Největší ohlas mají severské filmy, říkají šéfové ostravského Minikina

Kdo je vaším nejčastějším návštěvníkem a na co se nejvíce chodí?

Jarmila Kučerová: Největší průměrnou návštěvnost tvoří senioři, na projekce pro seniory se určitě chodí nejvíce. Mají rádi klasiku, filmy na určité úrovni, filmy, které byly oceněné, třeba na festivalu v Cannes, chodí na filmové osobnosti. Jedná se o skupinu lidí, kteří od malička žijí kulturou, takže si umí vybrat.

Jaké máte nejúspěšnější projekce?

Jarmila Kučerová: Nejnavštěvovanější byly filmy o Lídě Baarové, a to jak Renčův hraný film, tak dokument od Heleny Třeštíkové. Úspěšná je Dánská dívka, kterou s přestávkami hrajeme už pár měsíců. Teď už je téměř vyprodaný film o Olze Hepnarové, opět film o osobnosti. Film, který se mi líbí svým zpracováním, přesvědčivě ztvárněný příběh. Psychoanalytický pohled na rozporuplnou osobnost, která chce být svá, ale naráží na bariéry ve společnosti. Obecně přitahují pozornost české filmy, které ale nepodceňují diváka, třeba také Rodinný film. Jsou tam známí herci, ale také nepříliš známí protagonisté, což vytvoří zajímavý koktejl. Je to lepší, než když vidíš hrát jeden den někoho zfetovaného, který na druhý den hraje Karla IV.

Co nová pohádka Řachanda, kde hraje herec Aleš Bilík, známý i z Národního divadla moravskoslezského?

Jarmila Kučerová: Hráli jsme a celkem se na to chodilo, i když kritici film strhali. Podle nich šlo o „pohádkové dno“, ale co se libí dospělým, nemusí se líbit dětem a děti si z toho vezmou, co je pro ně přitažlivé a nemusí to být nutně pokleslé.

Existuje nějaký filmový kritik, kterému se dá v tomto směru důvěřovat a Minikino na jeho názor dá?

Jarmila Kučerová: Tereza Brdečková má dobré kritiky, Mirku Spáčilovou beru s rezervou. Chodí se především na téma, a pokud má film velmi špatné hodnocení na ČSFD, tak se tím také řídím. Ale film hodnocený kolem 50% ještě nemusí být špatné dílo.

Jak je to s filmovým klubem, který má v Minikině dlouhodobou tradici?

Tomáš Zetek: Filmový klub trochu spí. Je to velká výzva najít v dnešní době lidi, aby chodili na filmové projekce, zvláště když je nabídka kulturních akcí tak obrovská.

Existují ještě průkazky na filmový klub? V 90. letech byly velmi populární, nabízely slevu na každou projekci.

Tomáš Zetek: Průkazky fungují pořád, nabízejí 20korunovou slevu na vstup. Je to rovněž výzva, mám nápady, které by mohly tuto kartu uplatnit i jinde do dalších spřátelených podniků, třeba do knihkupectví. Minikino je artové kino, navíc malé, takže do filmového klubu už musíme vybírat třeba tituly, které nikde jinde nejsou promítány. Často to jsou starší filmy, zejména kultovní z 80. a 90. let. Moje generace je zná z televize, ale nikdy neměla šanci je vidět na velkém plátně. Díky nové distribuční společnosti připravujeme projekci filmů jako je Predátor nebo Mlčení jehňátek, Vetřelec a další.

Zklamalo mě, že Minikino nehrálo obnovenou premiéru slavného snímku Johna Carpentera Halloween z roku 1978. Diváci z Ostravy na něj museli jet do nejbližšího kina, které se nachází až v Karviné, pak jej uváděli ještě v Bohumíně, čím to?

Jarmila Kučerová: Nevím, čím to je, ale u nás horory moc nejdou. Dříve jsem je dávala, ale nebyli diváci, odpadala představení. Je to tak osm let zpátky a od té doby do toho nejdeme. Něco jsme dávali v Nočním kině…

A Noční kino už nepromítá?

Tomáš Zetek: Zatím také spí. Uvidíme, mám určité plány, je to ale o kompromisu a vzájemné shodě. Predátor se v programu také ocitl náhodně, protože místo něj vypadl film Indiana Jones. Nebyl čas jej narychlo ničím jiným nahradit.

