Baborák Ensemble vystoupil v ostravském rozhlase: Hudba bez kompromisů a na plný plyn

Mám pocit, že když se dnes řekne o někom, že něco umí, málem se jedná o něco štítivého. O něco, co není k poslechu, natožpak k běžnému užívání. Potíž je v tom, že umělci (ponechme jim toto problematické označení), kteří něco umí, vesměs prezentují hudbu kvalitní. Ta sama o sobě je zárukou, že by měla posluchači přinést nějaký zážitek.

Ovšem i zde se problém štěpí jako roub na dvě poloviny, zejména co se týče názorů na hudbu, která využívá klasických skladatelských prostředků. Pro fanoušky progresivních stylů pak jsou některá díla málo „moderní“ a novátorská, ctitelé klasické harmonie budou naopak žehrat na díla neznámá a příliš náročná.

Baborák Ensemble je zvláštní úkaz. Dokáže totiž všechny uvedené problémy jednoduše smazat. Anulovat. Vyhostit do sféry marginálních jevů. Hornista Radek Baborák, houslistka Martina Bačová, violoncellistka Hana Baboráková a pianista Miroslav Sekera vytvořili na koncertě v ostravském rozhlase báječnou atmosféru plnou skvělých muzikantských výkonů, žánrové nápaditosti a přívětivého slova. Radek Baborák byl v první polovině zasvěceným komentátorem skladeb a autorů, kteří se na programech objevují jen zřídka. Jednalo se však o velmi zajímavá díla, která vyvolala představu o pestrosti hudby 20. století.

Tak například takový Yehetzekel Braun. Jeho Sonáta pro hornu a klavír zapůsobila svěžím dojmem. Stejně tak Trio pro housle, violoncello a hornu německého skladatele Güntera Raphaela. Ačkoli se jednalo o úpravu – v originálním znění je místo violoncella fagot – skladba nabídla hudebně poutavý obsah, melodicky zajímavý a rytmicky pestrý. Introdukce a dialog Američana Roberta Kellyho se vydaly směrem k hudební nadsázce. Skladba byla skutečně rozhovorem violoncella a horny. Některé pasáže připomínaly lidovou taneční zábavu někde na venkově. Častá stylizace violoncella do role „basy“, triviální akordické obraty a mísení stylů představilo, co všechno americká hudba snese a v čem může být přínosná a originální. Poslední skladbou před přestávkou byly ohnivé Rumunské tance pro housle a klavír, které zahrála žhavě vynikající houslistka Martina Bačová s pianistou Miroslavem Sekerou.

Procházka hudbou dvacátého století přinesla mnoho objevného. Jednalo se o skladby posluchačsky atraktivní, nenáročné, ale přitom nijak laciné či ortodoxně vypjaté. Druhá polovina programu se nesla v klasičtějším duchu: Variace na britskou vlasteneckou píseň Rule, Britannia! napsal Ludwig van Beethoven v roce 1803 původně pro klavír. Odlehčenější dílo je v tématu a pěti variacích znamenitě gradováno a přináší hudbu spíše klasičtějšího výrazu, než jakou bychom od Beethovena čekali. Především poskytlo prostor pro znamenité instrumentální výkony Baboráka, Baborákové a Sekery.

Poslední skladbou bylo Trio B dur pro housle, hornu a klavír Carla Reineckeho. V 19. století byl Reinecke poměrně významnou figurou evropské hudby: vytvořil přes tři stovky skladeb, mezi jeho žáky patřili Leoš Janáček a Edvard Grieg. Jeho trio přineslo hudbu ryze romantickou s rozmáchlou první větou plnou citově bouřlivého výrazu. Druhá věta konejšila líbeznou, jednoduchou melodií, která jakoby vyvěrala z lidových zdrojů. Třetí věta a čtvrtá věta svítily nástrojovou brilancí všech tří interpretů. Ačkoli byl potlesk posluchačů velmi hlasitý a dlouhý, přídavek už nezazněl.

Baborák Ensemble byl doporučil každému, kdo má rád hudbu a potrpí si na kvalitní provedení. Je jedno, zda posloucháte klasiku či modernu, jestli chcete akci, nebo performanci, protože tento ansámbl vám nabídne všechno podstatné. Nekompromisně. Všichni členové patří k těm nejlepším muzikantům, které tahle země má, jejich sehranost v společném výrazu a vedení frází je zkrátka famózní. Autenticky a bezbolestně. Hudba zněla přirozeně a sdělně. Baborák Ensemble evidentně hlídá, aby skladby nebyly samoúčelnými experimenty v osobní rovině. Druhé polovině programu trochu scházelo Baborákovo průvodní slovo. Domnívám se, že Beethovenovy variace a Reineckeho trio si zaslouží také komentář, nepatří totiž k příliš známým skladbám. Navíc, Baborák se představil jako moderátor velmi příjemný. Baborák Ensemble mě osobně přesvědčil, že u nás existují hudební tělesa, která jsou schopná obstát v celoevropském měřítku. Není jich mnoho. A tak pánbůh za ně zaplať!