Zpočátku to bude trochu punk, říká šéf galerie PLATO, která se mění v příspěvkovou organizaci

Ostraváci toužící po vlastní „kunsthalle“ mají z rozhodnutí zastupitelů radost. Spadl vám po středečním hlasování zastupitelstva kámen ze srdce? A jak velký ten balvan byl?

Čím jsem starší, tím méně si pouštím váhu některých věcí přímo k tělu. Na druhou stranu jsem nepřišel do Ostravy dělat výstavy, ale instituci, takže určitý vnitřní závazek se tímhle rozhodnutím odlehčil. V každém případě mi spadnul kámen ze srdce, co se týče týmu, který nyní v PLATO působí a jemuž se tak otevírá možnost nějaké jistoty do budoucna. Bylo by neslušné a marnotratné zahodit nasazení, dovednosti a zkušenosti nabyté mými kolegyněmi a kolegy v posledních dvou letech. Velkou úlevou pro celou kulturní scénu v Ostravě ovšem je, že vedení města překročilo onu hranici mezi deklarovanou podporou a faktickým závazkem vůči současnému umění.

Mimochodem největší bludný balvan v ČR stojí u ostravského ArcelorMittalu a váží přes 17 tun. O tom bloudění mluvím schválně, PLATO se má vystěhovat z Gongu do jiných prostor, snad do opuštěné prodejny Bauhausu a posléze do rekonstruovaných jatek poblíž Stodolní ulice. Jak reálné je, že galerie bude působit v těchto prostorách?

Bloudění je součást cesty. Dříve nebo později dojdeme k cíli. Podle všech dostupných informací město postupuje systematicky a směle. Takže se připravujeme i na variantu ideální, tedy na vlastní prostory.

Opuštěný Bauhaus dnes působí všelijak…

V Bauhausu jsem nebyl, ale z ulice a přes sklo to vypadá naprosto skvěle. No a jatka jako finále jsou sen.

Zeptám se obsáhleji. Zastupitelstvo schválilo zřízení nové příspěvkové organizace s názvem PLATO Ostrava, jejímž úkolem bude „péče o současné umění v jeho progresivních podobách“. Instituce vznikne k 1. červenci 2016 a od ledna 2017 naváže na činnost současného grantového projektu Galerie města Ostravy PLATO, přičemž podle oficiálního vyjádření města „už probíhají intenzivní jednání o prostorovém zázemí této nové galerie“. Takže se zatím hledá? Sám jste loni v prosinci přiznal, že galerie může nějaký čas fungovat i nomádsky. Nečeká vás, že od ledna budete spíše „potulnou galerií“? To samozřejmě není na škodu. Pohyb – město – prostor, to jsou ostravská hesla, tohle město bylo vždycky průkopnické a údernické.

Osobně bych si rád vyzkoušel nomádskou variantu. Nicméně pro vedení města je taková představa asi nepředstavitelná – vzhledem k obecné zkušenosti a usedlosti české společnosti je to pochopitelné. Navíc si po těch letech čekání, pokusů a frustrací asi ostravská umělecká scéna a publikum zaslouží jednoznačné řešení. Zkrátka pevně vymezené místo, kde se vyskytuje současné umění a které určuje pravidla hry podle jeho potřeb. Řekněme, že konečně tu může být fungující a autonomní zóna neklidu. A úderníci? Ti se nejspíš dneska proměnili v hackery.

Obyčejně už galeristé na přelomu dubna a května mají hotový plán výstav i na další rok. Víte, jaký bude, nebo se bude dost improvizovat?

Mám samozřejmě v šuplíku seznam umělců a umělkyň stejně jako kurátorů a kurátorek, ale také témat, na nichž chceme do budoucna stavět. Něco je předjednáno, něco se dá vyřešit za pochodu, ale pokud budeme nejpozději o prázdninách vědět, jaké prostorové zázemí je reálné, můžeme na příští rok připravit program na míru vlastně v jakékoli verzi. Tak či onak půjde svým způsobem o lehce punkové řešení. Vznešeně se můžeme tvářit, až když se podaří rekonvertovat jatka anebo nějaký jiný definitivní objekt.

V čem je vlastně největší výhoda vzniku příspěvkové organizace, která vás zbavuje jistého druhu vazalství na sdružení Trojhalí Karolina a magnátovi Janu Světlíkovi?

Vazalství jako vazalství. Pokud to tak ovšem cítíte. Prostor svobody a imaginace se vždycky otevírá v nějaké situaci. Tedy on se neotevírá, vy si ho otevíráte, pokud chcete a něco pro to děláte. Podstatné je, že přímá vazba na město vytváří určitou jistotu do budoucna. Podmíněnou, ale přece jen perspektivu. Víceletý grant skončí – a nezískáte-li ho znova, není odvolání. Příspěvková organizace je z mého pohledu de facto oficiálně a velmi silně vyjádřená potřeba i závazek města.