Uvádíte řadu českých filmů, na některé však v Minikině není prostor, chápu, že nehrajete laciné komedie, ale ani jste nezavadili o kladně přijímaný psychologický horor Polednice s Aňou Geislerovou, čím to?

Jarmila Kučerová: Máme svůj okruh diváků a některé filmy se k nám opravdu nehodí. Polednice nás nezaujala.

Kromě samostatných filmových projekcí pravidelně uvádíte tematické přehlídky, zdá se, že jich je čím dál více, dokonce i dvě do měsíce…

Jarmila Kučerová: Často na nich spolupracujeme s Alliance française. Měli jsme přehlídku až do rána, ale to už bylo moc náročné, naposledy jsme hráli jen do půlnoci. Pak jsme měli Lekci severského filmu s nordistkou Karolínou Stehlíkovou, což byl jeden z našich hostů. Nestává se to často. Severský film je na vrcholu zájmu, má výbornou diváckou odezvu.

Tomáš Zetek: Dokonce jsme uváděli i severské horory, sál byl zaplněn z poloviny, a to už dává smysl. Nejsou to ale filmy, na které by bylo vyprodáno. Více táhnou romantické záležitosti, komedie nebo dramata.

Od doby, kdy se přešlo na digitalizaci, odpadlo tahání těžkých krabic s filmovým pásem na 35mm formátu, usnadnilo vám to práci?

Jarmila Kučerová: Sice netaháme krabice, ale programování je pořád stejně náročné, ne-li více. Malým sálem proteklo za rok na 30 tisíc lidí.

Tomáš Zetek: Je s tím spojena řada povinností, základní servis, tištěný program, objednávání lístků, je toho poměrně hodně. Vzájemně se prostřídáme na všech pozicích od pokladny až po promítací kabinu, jsme takový tým brouků pytlíků, kteří se musí umět zastoupit.

V čem je Minikino kromě svého jedinečného prostoru a sálu ještě podle vás specifické?

Jarmila Kučerová: Specializujeme se na evropské filmy, španělské, francouzské, severské, máme podporu z Evropské unie. Máme i certifikát Europa Cinemas, jako členové se zavazujeme každoročně ke splnění projekční kvóty.

Tomáš Zetek: Celkově ročně odehrajeme kolem 900 představení, z toho by mělo být kolem 40 procent evropských filmů, ale nepočítá se do toho česká kinematografie.

Hraje se ještě vůbec z 35mm formátu? Promítací stroj na to ještě máte přeci funkční.

Tomáš Zetek: Výjimečně, tak 4 až 5 krát za rok.

Řadě diváků nemusí vyhovovat současný způsob programování filmů, uvádíte je nikoliv za sebou, ale na přeskáčku, proč? Když nestihnu film dnes, mám smůlu, protože jej zítra už neuvádíte, je jedno, jestli byl divácky úspěšný.

Jarmila Kučerová: Zjistila jsem, že dnes se vyhledává hodně přes internet a tím, že se nehraje v bloku, tak o to víc je třeba tituly probírat. Zaujme více filmů a dokážou více přitáhnout. Máme tak o třetinu větší návštěvnost. Když je vyprodáno, tak úspěšný titul opakujeme v dalším měsíci. Dříve se stalo, že se nepodařilo nasadit správný film na víkend a nebyl o něj několik dnů zájem, to už se nestává. V jiných kinech se hraje jeden titul maximálně měsíc, my se k nim vracíme dlouhodoběji, třeba některé filmy programujeme i na další půlrok, pokud se na ně chodí.

Tomáš Zetek: Současný programový model je populární ve světě, umožňuje velkou pružnost. Během týdne obsáhneme daleko více titulů, divákovi to ovšem může dát větší úsilí se zorientovat. Mezi filmy, kterým tolik nevěříme, dáváme větší odstup. Taháky nasazujeme s větší frekvenci. Dává to určitou svobodu.

Jarmila Kučerová: Vše, co si najde více než třicet diváků, hrajeme dál.

V Praze jsou už ale také obnovená kina, která programují podle staré školy, právě v těch blocích, kdy se jeden titul hraje třeba i tři dny za sebou.

Tomáš Zetek: Uvidíme, jaký budou mít ohlas.