyhovovalo, ale okolnosti tomu chtěly tak, že jsem opět ve stálém angažmá.

Jak vnímáš svou ostravskou zkušenost? Bylo to zde divočejší než třeba v Ústí?

Divočejší to bylo v každém mém angažmá, ať už v Ostravě, Olomouci, Praze, Plzni nebo v Ústí, v každém trochu jinak a na každé rád vzpomínám a jsem rád, že mě potkala.

Ty jsi rodák z Frýdku-Místku a vystudoval jsi Janáčkovu konzervatoř. Jak vzpomínáš na zdejší „razovity“ kraj a jak často se tady vracíš?

Vracím se, jak jen to jde, i když někdy bych raději ještě trochu víc, bohužel časové vytížení mi to nedovoluje.

Máš možnost sledovat dění na ostravské scéně? Kamarádíš se zdejšími kolegy?

Snažím se ostravskou scénu sledovat, ale jak říkám, čas a těch několik set kilometrů mi to moc často nedovolí. Mezi zdejšími kolegy mám ale spoustu přátel, se kterými se vídám i mimo Ostravsko.

Co tě poslední dobou na ostravském divadle zaujalo a proč?

Poslední věc co jsem viděl, byly velikonoční pašije Tomáše Vůjtka, kde jsem měl možnost vidět kolegy napříč ostravskými divadly a moc jsem se bavil.

Kdy tě zase v Ostravě uvidíme? Dříve než za rok s Kašpary?

Doufám, že co nejdříve.