Ostravská kapela s nejdivnějším názvem na světě nahrává ve Vídni. Poslechněte si ukázku

Název, který jste dali vaší kapele, spolehlivě upoutá, zároveň ale nutně vzbuzuje otázku. Proč jste si jako název zvolili fonetický přepis?

Jakub: To je obrácená psychologie. Protože všichni jsou tak zvědaví, že to budou hledat (smích). Původně jsme to s tím fonetickým přepisem neměli, ale zase jsme měli problém s tím, jak se to čte. A furt jsme to řešili. Když nevíte, jak se to čte, tak vám to tam napíšeme – tohle nám přišlo jako šalamounská myšlenka. To byl ten hlavní důvod. Kromě toho nám přišlo zajímavé, že to vypadá divně, takže i když si nikdo nepamatuje, jak se jmenujeme, ví, že to je „ta kapela s divným názvem“. Sice se to ukázalo jako nepraktické například kvůli vyhledávání na internetu, ale na druhou stranu to upoutá pozornost. Každopádně stále řešíme, že nikdo neví, jak se to čte. Nic se nezměnilo (smích).

Ty jsi, Kubo, kdysi hrál s Matem Vašíčkem v kapele The Tapes a s Romanem zase ve Snadných pohybech. Vaše dnešní spojení v „Sace“ je tedy logické. Zajímalo by mě ale, jak jste se dostali k Michaelovi…

Michael: Začalo to tak, že jsem na Bandzone náhodou narazil na profil The Tapes a ihned mě zaujal hlas jejich zpěváka. Později, asi v roce 2010, jsme s mou kapelou Outsiders chtěli jednu skladbu na připravované album nahrát jako duet. Vzpomněl jsem si tehdy na Mata a oslovil jsem ho, poslal jsem mu demo… No, a on do toho okamžitě šel. Pak jsme tu skladbu nazkoušeli a bylo to opravdu dobré. Na těch zkouškách jsme se více poznali… Pak Mat jednoho dne přišel a řekl, že jejich bubenice nemůže hrát na koncertech a nabídl mi, že bych za ni zaskočil. Střihl jsem si tedy pár zkoušek i s Tapesy – to jsem vlastně poprvé hrál s Kubou – a zjistil jsem, že se mi s nimi dobře hraje. To byl ten úplný prvopočátek. A po pár letech přišla vzpomínková akce Nirvana Unplugged.

Jakub: My jsme s Matem po Tapesech měli období „nebavky“… Zničehonic mi ale jednou zavolal, že bude výročí úmrtí Kurta, a že bychom mohli nacvičit a naživo odehrát jejich slavný MTV Unplugged koncert. Jak se nám tak ty Tapesy rozutekly, nevěděli jsme, kdo by nám tam zabubnoval, a tak jsme nakonec oslovili Míšu. Před tím koncertem jsme měli asi dvě zkoušky a byla tam dobrá chemie, všechny to hodně bavilo.

Michael: Potom chtěl Mat znovu založit nějakou elektrickou kapelu a řekl mi, že chce hrát se mnou a s Kubou. Já jsem na to samozřejmě kývnul. Od léta 2014 jsme tedy zkoušeli ve třech.

Jakub: Něco tam ale chybělo, tak jsme po čase přibrali ještě Romana. Vzpomněl jsem si na něj, protože jako jediný ze Snadných pohybů za něco stál. (smích)

Minulý rok jste vyhráli soutěž kapel Break It. Můžete s odstupem času říct, jestli to pro vás mělo smysl? Posunulo vás to někam?

Michael: Určitě ano. Byli jsme na začátku kariéry a potřebovali jsme hlavně koncerty. Říkali jsme si, že do toho půjdeme a minimálně si zahrajeme.

Jakub: Je třeba říct, že já jsem zásadně proti soutěžím. V kapele jsme si ale zavedli demokracii…

Michael: Velkou roli tam sehrál i Filip Košťálek, který nás do té soutěže v podstatě pozval, protože mu vypadla jedna kapela. Je to člověk, kterého si vážíme, takže to mělo ještě ten osobní rozměr. Myslím si, že to byla skvělá zkušenost. A navíc jsme si pak výborně zahráli na Majálesu! Spousta lidí, která se nedostala na narvaný Mig 21, se ze zvědavosti přišla podívat na nás… Byla tam skvělá atmosféra.

Pokud se nemýlím, tak právě nahráváte svou debutovou desku. Jak jste s ní daleko?

