Katedrála Božského Spasitele se rozezněla velkolepým Evangeliem podle houslí

Je čtvrtý duben Léta Páně 2016, ale počasí připomíná horký letní den. Před katedrálou Božského Spasitele to bzučí jako v jarním úlu. Za chvíli tady najdou, oslaví a pak ukřižují židovského krále, Ježíše Krista. Už za okamžik se zde zopakuje příběh člověka, který asi nikdy nepřestane lidstvo fascinovat. Příběh, který jedni budou zatracovat jako zkreslený a nevěrohodný, jiní se s ním ztotožní a dokážou jej prožívat znovu a znovu.

Zaplněná katedrála Božského Spasitele. (Foto: Werner Ullmann)

Helebrandovo Evangelium podle houslí se od běžného zpracování pašijové tématiky (Kristových posledních dnů) značně odlišuje. Především zachycuje Ježíše v delším časovém úseku, nikoli v období před jeho ukřižováním, jak bývá zvykem. Čtyřiačtyřicet obrazů Kristova života je v Helebrandově oratoriu jako puzzle, které je nutné poskládat dohromady. Osobní spoluúčast je v tomto procesu „rekonstrukce“ zásadní. Vzniklý obraz je však nezvykle plastický a mnohovrstevný. Je to způsobeno i vypravěčským stylem Evangelia, které líčí Kristův příběh z několika úhlů pohledu.

Veronika Holbová a Jiří Pavlica v Evangeliu podle houslí. (Foto: Werner Ullmann)

Na začátku prochází Ježíš (Jura Pavlica) chrámem, hraje na housle a vábí hudbou apoštoly (Chodil Kristus po poli sbíraja Apoštoly). Jeho příchod je zvěstován působivě Janem Křtitelem (Jindřich Jakubal). Ježíš je pokušen ďáblem (Satanáši odstup!), po této zkoušce uzdravuje nemocné, odpouští nevěstce (Budem súdit hříšnú ženu ménem Máří Magdalénu) a křísí Lazara. Příběh graduje Večeří Páně, následuje Jidášovo prozrazení, soud s Pilátem (hraje ho Norbert Lichý) a slavné Vzkříšení.

Scéna z Evangelia podle houslí. (Foto: Werner Ullmann)

Helebrandovu hudbu není snadné jednoduše charakterizovat. Její polystylový charakter spočívá v kombinování folklorních prvků s klasickými kompozičními postupy (imitace, kánony) a netradičními výrazovými prostředky (voicebandy sborů, rytmické zaříkávání, šepoty a výkřiky, gestická funkce). Helebrand se pohybuje bez obtíží napříč hudebními žánry a kromě evidentní technické erudice jeho hudba vyzařuje obrovský duchovní rozměr. Evangelium podle houslí překypuje bohatstvím melodického fondu, je opatřeno jednoduchou harmonií a tradiční lidovou rytmikou. V závěrečném Dokonáno jest a Vzkříšení hudba dosahuje nebývale strhující zvukovosti s mystickou emanací.

Scéna z Evangelia podle houslí. (Foto: Werner Ullmann)

Texty Evangelia podle houslí poskládal Helebrand z různých zdrojů (lidové pašijové hry, úryvky evangelií i vlastní Helebrandovy texty). Výsledná kompilace působila celistvým dojmem. Vybrané písně byly zařazeny také do Zpěvníku pro obecenstvo. Jazyk Evangelia je lidový a živý. Přenáší ve smyslu starých pašijových her děj do našeho prostoru, dává mu aktuální vyznění a umožňuje tak jeho konfrontaci s naší vlastní zkušeností.

Jiří Pavlica jako Ježíš Kristus měl potřebnou dávku přirozené duchovní autority a pěvecky roli zazpíval bravurně.  Jindřich Jakubal (Jan Křtitel) vnesl do role Kristova zvěstovatele příchuť nefalšované duchovní extáze. Jeho drsný herecký projev znepokojoval a burcoval. Jakub Tolaš jako Šimon, který třikrát zapřel Krista, byl velmi charismatický, stejně tak zaujal herecký výkon Norberta Lichého v roli Piláta Pontského a také skvělý sbor zákoníků (farizejů), kteří Ježíše obviňují ze lži.

Scéna z Evangelia podle houslí. (Foto: Werner Ullmann)

Funkce sboru v mnoha ohledech dosvědčuje Helebrandovu inspiraci antickým divadlem. Slova uznání patří všem muzikantům a zpěvákům (Anně Nitrové Číhalové, Barboře Čechové, Pavlu Liškovi, Jiřímu Halamovi, Jaroslavu Kotkovi, Petru Němcovi, Tomáši Bátrlovi, Robertu Bartošovi a všem sboristům). Hudební složce vévodil Jiří Pavlica s Hradišťanem, Musica Opavia s uměleckým vedoucím Milanem Zajícem a Komorní dechový orchestr, provedení dirigoval Petr Šumník.

Sborové party nastudovali Členové opery a Operní studio NDM, Pěvecký sbor města Klimkovic, Zašovský chrámový sbor, Pěvecký sbor Gymnázia Olomouc-Hejčín, Proměny Prostějov a Dětské hudecké muziky Iskérka a Trnečka. Největší pozornost v sugestivním provedení si získali Juraj Čiernik v dvojroli ďábla a Anáše a zejména přesvědčivá Veronika Holbová, které postava Máří Magdalény výrazově i pěvecky neuvěřitelně svědčila, jako by jejímu velkému talentu byla psaná na míru.

Veronika Holbová jako Máří Magdalena. (Foto: Werner Ullmann)

Evangelium podle houslí je dílo, které líčí příběh starý dva tisíce let. Jeho hudební řeč je přitom aktuální a sdělná. Nemusíme se s Kristovým poselstvím ztotožnit, nelze však neocenit nadčasovou krásu a hodnotu Helebrandovy hudby, která téměř dvacet let od svého vzniku září jako světlo mezi stíny dnešních dní.