Dušan Vitázek před koncertem s ostravskými filharmoniky: Přijďte si zařvat We Will Rock You!

Když jsem o vás poprvé slyšel, zaujala mne jedna věc – vystudoval jste obchodní akademii. Jak se z perspektivního ekonoma stane profesionální muzikálový zpěvák?

Na obchodní akademii učili studenty leccos, ale určitě ne jak se stát perspektivním ekonomem. Na střední škole jsem se věnoval všemu možnému, jen studiu ekonomie ne. Tak jsem se dostal k tanci, ke zpěvu…k životu… (smích).

Studoval jste v Bratislavě a na brněnské JAMU. Vypadá to, že Brno pro vás bylo osudové…

V Bratislavě jsem nikdy nestudoval. Docházel jsem tam akorát při JAMU soukromě ještě na zpěv. A Brno pro mě osudové bylo, to je pravda. Jezdil jsem přes Brno od dětství na tábory do Jižních Čech na kole, vlakem, stopem, autobusem. A vždy z Trenčína přes Brno, pak jsem v Brně studoval a teď v Brně žiju.

Co se vám v souvislosti s kulturou a s muzikou vybaví jako první ve spojitosti s Ostravou?

Hned mi naskočí takový pocit pořádnosti, poctivosti, ryzosti. Nevím, jak bych to přesně popsal. Líheň talentů, jak hereckých, tak hudebních a pěveckých. Takový krásny pocit, že se tam ti lidi s tím moc neserou, a když už jo, tak dobře vědí proč. Jinak mi v současné době naskočí Colours, Jarek Nohavica, Kryštof a Marie Rottrová.

Vlastníte dvě Ceny Thálie, a to za roli Bergera v muzikálu Hair a také za Jekylla a Hyda. Znamenal jejich zisk ve vaší kariéře podstatný zlom? Jak vlastně taková cena může ovlivnit život umělce?

To je na dlouhou debatu o oceňování v těchhle zeměpisných šířkách. Nemáme podle mě tak nějak vlohy k tomu, abychom podobné ocenění dokázali přijmout čistě – jenom tak, jak to je, a to jako jednotlivec i jako okolí. I samotný ceremoniál takovýchto cen je vždy koncipovaný tak, že se to všechno tak trošku shazuje. Hlavně aby byla legrace a nebralo se to moc vážně (smích). Svých cen si samozřejmě vážím, zvlášť jako přivandrovalec tady v českých zemích. I když teď už tady mám rodinu i občanství. První Thálii jsem dostal hned za první představení, takže jsem žádnou kariéru za sebou ještě neměl (smích). A producenti se pak na mne nevrhli. Na konkurs jsem šel stejně pokaždé s číslem „326“. Abych to nějak shrnul: Je to fajn, příjemné a hezké, ale nemá to žádný pevný rámec. Možná až teď, s odstupem času, z toho dokážu v jistých chvílích těžit.

Upřímně, překvapilo mne, že se na koncertě s názvem Rocková klasika objevilo vedle rockerky Marty Jandové jméno Dušan Vitázek. Mám vás pevně zařazeného jako muzikálového zpěváka…

To mě taky!!! Vůbec nechápu, kde na mě přišli? Prý mě někde viděl dirigent a moc o mě stál. Ale nechápu, kde mě mohl vidět, když mi zařadili do repertoáru AC/DC (smích). Toho se naštěstí ujala Marta, na kterou se mimochodem moc těším. Možná to bude můj největší herecký výkon – zahrát rockového tenora (smích).

Když se řekne rocková klasika, nehledě na program koncertu, kdo se vám v prvé řadě vybaví?

Absolutně nikdo konkrétní, všechny takové ty hity ze 70. a 80. let, které všichni posloucháme dokola v rádiu a vůbec nevíme, jak se pořádně jmenují.

Rocková klasika na Slovensku, koho si pod tím představíte?

Tublatanka, Elán, Team.

Zpíval jste brilantně mnoho muzikálových rolí, která je vám nejbližší?

Mám moc rád Jekylla a Hyda, taky byl absolutně úžasný Berger z Hair podle Formanova scénáře. Z těch zásadních určitě Ježíš, u toho můžete pořád růst, zkoušet to pořád jinak; tak nějak se s tou rolí dá dospívat. Taky Roger s muzikálu Rent mi byl blízký: nešťastník, zamilovaný, rockový….

Máte zajímavý osud. V jednom rozhovoru se uvádí, že jste přišel z lesa. Jak to vlastně je?

To jsem jen plácl a někdo z toho udělal titulek (smích). Je ale fakt, že jsem se do devatenácti tak nějak potloukal, jezdil s kytarou po táborech, chtěl jsem být členem horské služby a najednou jsem ve dvaceti stál na sále u baletní tyče! Úlet. Čuměl jsem z vrchu na ty svoje nohy v „pátý pozici“ a nevěřil jsem vlastním očím, co se to děje. Ale vyšlo to. Štěstí, že k tomu došlo.

Necítíte někdy volání divočiny?

Každou vteřinu.

Myslíte si, že rockovým písním prospívá aranžmá pro symfonický orchestr? Mají to vlastně ty songy zapotřebí?

To je dobrá otázka. Je to podle mě vždy takový zajímavý, ale těžký pokus, který může i nemusí vyjít. Je to ale super pro propagaci obou žánrů. Přitáhne to podle mě určitě pár rockerů na „symfoňák“ a pár „symfoňáků“ na rock. V tomhle to zafunguje určitě. A pak se dá, možná s lehkou nadsázkou, říct, že tam těch symfonických ploch může být miliarda, ale je to rock a nakonec to bude tak dobré, jak dobrý bude zvukař a jak budou šlapat perkuse….ou jé (smích).

Jak byste pozval čtenáře kulturního deníku Ostravan.cz na středeční koncert Rocková klasika s Janáčkovou filharmonií?

Přijďte si zařvat We Will Rock You!