Z čistě organizačního a institucionální hlediska je to dlouhodobé posílení pozice vůči dalším partnerům, tedy jiným galeriím, ale také vůči doplňkovým zdrojům financování, ať už veřejným, anebo soukromým atd. Na druhou stranu se posiluje zodpovědnost vůči zřizovateli a jeho prostřednictvím vůči komunitě, kterou zastupuje. Samozřejmě bych dal přednost jiným formám fungování, ale ty náš právní systém bohužel zatím nezná a zjevně k jejich diferenciaci či zefektivnění nepřispěje ani tahle vláda – byť v jejím programovém prohlášení je uvedeno, že předloží zákon o veřejnoprávních institucích v kultuře. Zatím je to kočkopes a s kraji či městy o optimálním řešení ministerstvo ani neotevřelo debatu. Takže stará dobrá příspěvková organizace vítězí.

Jsou už jasné cifry, jaké budete mít jako příspěvková organizace na provoz a výstavy? Sdružení Trojhalí Karolina disponovalo částkou 34,5 milionu korun na čtyři roky činnosti galerie, tedy na léta 2013 až 2016. Budete na tom lépe?

Moje představa o ročním příspěvku od města vychází zatím čistě ze zkušeností a čísel, která dokážu dát dohromady. Reálná varianta opravdu závisí na tom, zda a jaký prostor budeme mít k dispozici, anebo zda zatím budeme putovat po různých místech. Určitě se ale musí pohybovat o dvacet až padesát procent nad tím, co představoval roční grant. Určitě poroste počet zaměstnanců, zvětší se provozní zázemí a přibydou další funkce, které v Gongu ani nebylo kam dát. Můj kvalifikovaný odhad je 12 až 15 milionů ročně. To druhé číslo se blíží příspěvku na provoz brněnského Domu umění. Takže žádný exces.

Co bude s galerijními prostory, které v Gongu opustíte? Tušíte, co s prostorem plánuje pan Světlík?

Netuším, ale předpokládám, že se s tím management Dolní oblasti Vítkovice vyrovná se ctí.

Zazněly nějaké negativní hlasy zastupitelů, hlasoval ve středu někdo proti? PLATO v Gongu mělo (a dosud má) i řadu nepřátel, jak třeba vyplynulo z nedávného rozhovoru na webu Ostravan.cz s místním výtvarným konzervativcem Antonínem Gavlasem, který označuje výstavy v PLATO za „bordel“ a  „věci na hovno“, podobně jako tvorbu Jiřího Surůvky, Petra Lysáčka a dalších umělců působících na Fakultě umění Ostravské univerzity (ODKAZ ZDE). Nepřesvědčoval Gavlas zastupitele, aby město od svého záměru ustoupilo?

Proti návrhu byl, alespoň co jsem si všiml, jeden hlas. Takže se jedná o silné vyjádření souhlasu se stávající koncepcí, neboť nová příspěvková organizace – jak se píše ve schváleném materiálu – „bude navazovat na stávající činnosti, které jsou nyní zajišťovány formou víceleté dotace poskytnuté na období 06/2013-12/2016 v rámci aktivit Trojhalí Karolina, zájmového sdružení právnických osob“.

A přátelé nepřátelé? Je to především otázka pojetí toho, co je umění a co je současné umění. Pro mě je umění především sociální praxe, která by měla odpovídat době a místu, ve kterých se uskutečňuje. Nemyslím tím ani tak přitakání tomu, jak svět vypadá a jaký je, ale spíše využití všech možných způsobů k jeho zkoumání, vyjádření, zpodobení, promýšlení, kritice či změně, a to tak, že využijete všechny nástroje, formy a formáty, které jsou k dispozici. Od internetu přes sociální práci, ale také laserovou tiskárnu, nové materiály a technologie až k myšlenkovým experimentům či pochybným hypotézám.

Závěsný malovaný obraz či pokus o oživení klasických normativů krásy je samozřejmě také přijatelná možnost, nikoli však jediná a závazná. Jestliže člověk letěl na Měsíc, klonujeme ovce, rozečetli jsme DNA, diskutujeme o emisích, roste terciální sektor, obchoduje se s finančními deriváty, budoucnost sociálního státu je předmětem vášnivých diskusí, nedokážeme se se ctí a rozumem vyrovnat s fenoménem migrace, roste propast mezi bohatými a chudými, Mendělejevova tabulka se nám zásadně rozrostla a potvrdila se existence gravitačních vln, takže se jen těžko můžeme tvářit, že se s uměním nic nestalo.

Už kvůli vzpomínce na nacistickou denunciaci moderny jako degenerovaného umění či na potlačení levicové avantgardy v padesátých letech bych ale byl v odsudcích současného umění velmi opatrný. Navíc nám současné umění umožňuje nový a obohacující pohled i na umění středověké, barokní a akademické. Stačí se jen zbavit předsudků, respektive jako jednu z důležitých hodnot oprášit důvěru. Když něco vypadá jinak, než jsme zvyklí nebo než si přejeme, naznamená to, že je to špatné, podvodné, pochybné, nepřátelské. Třeba to jenom nedokážeme uchopit a použít.

Když nevyjde Bauhaus, máte nějaké zatím tajné místo, kde byste jednou rád viděl PLATO?         

OC Nová Karolina?