Nebourejte Ostravici. Počkejte, až přijde osvícenější doba, říká David Vávra

Zaplněný Dům knihy navštívila především starší generace a pan architekt s tím tak trochu počítal. „Víte, proč na mě chodí především starší dámy? Mají mě spojeného s první republikou a hledají ve mně své ztracené mládí,“ pronesl David Vávra ještě v zákulisí, než se před svými příznivci objevil s jasmínovým čajem. Přinesl si jej na stříbrném podnose.

Senioři, kteří patří v Ostravě k velmi aktivním skupinám, se zajímali nejen o herce samotného, ale dožadovali se také odborných rad na téma ostravské architektury, velice často padaly otázky typu Co s tím? a Jak na to? David Vávra mnohdy vrtěl hlavou, protože – i když to na něm bylo vyžadováno – zdráhal se dávat plytká rozřešení.

Začátek besedy byl spontánní a neformální. David Vávra v sobě nezapře originálního herce s jedinečným projevem. Navíc si s pomocí osobité ironie získal okamžitě respekt a neváhal navodit domáckou atmosféru, když odmítl mluvit do mikrofonu. Jeho zvučný, mnoha jevišti zocelený hlas se i tak nesl zvučně pod klenbou vysokého prostranství.

Lidé nejen, že zaplnili všechny sedačky na patře a obsadili schodiště, ale ještě zaplnili ochozy v druhém a třetím patře. „Slyšíte mě i bez mikrofonu? Dobrý? Slyšíte mě i nahoře? Úplně nahoře? … Budeme stát nebo sedět?,“ žertoval Vávra, když se moderátorka neodhodlala usednout.

David Vávra během setkání v Domě knihy. (Foto: Lukáš Ston)

Nejprve přišla řada na Vávrovu knižní novinku s názvem Tři cesty za architekturou. Má formát skicáře, do kterého si Vávra črtá na cestách. (Originály jsou v těchto dnech k vidění v galerii Industrial Caffé, pozn. red.).

„Jako téměř veškerá činnost v mém životě i tato kniha vznikla naprostým, ale požehnaným omylem. Ke všemu jsem přišel zvláštní lehkostí. Tak jako kdysi, když jsme spolu s mým přítelem Milanem Šteindlerem u nás doma porazili kredenc a vylezli jsme na ni, abychom předpubertálním děvčátkům zpříjemnili chvíle hraním divadla. Netušili jsme, že z toho vznikne pětačtyřicet let historie,“ připomenul dlouholetou tradici Divadla Sklep. „Neměli jsme tušení, že se po 45 letech budeme moci na sebe dívat a budeme se mít stále rádi. Stejně tak jsem kdysi tady v Ostravě potkal Radovana Lipuse s tím, že uděláme první díl Šumných měst a že to bude Ostrava. Nikdo v té chvíli netušil, že vznikne 66 dílů a 40 dalších dílů Šumných stop v zahraničí. Stejně tak vznikla omylem i tato kniha,“ vtipkoval před pozorným publikem.

Kresby na černém papíru vznikaly během toulek a při terapeutických sezeních v kavárnách. Obsahují také krátké popisy na tři řádky. „Protože společnost už je unavená a nikdo tak dlouhé řádky pak už nepřečte,“ vysvětlil.

Pak se pozornost před zážitky z cestování v exotických zemích pozvolna přenesla také na architekturu, na paneláky, satelitní domky a také na Vítkovice, Ostravici, Karolinu nebo Černou kostku. „Vedle pitomých staveb, které vznikají ve všech epochách, se staví i ty kvalitní. Je potřeba aby ty kvalitní stavby měly nad čím vyniknout, představte si, kdyby se stavěly jenom kvalitní domy, to bychom si nohy ušoupali,“ komentoval Vávra otázky moderátorky, která pokládala dotazy na smysl architektonického povolání. „Nejvíce se architektuře nedostává osvícených investorů. Architekti jsou připraveni, ve všech regionech jsou špičkoví architekti. Architektura nedostává tolik prostoru jako jiné obory lidské činnosti, přesto velice ovlivňuje životy nás všech. Podceňujeme ji, zdá se nám jako spotřební věc z obchoďáků, ale není to tak, protože v podvědomí se do nás dostává každý prostor. Třeba toto atrium v Domě knihy je něčím silné, když dělám nějaký dům, který má vnitřní prostor, vždycky si na tento dům vzpomenu,“ okomentoval David Vávra prvorepublikovou stavbu firmy Brouk a Babka a neopomenul ji poctít okázalým gestem.

David Vávra během autogramiády. (Foto: Lukáš Ston)

Hned se také dostal k fenoménu takzvaných ostravských Hradčan, tedy Dolní oblasti Vítkovice. „Konstruktivismus se přibližuje k přírodě, jsme uchváceni, jak stéblo trávy krásně roste do prostoru, a jsme uchváceni, že statik spočítá kovovou konstrukci jako to stéblo, přibližuje se božím vlivům v pevnosti. Prošel jsem pár industriálních oblastí ve světě, třeba Essen, a vím, že je nesmírně těžké dostat život do vysloužilých objektů, které na nás působí strašně silně a jímavě, takže bychom je rádi uchovali. Ale někdo to musí zaplatit. Je tedy ideální, kdy se sejdou osvícený investor a inspirativní architekt, kteří si ve vzájemné vazbě dodávají inspiraci. Zcela správně je to vidět na Dolní oblasti Vítkovice, kde se spojuje oblast kultury, vědy, společenství a třeba i sportu, v tom je jediné řešení, jak tyto stavby zachránit. Ale je třeba to udržovat v rovnováze i ve městě, aby nevznikl přetlak, a nastalo se, že se město vylidní. Taková veliká šance byla Nová Karolina, ale ta dopadla špatně, není v ní kultura, ale jenom obchoďák. To je prohra Ostravy,“ řekl architekt.

Módní dům Ostravica-Textilia, co s tím? I na toto téma David Vávra promluvil. „Musí přijít jiná doba, osvícenější. Buďte v klidu, počkejte dvacet nebo třicet let. Ale byla by škoda ji zbourat, na to je to moc dobrá a skvělá stavba. Stejně tak jste měli trvat na realizaci Černé kostky, když to ale nebylo možné realizovat, tak ať raději vznikne ve Vítkovicích, ale tam už je staveb dost, takže protiváha by se měla najít uvnitř centra,“ uvažoval David Vávra a jeho příznivci naléhali dál. „Jaký tip byste nám dal? Ne, neříkejte, že nevíte!,“ zaznělo neoblomně z řad seniorek. „Není jiné řešení, než že měla být postavena tam, kde byla původně naplánována,“ dodal známý herec a stále aktivní architekt.

Vyjádřil se i celkově k architektonické koncepci satelitních městeček. „U nás plýtváme s půdou, třeba v Norsku se může stavět pouze tam, kde už někdy něco stálo,“ připomněl situaci z vnějšího pohledu. Čas se ale nachýlil, a tak inspirativní setkání musela ukončit předem avizovaná autogramiáda – jak jinak, než za velmi hojné účasti veřejnosti.