Colours letos zpestří výjimečné ženské hlasy včetně rapující dcery rabína

Jedno z nejlépe střežených izraelských hudebních tajemství dlouho odolávalo prozrazení – Victoria Hanna do letošního roku nevydala jediné album, zvěsti o křičící, se slabikami si hrající a recitující zpěvačce, herečce a performerce se v uplynulých letech šířily po jejích newyorských koncertech, vokálních workshopech a vystoupeních na prestižních festivalech. Naprostou senzaci pak vzbudily dva loňské videoklipy se skladbami 22 Letters a The Aleph-Bet Song (Hosha’ana), inspirovanými posvátným kabalistickým dílem Kniha stvoření (Sefer Jecira), připisovaným Abrahamovi. Obě skladby jsou předzvěstí zanedlouho vycházejícího debutového alba.

Devatenáctiletá Aurora Aksnes je přemýšlivý snílek skládající elektropopové skladby stylem „něco se stane, něco přijde – třeba magický okamžik“. Prvním EP Running With The Wolves zasáhla posluchače i kritiku: až se zdráhali uvěřit, že ty propracované, hymnickými sbory nazdobené skladby, vyšly z hlavy tak mladé dívky. Norská zpěvačka ale dokázala nakonec zaujmout miliony posluchačů, slibujících si od debutového alba All My Demons Greeting Me As A Friend’! jen to nejlepší.

Syrově zabarvený hlas, nekonvenční image, kabaretní koncerty nasvícené padesáti odstíny černé a varování: „Mohu se stát čarodějnicí, mrchou i vražedkyní.“ To je šestadvacetiletá holandská zpěvačka Kovacs, která debutovou deskou Shades Of Black způsobila po Evropě obrovský poprask. Nejraději chodí v černém, dohola a s kožešinovou čepicí na hlavě, má tmavý zakouřený hlas, soul v duši a mistryní světa v psaní o šťastné lásce se rozhodně nikdy nestane.

Třicetiletá Susanne Sundfør toho ví hodně o tradiční norské hudbě, vystudovala operu, dokáže aranžovat smyčce a klavír a klávesy jsou pro ni jako pro jiné kytara. Vliv Mozarta a Handela se u ní prolíná s minimalismem Philipa Glasse, folkovými oratorii Roy Harpera a avantgardou trumpetisty Nilse Pettera Molværa. Popovou sdělnost kontruje přesvědčivým využíváním elektroniky a složitou instrumentací s nečekanými melodickými zvraty. Prorazila albem The Silicone Veil a spoluprací s Röyksopp nebo podílem na soundtracku k filmu Oblivion po boku Antony Gonzalese aka M83, který Susanne ještě s Larsem Horntvethem od Jaga Jazzist pomáhal s produkcí Ten Love Songs.

Polská zpěvačka Maria Peszek nedává už léta polským konzervativcům spát, má blízko k popu, rocku, kabaretu i punku a doma je za celebritu, od níž se čekají nekonformní činy. Zazářila na divadelních prknech, v televizi a ve filmech Agnieszky Holland a Jerzyho Stuhra, extrémní pozornost na sebe ale strhává hudbou: osobně otevřenými, emotivními a silně provokativními písněmi a prohlášeními. Ze svého radikalismu neustoupila ani na čerstvém albu Karabin, okolo kterého se v Polsku opět rozhořela vzrušená debata. Zpívá se na něm o svobodě, nenávisti a právo na odlišnost. „Jde o pacifistickou desku, vyjádřenou militantními prostředky. Mým snem je, aby tyto písně dávaly sílu všem lidem v těchto neklidných časech a také, aby se lidé díky nim méně báli. Protože strach a svoboda jsou protikladné pojmy,“ řekla Maria Pezsek, jejíž nový videoklip Modern Holocaust natočený s tanečníkem Pawełem „Pablo” Krupou získal obrovskou pozornost.