Nová divadelní inscenace Mučedník přivádí v Ostravě na scénu křesťanského teroristu
7.4.2016 00:01 Ladislav Vrchovský Divadlo Recenze
Náboženský fanatismus je námětem nové komorní inscenace Národního divadla moravskoslezského, která měla ve středu premiéru v alternativním prostoru zkušebny Divadla Antonína Dvořáka. Jeden z nejvýraznějších současných německých dramatiků Marius von Mayenburg napsal hru Mučedník podle vlastních slov v reakci na situaci, která vznikla po teroristických útocích 11. září 2001 v New Yorku.
Petra Lorencová a Robert Finta v nové inscenaci Mučedník.
Foto: Radovan Šťastný
Poté, co se Korán začal popisovat jako kniha navádějící k násilí, vytvořil Mayenburg ve svém Mučedníkovi postavu středoškolského studenta Benjamina Südela, který osloven četbou Bible uvěří v Ježíše Krista a stane se fanatickým vyznavačem křesťanského učení. Z Benjamina se rychle stane náboženský fundamentalista.
Střet mezi ním, jeho matkou, pedagogy ve škole a spolužáky je základní dějovou osnovou hry, která se na pozadí dnešní evropské migrační krize stává velice aktuální. Aktuálnost Mučedníka ale nevytváří situace, ve kterých hrozby islámského terorismu využívají političtí populisté a extremisté. Je dána hlavním tématem hry: fanatismem, fundamentalismem a lidskou omezeností.
Představení se hraje ve zkušebně Divadla Antonína Dvořáka. V komorním prostoru umístil scénograf Martin Víšek na jinak prázdnou hrací plochu ohraničenou několika panely s modrým drátěným pletivem čtyři nízké tělocvičné švédské bedny, které si herci sami občas pro své akce přemisťují a které slouží i jako školní lavice, pracovní nebo jídelní stoly. Marcela Lysáčková oblékla jednotlivé postavy do kostýmů podtrhujících jejich charaktery. Výchozí text z německého originálu do češtiny přeložila Kateřina Bohadlová, pod dramaturgií inscenace je podepsána Sylvie Rubenová. Hudbu vybral představitel hlavní role Benjamina Südela Robert Finta.
Režisér Januz Klimsza spoléhá především na kvality dramatické předlohy a na herecké schopnosti představitelů jednotlivých postav, průběh děje nijak režijně neozvláštňuje, dbá hlavně na jasný výklad jednotlivých postav a výstavbu dramatických situací. Ty jsou již samotným autorem napsány velmi zručně, a byť se jedná o hru s velmi vážnými tématy, nechybí v ní ani situace humorné, kterých s chutí režie i herci samotní využívají.
Robert Finta hraje svého Benjamina jako mladíka vskutku fanaticky vyznávajícího doslovnou historickou interpretaci náboženského textu, což je náboženským fundamentalistům vlastní. Jeho Benjamin je velmi přesvědčivý, a přestože místy působí komicky, převážně z něj jde strach. Finta naprosto přirozeně odehraje scény, ve kterých je důležitá nahota postavy, dokáže být natolik přesvědčivý v dialozích mezi ním a jeho dospělými oponenty, až jim samotným docházejí argumenty. Herec opět dokazuje mimořádnou schopnost sdělení vnitřních pocitů postavy a dokládá, že minulé výborné výkony v rolích ztvárněných na jevištích Národního divadla moravskoslezského nebyly náhodné.
Benjaminovu matku Inge Südelovou hraje Petra Lorencová. I když mladá herečka své postavě věkově ještě neodpovídá, její Inge je věrohodnou matkou dospívajícího mladého muže, zmatenou z jeho náboženské posedlosti i milující slepou mateřskou láskou ve chvílích, kdy by naopak měla naslouchat všemu, co se zrovna odehrává, s chladnou věcností. To, jak v klíčové závěrečné scéně uvěří lži svého syna, dokládá sílu fanatismu i jeho nebezpečí.
Ředitele školy Willyho Batzlera hraje František Strnad. Přesně ztělesňuje bezradnost a neschopnost pedagoga, který svými schopnostmi naprosto nestačí na výkon funkce, ve které se nachází. Petr Houska v roli učitele dějepisu a tělocviku Markuse Dörflingera využívá svých komediálních schopností, a jeho Dörflinger tak stojí ve vyrovnané řadě postav rozumově mírně omezených mužů, kterých tento herec vytvořil na scénách NDM s úspěchem již několik. Postava faráře Dietera Menratha, který učí náboženství, byla svěřena Františku Večeřovi. Také on velmi dobře zobrazuje neschopnost některých církevních představitelů pomoci mladým lidem v jejich názorovém i citovém zmatku.
Hlavním oponentem Benjamina Südela je učitelka biologie, chemie a zeměpisu Erika Rothová. Tu ztělesnila Lucie Končoková a její Erika je nejen textem, ale i výkonem herečky druhou hlavní postavou hry. Osobní zaujetí problémem Benjamina i snaha po rozumovém a věcném přístupu k situaci, ve které se mladík díky svému náboženskému poblouznění dostal, je v projevu Lucie Končokové velmi dobře ztvárněno. Způsob, jakým ve svém monologu celou inscenaci uzavírá, jasně sděluje názor celé inscenace.
Dva spolužáky Benjamina vytvářejí Mikuláš Bukovjan (Georg Hansen), a Izabela Firlová (Lydia Webereová). Mikuláš Bukovjan hraje chlapce mírně tělesně handicapovaného (Georg má od narození jednu nohu o málo kratší) a herec občas vypadne z role, když přestane kulhat (pokud to ovšem není záměr režie, jak tomu v jedné situaci, v divokém tanci po Benjaminově pokusu o zázrak, očividně skutečně je.) Izabela Firlová velmi dobře využívá svého sex appealu v situacích, ve kterých se ocitá na scéně s Benjaminem, a právě tímto hereckým partnerstvím výborně pomáhá podtrhnout Benjaminovo náboženské vytržení z reality.
Inscenace Mayenburgova Mučedníka patří k tomu nejlepšímu, co se v posledních letech na scénách Národního divadla moravskoslezského objevilo.
Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.