Bernsteinova Mass v ostravském Gongu: Úžasný Vojta Dyk vdechnul dílu nový rozměr

Legendární americký skladatel a dirigent Leonard Bernstein hledal vztah k Bohu ve svých dílech nejedenkrát. Slavnou Mass vytvořil pro otevření Kennedyho střediska na podzim roku 1971 a dílo lze považovat za vrchol jeho celoživotního snažení. Iniciátorkou vzniku byla Jacqueline Kennedyová a Bernsteinovi se myšlenka římskokatolické mše s divadelní složkou zalíbila. Stručně řečeno pojednává Mass o mladíkovi, který vystupuje jako celebrant, ale v průběhu mše začíná být rozhořčen a zklamán. V jednu chvíli ze sebe strhává ornát a ztrácí víru. Dílo končí demonstrací touhy po víře.

Bernstein na této skladbě pracoval s přestávkami tři roky, a když se blížilo otevření Kennedyho střediska, nebyl ještě zdaleka hotov a dopisoval poslední čísla. Premiéra přinesla velmi sporné ohlasy: recenzenti nacházeli různé – nejčastěji dramaturgické a stylové chyby, katoličtí kněží byli samozřejmě dotčeni a hovořili o „nestoudném znesvěcení všeho, co je nám svaté.“  Zajímavější byl názor Donala Henahana, podle kterého Bernstein vytvořil jakousi dramatickou moralitu, osobní pašije se „spoustou mytických narážek a rituálních prvků.“ Henahan pokračoval: „To, co na Mši nejvíc vadí, není ani tak neúspěšná snaha sladit populární a klasické hudební tradice, jako neschopnost přesvědčit účastného posluchače, že ty banality mají nějaký smysl…“ Ať už bylo o Mass napsáno cokoli, nelze neobdivovat Bernsteinovu odvahu, s níž se hudebními prostředky pokusil vyjádřit myšlenku, že jedině láska nás dokáže naplnit štěstím.

Vojta Dyk v ostravském Gongu. (Foto: Tino Kratochvil)

Takřka dvouhodinové dílo se skládá ze 17 částí, v nichž se kombinují latinské pasáže z mešního obřadu (Kyrie, Gloria Credo…) s tropy, antifonami, meditacemi a modlitbami v anglickém jazyce. Bernstein vytvořil v Mass ojedinělou fúzi hudebních stylů od chorálu přes polyfonii po jazzovou harmonii. Nastudování má vynikající scénu s konstrukcí ve tvaru kříže, jíž mohou zpěváci volně procházet. Efektní vizuální podívaná velmi důmyslně pracuje s kontrastem světla a stínu, obrovská projekce dynamicky střídá obrazy, které umocňují prožitek diváka – je v nich v podstatě nasnímán celý svět v ohňostroji barev od zázraku života po anatomii lidské destruktivity. Jsou v nich výjevy z Brueghelových obrazů, všichni světoví diktátoři i obrazy bídy a hladu.

Vojta Dyk během představení Mass v Ostravě. (Foto: Tino Kratochvil

Ústřední postavou celé Mass je celebrant, kterého ojedinělým způsobem ztvárnil Vojtěch Dyk. Nebylo by od věci napsat samostatnou recenzi věnující se jeho výkonu. Hlasově fantasticky disponovaný zpěvák vložil do postavy všechen svůj um. Dykovo „Sing God a simple song. Lauda, laude“ bylo úžasně povznášející, od počátku do konce zpěvák exceloval v křehkých pianissimech meditací a intimních zpovědí, i ve chvílích největší výrazové exprese. V dalších pěveckých rolích přesvědčili o svých kvalitách Markéta Böhmová, Lucie Novotná, Tereza Černochová, Vanda Šípová a další sólisté.

Z ostravského představení Bernsteinovy Mass. (Foto: Tino Kratochvil)

Strategický význam má v Bernsteinově Mass „street choir“ (výborně připraven sbormistryní Michaelou Rozsa Růžičkovou) a chlapecký dětský sbor. Těleso tvoří jakýsi vox populi: živou dynamickou entitu, která vstupuje do vnímání diváků (už od samotného začátku, kdy zpěváci přicházeli skrze hlediště na scénu). Spolehlivé sborové výkony byly zásluhou souborů Czech Ensemble Baroque (sbormistryně Tereza Válková) a Pueri Gaudentes (sbormistryně Zdena Součková).

Z ostravského představení Mass. (Foto: Tino Kratochvil)

Přesvědčivou úlohu sehrál v neposlední řadě orchestr, složený ze špičkových instrumentalistů brněnského B-Side Bandu pod vedením leadera Josefa Buchty a předních českých sólistů: skvělé byly housle Pavla Wallingera (perfektní byla celá smyčcová sekce!), piano Richarda Mlynáře, perkuse Emila Machaina i výkony hráčů na žestě. Není možné vyjmenovat všechny aktéry představení, důležitější je, že orchestr fungoval jako homogenní celek i přes složitosti, kterou přináší Bernsteinova novátorská instrumentace a hudba (Bernstein si v této mši libuje např. v 9/8 lichém metru). Závěrečná árie malého chlapce Dominika Staňka (který přesvědčil, že Vojta Dyk bude mít jednou skvělého nástupce!) je hudebně působivou syntézou křesťanského a arabského světa.

Z ostravského představení Mass. (Foto: Tino Kratochvil)

Bernsteinovi bylo vytýkáno, že se pokusil o propojení klasické hudby s dalšími hudebními žánry (jazz, swing, muzikál, rock). Nedozrála však doba právě k tomu, že podobné fúze jsou vnímány jako logická a hodnověrná výpověď o zmatečnosti a nevypočitatelnosti našeho světa a bytí? Není právě dnes čas otevřít svá srdce – bez ohledu na podobu víry – k láskyplnému souznění se vším živým? Bernsteinova mše je bezesporu jedním z nejkrásnějších pozitivních příkladů této filozofie. A všichni protagonisté jeho Mass zaseli to semínko do srdcí většiny přítomných diváků, kteří je odměnili bouřlivým potleskem vestoje.