Kapriola vydává nové album a Dona Michelle říká: Nejsme dívčí, ale babská kapela

Po třech letech vydáváte nové album s názvem Na konci přijde začátek. Jaké jsou tedy jeho přednosti, proč by si jej fanoušci měli koupit či minimálně poslechnout? Mimochodem – je náhoda, že poprvé v historii Kaprioly je název alba více než jednoslovný?  

Název alba docela výstižně demonstruje celou situaci kolem dění v kapele za poslední dobu. Pro všechny ty nenadálé změny, uvědomení si a probuzení jsme prostě jedno slovo nemohly najít, a už vůbec ne tak, aby bylo pro fanoušky sdělné. A bylo to tak, jak to bývá v běžném životě, kdy se začátky nových etap úspěšně maskují do bolestivých konců těch starých. Zásadní změna souvisí s odchodem původní basistky, čímž se spustil celý kolotoč onoho dění.

Bylo to v době, kdy jsem začala nahrávat dema písniček, takže mi to situaci nijak neulehčilo, ale vedlo to právě k těm novým začátkům, které nám umožnily posunout se zase trochu dál. Album je propracovanější, více sjednocené a stylovější. Předpokládám, že si nelze nevšimnout českých textů, úderné rytmiky a vtíravých melodií. Minimálně tohle jsou důvody poslechnout si ho.

Z poslechu jednoznačně vyplývá, že jste tentokrát vsadily na velmi dravé, přímočaré a chytlavé písně… Skoro by se dalo zmínit, že jde o nejtvrdší album v historii kapely. Byl to záměr, nebo třeba konečnou podobu alba ovlivnily nějaké konkrétní události, které se udály v době, kdy album vznikalo? 

Byl to megatěžký záměr a taky snaha oprostit se od klasických power-akordových riffů. Byl to trochu i pokus, jak to bude znít, když se to udělá jinak. Samozřejmě, že je na vzniku podepsána spousta příběhů, vesměs spjatých s mou osobou, protože za ty tři roky, kdy jsem na nové desce začala pracovat, se toho událo docela moc. Ne že bych o tom potřebovala nějak urputně informovat celý vnější svět, ale něco se do těch písniček chtě nechtě zakódovalo a formovalo jejich definitivní podobu. Navíc zvláštností na tomto albu je, že bylo skoro celé nahráno v domácích podmínkách. To znamená, že jsem měla čas. Na sebereflexi, na odstup, na celkové pojetí i na tu filozofii kolem a na řešení problémů s odejitou basistkou.

Nové album skupiny Kapriola.

Další velmi zásadní vliv na celkové vyznění alba má můj dlouholetý kamarád Lukáš Musil, který se ujal hudební režie, zastal roli producenta a podělili jsme se spolu i o aranžování některých kytarových partů. Tohle byla určitě ta nejsprávnější volba a já jsem velmi ráda, že člověk, který s námi měl točit původně, to nakonec odmítnul a jeho roli zastal Lukáš. Výborně jsme si v tomto rozuměli a navzájem se doplňovali. Byl to velmi přínosný a pozitivní tvořivý proces.

Také se zdá, že ubylo tvých houslových partů…

Slyšíš zcela správně, žádné housle tam nejsou (smích)… Tentokrát mi to přišlo jako rušivé, tak jsem od začátku počítala s tím, že tady housle prostě nebudou. Ne že bych v tomto směru nebyla múzami políbena, ale své houslové aktivity a sólové projekty jsem oddělila od Kaprioly a pracuju na nich paralelně. Mimochodem připravuju i sólovou houslovou desku, na které budou jenom instrumentální houslové skladby. I když je pravda, že během natáčení kapriolovské desky jsem nahrála i houslový cover jedné písničky od Crucified Barbary, který jsem chtěla poslat Mii (zpěvačka a kytarista Crucified Barbara – pozn. autora) k narozeninám, ale zatím jsem se k tomu nedostala, tak to nechám asi až na příští rok…

Kapriola při natáčení nového klipu. (Foto: PhotoCop-DinoCop Production)

Je skládání písní pro Kapriolu výhradně tvá záležitost, anebo se do tohoto tvořivého procesu zapojují také ostatní členky kapely?

Máme v kapele demokraturu, každá členka se může zapojit (smích)… Ne, osvědčilo se mi skládat samostatně, to znamená, že písničky nevznikají takovým tím klasickým způsobem, kdy se ve zkušebně jamuje a něco z toho vznikne. Ani ne tak, že přinesu konkrétní nápad, který potom rozvíjíme, protože přinesu ten nápad už plně rozvinutý. Takže se sejdu s holkami postupně a uděláme k tomu basu a bicí, podkladové kytary si sama nahrávám do samplů. A jak jsme už řekla, na procesu aranžování se podílel i Lukáš.

Co se týká textů, tak lze říci, že se jedná o koncepční album. Můžeš tedy ve stručnosti představit daný příběh?

Téma se tak nějak zvolilo samo. Klíčová slova pro tohle album jsou „introspektivní a schizofrenní“. Paradoxně melodii zpěvu mám hotovou hned od začátku, někdy i první v pořadí. Texty potom lítají kolem mojí hlavy ještě dlouho potom do doby, než je nějak pochytám a správně seřadím slova. Jsou už dané předem, ale odkrývají se mi postupně a někdy je musím dlouho hledat a mít aktivované všechny receptory. Příběh tam je, ale asi nebude čitelný. Je to taková niterní zpověď o tom, že člověk má nějakou vizi, ke které se upne, ale ta je potom přebita nějakou jinou realitou…

Můžeš upřesnit?

