Progrockoví FTA vydali nové album a říkají: Hrajeme rádi i navzdory nesnázím

V polovině března jste vydali svou druhou desku Sounds Like Music. Jak dlouho jste ji nahrávali?

Michal: Strašně rádi bychom řekli, že nám to trvalo krátkou dobu, ale bohužel…

Lucio: No, řekněme dva roky.

To je poměrně dlouhá doba…

Filip: Zásadní problém byl v tom, že jsme začali nahrávat, když jsme ještě neměli hotové skladby.
 

Proč jste se rozhodli ji nahrát svépomocí, bez profesionálního zázemí?

Tomáš: Kdysi jsme natáčeli v jednom nejmenovaném studiu, kde se nám to nelíbilo. A nelíbil se nám ani přístup toho člověka, co to s námi dělal. Řekl jsem si, že takový debil umím být taky, akorát zadarmo (smích).

Michal: Uvědomili jsme si, že jako úzkoprofilová kapela na tom v životě nevyděláme. Proto jsme se rozhodli výdaje eliminovat na minimum. A to se mám povedlo.

Takže proto jste si to vydali na pálených cédéčkách? Z čistě finančních důvodů?

Michal: Čistě finanční důvody, ano.

Tomáš: Pointa byla taková: když všechno homemade, tak i cédéčko.

Michal: Přesně tak. A uvažujeme, že na příští desku si i vystrouháme vlastní nástroje (smích).

Kdo dělal obal?

Lucio: Obal dělal Michal. My jsme mu dodali fotky a on se s tím piplal asi tak pět šest minut (smích).

Michal: Životy nás všech zní jako hudba, a to jsem chtěl promítnout i do toho obalu. A než se zeptáš – tak barevný je proto, že i naše hudba je barevná, hravá.

Mé pozornosti neušlo, že v poslední době téměř vůbec nekoncertujete. Čím to je?

Michal: To je jednoduché. Domluva v českých klubech je velmi zvláštní a platit za to, že si někde můžeme zahrát, mi přijde úplně zcestné. Lidi nechodí na koncerty, takže se to zpětně nezaplatí. Pro kapelu našeho ražení je prostě těžké sehnat hraní.

A co to zkusit přes hudební soutěže?

Tomáš: My jsme byli na jedné hudební soutěži, kde v porotě z mého hlediska seděly v podstatě děti. Zrovna tam strašně falešně hráli nějací pankáči z Prahy a ta porota si to tam viditelně užívala. To jsem si říkal, že jsme opravdu v p*deli. Že i kdybychom hráli jako King Crimson, tak nemáme žádnou šanci (smích).

Michal: Když jsme pak hráli, ti porotci si tam objednali pizzu…

Lucio: Soutěže jsou pro nás jen příležitostí si zahrát, ale dnes už zvažujeme, jestli to vůbec má cenu.

Tomáš: Další věc je, že ač všichni máme vyšší než jednomístné IQ, nikdo z nás nikdy nepochopil pravidla Boom Cupu. A dumali jsme nad tím všichni čtyři.

Tak tohle bude asi ten nejsmutnější rozhovor na světě…

Tomáš: Pozitivní na tom je, že hrajeme rádi i navzdory těmto nesnázím.

Ještě se na moment vraťme k vaší nové desce. Jak probíhalo samotné natáčení a mixing? Zvládli jste to ve zdraví?

Tomáš: S mixingem to byla hrozná piplačka, protože jsem se to během natáčení teprve učil. Jezdil jsem na různé kurzy všude možně… Několikrát se stalo, že to, co jsme vytvořili, se zase smazalo.

Michal: Nahrávalo se hrozně dlouho, bylo to úmorné. Ale naučili jsme se spoustu věcí. A hlavně jsme zjistili, jak věci dělat nechceme.

A s výsledkem jste stoprocentně spokojeni, nebo byste s mírným odstupem něco udělali jinak?

Lucio: Podle mě se tam moc nepodařila zachytit ta pocitová stránka věci.

Michal: Ano, nepodařil se nám tam zachytit ten pocit, jako když dohrajeme skvělý koncert.

Lucio: Příště to uděláme tak, že vydáme desku až po tom, co ty písničky odehrajeme na koncertech několikrát a zažijeme si je. Ty emoce tam musí být, to posluchač pozná. Musím říct, že na té nahrávce chybí.

Michal: Nahrávání bylo velmi těžké, co se týče různých změn, znovunahrávání, přehrávání… Mix byl jedna velká zkouška trpělivosti. Bylo to těžké a na druhou stranu je super, že jsme to přežili. Taky jsme mohli rozprodat nástroje a vykašlat se na to.

Další album plánujete také vydat svépomocí? Půjdete do toho znovu, po zkušenostech se Sounds Like Music?

Lucio: Určitě, ale s jiným přístupem.

Michal: Rozhodně bych do toho šel ještě jednou. Příště už to ale asi nebude regulérní deska, spíš EP. Ať nad tím nemusíme trávit tolik času.

A vůbec, jak se dnes díváte na předchozí desku Eleven Shivers?

Filip: Měl jsem dlouho zažito, že je to strašná deska. Když jsem ji ale před pár dny po několika letech poslouchal, řekl jsem si, že tam nejsou až tak blbé věci. Na to, že je to debut (smích)…

Tomáš: Musíš zapomenout na to utrpení a nakonec vnímat ty dobré věci (smích).

Michal: Já mám s tou deskou možná trochu spojené bývalé složení. Nerozešli jsme se v dobrém, a tak jsme si nějakou dobu mysleli, že je to celé špatně. Ale opravdu, když jsem si tu desku po letech opět poslechl, myslím, že jsou tam i úplně skvělé věci. Mně se ta deska s odstupem času líbí. I když není tak progresivní, jak jsme původně hlásali.

Na závěr se nemohu nezeptat: Proč z názvu From the Aeon zůstala jen zkratka FTA?

Filip: Vysvětluj lidem, že jsi From the Aeon… Nikdo nevěděl, co to znamená, nikdo to neuměl vyslovit. Ale FTA dokáže říct každý úplně s přehledem. Je to jednoduchá, nádherná zkratka.