Co je to štěstí? Muška jenom zlatá! Slavné filmové hlášky u Bezručů zabírají

Jevištní celek funguje jako tragikomická hudební komedie se silnými groteskními prvky a s potenciálem oslovit publikum napříč generacemi. Ve své podstatě inscenace sází na kombinaci vděčného kantorského tématu a kvalitního herectví. Škola základ života zceluje celý Bezručácký tým, ve kterém hraje dokonce i nápověda.

Díky flexibilitě hereckého souboru a výpomoci hosta či herců z řad technického personálu válcují publikum nejen samotné komické skeče vzbuzující salvy smíchů, ale také dobře sehraná parta. Třešinkou na dortu je interní kapela s nezapomenutelnými dobovými hity.

Všechno šlape rychlým a dynamickým tempem. Nabízí se vše, co může studentský život nabídnout – šplhouni, kterým rádi uštědříte štulec nebo nastavíte nohu, podmanivé třídní krásky, díky kterým nelze usnout, hustí záškoláci bourající základy školní klece či ukázková učitelská „sebranka“ jak z hororu o Frankensteinovi. Kdo by si nechtěl zavzpomínat na tyto nezapomenutelné okamžiky z života každého z nás!

„Co je štěstí? Muška jenom zlatá!“ „Teď vám názorně předvedu, jak se básník stává trpaslíkem.“ „Snědl jsem párek nevalné chuti a nepřišlo mi volno.“ „Ich habe gesagt!“ Hlášky, které díky filmu Martina Friče už zdomácněly, mají na jevišti stále spolehlivé kouzlo.

Z inscenace Škola základ života. (Foto: Lukáš Horký)

Celé třídě šéfuje Jindřich Benetka, nespokojený student, kritik a „člověk s vlastním názorem“ (Lukáš Melník). Skutečným pánem situace je ale vychytralý sígr a věčný student a stále unikající záškolák Áda Čuřil (Michal Sedláček). Nechybí další ustálené typy jako nadšený veršotepec a elegán Daniel Boukal (Ondřej Brett), zaostalý sportovec Tonda (Vojtěch Říha), špekounský šprt Krhounek (Norbert Lichý), nenápadný žrout rodokapsů Karel Peterka (Jakub Burýšek), férová holka Anda Pařízková (Sarah Haváčová) i unylá kráska Irma Jánská (Pavla Gajdošíková) a ušlápnuté káčátko Marta Nováková (hostující Markéta Matulová).

Školní galérka jako vystřižená z dobového módního žurnálu. Uvnitř sexty to žije, o přestávkách ve třídě zuří přiměřený bengál, popošťuchování je samozřejmostí, rýpanec do šprta povinností, občas dojde i na sehranou hereckou etudu, když se třídní esa předvádějí jedno před druhým.

Sarah Haváčová v komedii Škola základ života. (Foto: Lukáš Horký)

Nemají to lehké, stojí proti nim obávaný profesorský šik. Nemožná třídní Kolísková (Marcela Čapková), monstrózní latinář a krutopřísný němčinář Lejsal (Milan Cimerák), senilní matikář Gábrlík (Miroslav Kudela), dobromyslný plešoun, fyzikář a chemikář Cafourek (Dušan Urban), erotický idol, knihovnice a francouzštinářka Lachoutová (Markéta Haroková), sadistická fúrie, dějepisářka s bičíkem Suchánková (Kateřina Krejčí), nemastný neslaný ředitel (Michal Weber) a konspirační školník (Filip Kapusta).

Když se tyto dva tábory utkají, jiskří to jak v hnízdě sršňů. Opěvovaná scénka s recitací Co je to štěstí? Muška jenom zlatá, tak to je jen pouhý začátek. K nejlepším patří strhující podání bitvy z úst nevědoucího básníka před hypnotizovanou dějepisářkou nebo hra na nervy mezi bezbranným sadistickým latinářem a vychytralými studenty, ke kterým na hodinu přišel nechápavý inšpektor. A jak do toho kapela seká jeden hit za druhým, na školních lavicích i před nimi se tančí.

Výprava a kostýmy Markéty Sedláčkové zapadají do dobové předválečné éry roku 1938 a jsou možná až moc jednobarevně nebo dvojbarevně fádní jako z černobílého filmu. Monobarevnost pak ale příjemně naruší scénka v pestrobarevných kostýmech na společném výletě, kde všichni vyhlížejí opět jak z dobového žurnálu. O něco nápaditější jsou kostýmy učitelů, které zvýrazňují jejich nepříjemné vlastnosti podtrhnuté příhodnou rekvizitou, třeba jako je jezdecký bičík u dějepisářky nebo rozcuchaná paruka zmatkáře Gábrlíka.

Kateřina Krejčí v roli dějepisářky. (Foto: Lukáš Horký)

Scéna s třídou září sněhobílou barvou uprostřed černočerného podnebí v Bezručích. Strohé a funkcionalistické jeviště jednoznačně připomene budovy z 30. let. Proměna třídy v učitelskou sborovnu se děje jednoduchým sražením svou školních lavic během pár vteřin, vše klape jak na drátkách.

Na pódiu je plynulý přechod k ostrůvku s kapelou po pravé straně. Herci – študáci i kantoři, si tady odskočí jen po pár krocích k celému orchestřišti nástrojů. Chytlavá hudba, bicí, klavír, basa, kytara, flétna, to vše rozjasní přehršel školáckých či profesorských kousků a povyšuje pouhé špílce do psychologické roviny, divák musí s osudy postav chtě nechtě soucítit. Zejména třeba s tragikomickým Krhounkem, kterého Norbert Lichý hraje místy až něžně jako malého, ne vždy právem ušlápnutého chlapce. Stačí pak jeden krok, aby se proměnil v hudebního lídra a udává dle situace plačtivý nebo veselý tón.

Z komedie Škola základ života. (Foto: Lukáš Horký)

Znějí dobové hity, ve kterých zpívají postupně všichni z herců. Hudba je adekvátním komentářem k ději, a když nedejbože skomírá jevištní akce (někde je i polopaticky didaktická), hudební čísla ji spolehlivě osvěží a povýší k rozverné, ale i melancholické tónině. Stačí jmenovat šlágry jako Dr. Swing, Chyťte brouka, Čí pak jsi, holčičko, Nevěrná Rosita, Veliký mír nebo Už nikdy víc milovat nebudu. Choreografie Jany Ryšlavé a hudební nastudování Michala Sedláčka a Norberta Lichého v tomto případě šťastně vytváří most mezi dobovou atmosférou a nadčasovou muzikálností zlaté meziválečné éry.

Z hereckých výkonů, kromě Norberta Lichého ve šťastně zvolené roli šprta Krhounka, potěší třeba Kateřina Krejčí coby umanutá dějepisářka, výtečný Milan Cimerák jako ztělesnění profesorského zla s groteskně vykřivenou postavou. Divácký potlesk na premiéře si vysloužil další z mnoha vynalézavých skečů Lukáše Melníka parafrázující loutkoherecké umění Spejbla a Hurvínka. Velkým překvapením je účinkování méně známého Miroslava Kudely (jinak nápověda a inspektor hlediště) v roli roztržitého matikáře a trefou do černého je obsazení hostující Markéty Matulové. Její role „tichého děvčátka“, které není vůbec tiché, je vděčnou alternativou vůči nepřehlédnutelnému, leč krotkému Krhounkovi Norberta Lichého.

Těžko upřednosťnovat, protože inscenace typu Škola základ života je toho druhu, kde se celý soubor vyjímá jak na paletě.

Ať je to iks, kosinus nebo parabola, základem života je u Bezručů Škola.