Jak už to v životě chodí, dostáváme se i tam, kam bychom se třeba dostávali za jiných okolností jen velmi těžko. Potom musí jeden hledat sám v sobě a u toho objeví spoustu neobjeveného a nevysloveného. Je tam písnička o démonovi, kterého hostím v sobě, potom ta další je zase jakoby zpívána ústy toho démona a ukazuje zas jiný vhled na celkové dění, pak nějaká ta rezignace a vesměs neveselý konec.

Ale vůbec není řečeno, že si tohoto záměru vůbec někdo všimne. Ono to dává smysl hlavně mně jako autorce, stejně tak se mně jako autorce o tom nepříliš snadno mluví, protože neočekávám vůbec žádné pochopení, co se textů týče. Nicméně celá deska má přibližně půl hodiny, takže moc prostoru pro nějaké nadčasové rozjímání tam není. Navíc pozornost mnohem víc zaujme samotná melodie zpěvů.

Kapriola při natáčení nového klipu. (Foto: PhotoCop-DinoCop Production)

Od původního nahrání alba po jeho vydání uběhl nějaký čas, přičemž jsi už zmínila, že vás v té době opustila baskytaristka Bass Barue, kterou nahradila Tess the Bass. Zkus tedy celý tento proces vysvětlit…

Jak jsem zmínila, odchod původní basistky spustil celou řadu událostí, které dřív nebo později musely nastat. Oslovila jsem asi všechny basistky ze severomoravského regionu a jednu z Třebíče. Naštěstí ta pravá (Tereza) byla docela blízko. Jakmile se k base na jednom záskoku dostala právě Terka, bylo jasné, že prostě patří k nám (smích)… Bylo to někdy na podzim, takže byl dostatek času na to, aby přehrála na CD nahrané basové party a vtiskla tak albu i nějakou tu svoji osobitou pečeť. Basu jsme nahrávali asi dva dny a nevyvstal u toho žádný problém.

Myslíš si, že to, že jste „babská“ kapela, vám spíše pomáhá, nebo škodí? V čem vidíš plusy, v čem minusy?

Já nevím, vždycky jsem chtěla mít dívčí kapelu, i když slovo „dívčí“ je ve svém celkovém vyznění prostě moc dívčí a zavání to popem. Babská je výstižnější a taky už hrajeme snad tři sta let, takže posun od „dívčí“ k „babská“ je zcela přirozený… Jinak si myslím, že nám to nějak zásadně neškodí. Naopak dívčích, babských a babsko-dívčích kapel je u nás celkem pět, takže jsme díky tomu i více zapamatovatelné. Někdy to vzbudí přinejmenším zvědavost, když už ne zájem.

Nicméně neštve tě, že se o Kapriole stále mluví jako o „babské kapele“? Prostě že když padne řeč na Kapriolu, většinou u toho nechybí doplnění, že jde o „babskou kapelu“… V souvislosti s Metallikou se také nepíše, že ji tvoří výhradně chlapi…

Mě to nijak neštve, zakládám si na tom (smích)… Bylo by hezké, kdyby se Kapriola dostala do povědomí svých fans tak, aby tuto doplňující větu nemuseli vyslovovat, ale nevadí mi, že si nás lidi zapamatují právě kvůli tomu.

Kapriola při natáčení nového klipu.

Nové album doprovodí také videoklip. Na jakou píseň vznikl? Nějaká veselá historka z natáčení by nebyla?

Natočili jsme videoklip k písničce Všechny moje tváře. Výběr byl tak nějak automatický. Navíc nám to pěkně zapadalo do prostředí, kde se točilo. Náhodou jsem se dozvěděla o chátrajících prostorách bývalých Jánských Koupelí na Opavsku, takže jsem si sehnala kontakty a následně povolení ke vstupu. Bylo to v pravý čas, protože, jakmile jsme dotočili klip, areál změnil majitele. Prostředí bylo samo o sobě tak silné a fascinující, že jsme do klipu nedávali ani žádný externí děj. Důraz se kladl například na kontrasty.

Bylo to mocné, fascinující a nezapomenutelné. Během natáčení se nic úsměvného nestalo. Naopak bylo to velmi náročné, protože byla zima. Venku sněžilo, teplota na nule a my jsme se neustále převlíkaly z bílých šatů do rockových hader a potom zase z rockových hader zpátky do šatů. Mezitím se třikrát stěhovaly bicí, všude prach, zima, nedokrvené prsty, nic na zahřátí a po krátké době celkem přirozená ztráta soudnosti (až na režiséra). Držela nás jenom láska ke kapele a vidina pěkného klipu z neotřelého prostředí.

Novinku pokřtíte v pátek 18. března v klubu Barrák. Bude tento křest něčím speciální? Je třeba rovněž uvést, že jako host vás doprovodí znovuobnovená formace Loretta. Proč zrovna tato kapela?

No, koncert bude specifický právě tím, že s námi zahraje kapela Loretta. Bude to vlastně vystoupení dvou babských kapel. Svedl nás dohromady náhodný meeting na sociální síti. Jinak Lorettu si pamatuju trochu z dob Citronu, ale ne moc. Ráda je více poznám teď a doplním si znalosti. Písničky mají šťávu a myslím, že dokážou vtáhnout. To, co jsme zatím slyšela, se mi líbí moc.

Také musíme zdůraznit, že pravděpodobně jako jediná ostravská kapela budete letos hrát na prestižním festivalu Master of Rock ve Vizovicích. Co od tohoto vystoupení očekáváte, a pojedete do Vizovic jen jako muzikantky, nebo i jako fanynky? 

Je to pro nás pocta a výzva, rozhodně nehodláme své fanoušky zklamat. Už teď dáváme dohromady playlist a řešíme choreografii a různé detaily, které jsme dříve neřešily. A těšíme se na Megadeth a na stánek s hruškovicí!!