Nové album Degradace rozhodně nestojí stranou, jak by se mohlo z názvu zdát

Kapela zamířila stejně jako u předchozího alba do GM studia v Jablunkově a desku tam natočila během jednoho týdne. A to je dobře. Kompaktní proud energie se na vás valí od zachraptění staré gramofonové desky se vzkazem „…and therefore it’s to my mind degradation“ na počátku první skladby až po výkřik na konci té poslední.

Ostatně právě tenhle vzkaz na začátku je signifikantní pro celou desku – výstižně předurčuje obsahové zaměření textů a zároveň připomíná, že B-Side Blues si můžete pořídit pouze na vinylu.

Obal nového alba je také nápadný – černobílá fotografie chlapíka s křivákem zapalujícího si cigaretu připomíná něco ze starých punkových dob, kdy světová pódia brázdili Ramones nebo The Clash. A jakoby ta slovní hříčka v názvu „Be Side“ patřila i jemu. Vlastně se ani nedivím, že si Richie Ramone vybral na svůj letošní únorový koncert v Praze jako předkapelu právě Degradaci.

Když si tenhle vinyl pořídíte, asi vás překvapí, že na něm nenajdete stranu A. No jasně, je to přece B-Side deska. Vtipný přesah. Na každé straně ale naleznete šest dobře vystavěných skladeb s hutným zvukem. Už od prvního momentu poslechu je jasné, že v aktuální sestavě kapely, která se ustálila ve složení Rudee (zpěv, baskytara), Tommy Heroin (kytara, zpěv), Blinky (kytara, zpěv) a Pode (bicí) zafungovala silná chemie.

Album vás nakopne hned na začátku a nedá vám pokoj až do konce – varování přichází už s první Rychlou jízdou. Tahle klipovka je vlastně esencí vzkazu celého alba o úprku v impozantních kulisách. Přímočaré kytarové riffy řežou, kam mají, a Podeho bicí to jen schvalují. Nahrát desku s ním byl jednoznačně dobrý počin, jeho zkušenosti s hardcorem se nedají v jeho nekompromisním přístupu popřít a spolu s kytarami a zpěvem vytvářejí novou hudební tvář kapely, která osciluje mezi punkem, rock’n’rollem a místy snad i bigbeatem s hezky tvrdým jádrem.

Lehký odpočinek nabízí rockově laděná Chtěl bych. Ačkoliv jsou muzikanti nohama pevně v hudební současnosti těchto stylů, sympaticky ctí kořeny rock’n’rollu. To potvrzují i přizvaní hosté, žádné samply.

Martin Roženek, rovněž mistr zvuku desky, svými klávesami vytvořil typický sound hned ve třech skladbách. Dalším hostem je britský malíř a hudebník žijící v Ostravě David John Lloyd. Svým saxofonem vtiskl skladbě Outsider téměř psychedelické vyznění. K této skladbě se navíc váže zajímavý příběh spjatý se Stevem Mackeyem, saxofonistou The Stooges Iggyho Popa, který v ní měl původně hostovat. Bohužel loni na podzim zemřel, a tak se můžeme na obale dočíst, že Outsider je věnován právě jemu.

Texty skladeb si neberou servítky a jsou namířeny přesně doprostřed bubliny konzumního a zmanipulovaného života . Někdy ta bublina praskne, zvláště když v Alright slyšíte „…allright, je přesně tohle chtít, allright a už nic víc, já přece mám, co málokdo má, mám svůj život, já nechci mít všechno…“, jindy je to blues o životě v tomhle světě: „Až mě to bolí, vím, že žiju…“

To mě nutí vrátit se zase zpět k té slovní hříčce v názvu alba s černobílým coverem. Jakoby celá tahle deska byla blues nezávislého chlapíka, který stojí bokem mainstreamu a možná i dění. Hlavní je zůstat v pohodě.

Nové album Degradace v pohodě je a bokem rozhodně nestojí.

Degradace: B-Side Blues. Papagájuv Hlasatel Records, 2016.