Lysáček ml. v Peciválovi, Podstraský ve Fiducii a Forman v Besedě aneb Procházka galeriemi

Pán v klobouku a bílé košili se láskyplně dívá do půllitru. Pivo pije na stojáka v klasickém komunistickém bufetu, jaký už v Ostravě nelze najít (posledním s podobnou atmosférou byl nedávno přestěhovaný bufet Úsvit na vítkovickém náměstí). Vedle krýglu jsou na stole odloženy dětské botičky, tak asi pro dvouleté dítě. Tohle je skvostné setkání, jemuž by spisovatel Bohumil Hrabal věnoval celou povídku a básník Jiří Kolář poému.

Z výstavy Antona Podstraského ve Fiducii.

Poetická syrovost života, jakou miloval právě Kolář, Hrabal nebo také Egon Bondy, Jaroslav Hašek a blízko k ní má i poezie Petra Hrušky, se nyní zhmotnila ve Fotografické galerii Fiducia ve snímcích Antona Podstraského (1939-2007). Samorostlý fotograf měl totiž fantastický dar pro každodenní absurdní kontrasty, které dokázal zaznamenávat s básnickou citlivostí.

Z výstavy Antona Podstraského.

Zatímco geniální ostravský fotograf Viktor Kolář snímá život spíše jako chladné dojmy z drsného „obleženého města“, jak se také jmenovala jedna jeho monografie, Podstraský je básník. A kdo vyrostl na surrealistech a v mládi ho uchvátil třeba francouzský poeta Robert Desnos, jenž byl nadšen z pasoucích se krav mezi pařížskými činžovním domy, hned pozná, že Podstraský má stejnou krevní skupinu. Rolník s koníkem sekající záhumenek na obludném normalizační sídlišti je jen slovenskou obdobou téhož. A ovce mezi paneláky další variantou.

Z výstavy Antona Podstraského ve Fiducii.

Tenhle fotograf navíc věděl, že hodně podstatného se v životě lidském děje kolem „emoční pumpy“ jménem hospoda. V místě, kde se člověk zbavuje starostí všedního dne, ale zároveň na sebe nabaluje tíhu hospodského pábení. A Podstraský věděl, kdy zmáčknout, aby hospodu dokázal zvěčnit jako jistý druh oltářního obrazu, kdy na sebe hosté berou role lotrů i apoštolů. A jeho spící muž v zahradní restauraci, to je obraz jak ze zahrady Getsemanské (ve Fiducii je vystaven hned napravo u vchodu po vstupu do galerie).

*

Z Fiducie je to skok do hospody U peciválů, v níž sídlí první videoartová galerie v Ostravě V rámci. Do šesti tamních videorámečků se ve čtvrtek nastěhoval Max Lysáček, mimochodem syn ostravského intermediálního barda Petra Lysáčka. A ač se to na první pohled nezdá, Lysáček má k Podstraskému docela blízko. Pouze surrealistická setkání, jak je Podstraskému přinášel všední den, posunul k surrealistickým východiskům. K snovým výpovědím o setkání plastové láhve, písku, rozmíchané barvy, kapky voda a otevřené dlaně v téměř halucinogenním automatickém textu, v tomto případě tedy videu.

Z výstavy Maxe Lysáčka v hospodě U peciválů. (Foto: I. Mottýl)

A k souznění dojde i o dvě ulice dále v Galerii Beseda na výstavě obrazů Pavla Formana. Na jeho plátnech se rozjitřeně vědomí zhmotňuje hned v několika rovinách. Na jednotlivých obrazech lze najít čirou abstrakci surrealistického snu, kterou otřískaný streetartový umělec Forman zkušeně stvoří několikerým použitím sprejů. A do takového zázemí pak malíř vpustí i figurativní malbu, divoké scény na hraně třeskutě vyhrocených rodinných obrázků a fantazy.

Z výstavy Pavla Formana v Galerii Beseda. (Foto: Ivan Mottýl)

V Besedě se na návštěvníka vrhnou lesby, opuštěně děti, parohaté milenky, zvířecí instinkty v alkoholem vybuzeném mozku i černé svědomí za tichou loajalitu s komunistickým režimem, byť se tak stalo jen ve školce.

Paráda! Konečně pořádně emoční výtvarná procházka centrem Ostravy.

*

Anton Podstraský, Synáčik ulice. Fotografická galerie Fiducia, do 28. dubna.
Max Lysáček, Out of 720 x 576. Galerie V rámci (U peciválů), výstava potrvá do konce dubna.
Pavel Forman, Herr Korbes. Galerie Beseda, do 10. června.