Roman: Natáčíme asi od léta. V listopadu jsme jeli poprvé do studia, kde jsme nahráli prvních devět písniček. Pojedeme tam zase v dubnu a nahrajeme zbylých pět.

Každopádně je docela neobvyklé, že jste se ji rozhodli natočit v zahraničí… Proč zrovna Vídeň a proč studio Listencareful?

Jakub: Do toho studia jsme se dostali přes Míšu, který nám jednou pustil desku Lausch. Mě ani tak nezaujala ta hudba, jako spíše zvuk. Znělo to nějak divně. Ale pak jsem to pořádně naposlouchal a zjistil jsem, že se mi to vlastně líbí. Když jsme se pak bavili o našem nahrávání, Míša okamžitě napsal Alexandrovi (Alexander Lausch je majitelem zmíněného studia, pozn. aut.) a vyjednal pro nás podmínky. Pak jsme tam prostě vyjeli.

Michael: Moc jsme se nerozhodovali, brali jsme to tak, že prostě jedeme do Vídně a hotovo. Říkali jsme si, že tam třeba načerpáme i mnoho inspirace… Přišlo to tak nějak automaticky. Já jsem ve Vídni studoval a miluju to tam, takže jsem byl rád, že se tam kluci chtěli podívat.

Má už připravované album název?

Michael: Bude se jmenovat Temporary Thing podle první písničky na desce, kterou často zahajujeme koncerty. Myslím, že to i pěkně vystihuje všechno kolem kapely. Všechno, co děláš, je nějakým způsobem dočasné a může to být za den, za měsíc či za rok úplně jinak. A to nás na tom baví. Člověk neví nikdy přesně, co a jak bude.

Produkujete si album sami?

Michael: Je to ve spolupráci s Alexem. Přicházíme do studia s už víceméně hotovými songy a Alex nás nechává to nahrát přirozeně – přesně tak, jak to hrajeme na koncertech. Ale vždycky, když je nějaké místo, kterým si nejsme jisti, Alex okamžitě pozná tu správnou cestu. Okamžitě ví, jak z toho ven.

Jakub: Alex to vždy spíše jen okoření nebo to usměrní tam, kde něco není úplně okay. Zachovává to, co děláme, ale dává tomu nějaký řád, který mě baví.

Předpokládám, že už jste všichni někdy nahrávali ve studiu. Odlišuje se nějak zásadně práce tuzemských zvukařů od toho, co vidíte u Alexandra?

Roman: To by chtělo asi porovnat s někým na srovnatelné úrovni s Alexem. U nikoho takového jsem nikdy nenahrával.

Jakub: Mně přijde, že Alexův přístup je více profesionální, a že opravdu chce, aby výsledek zněl opravdu co nejlépe. Koneckonců, ten člověk se na tom taky podepíše a nechce si udělat ostudu. Mé předchozí zkušenosti byly takové, že si zvukaři jen chtějí udělat svoji práci a odbýt to co nejrychleji. Mám pocit, že Alex ví, co dělá a že tam je určitá symbióza. Opravdu s námi pracuje.

Vydáte Temporary Thing svým nákladem, nebo už obesíláte labely? Máte v této otázce jasno?

Jakub: Nad tím právě dumáme a řešíme, co s tím. Bylo by skvělé to vydat pod někým a mít distribuční síť, ale mně se docela líbí, že si všechno děláme tak nějak po svém. Která ostravská kapela se prostě sebere a jede si nahrávat do Vídně? Možná to uděláme všechno úplně po svém.

Michael: V této fázi spíše řešíme klip. Ten je teď aktuální.

Ke které skladbě? Prozradíš, kdo ho točí?

Michael: Žhavým kandidátem je právě Temporary Thing. Na natáčecím teamu právě teď pracujeme. Zatím si to ještě schováváme pro sebe, ještě není nic jisté.

Napadlo mě, že tví spoluhráči z Outsiders vlastně dělají filmařinu…

Michael: Jak bývalý Outsider Happy, tak současný Outsider Tomáš Oramus jsou určitě ve hře.

Když už nahráváte ve Vídni, máte v plánu tam i koncertovat?

Michael: Máme možnost si zahrát takovou malou tour po Rakousku, ale ještě jsme neřešili detaily. Zatím se spíše soustředíme na koncerty doma. Láká nás vydat se do Čech.

Jakub: Myslím, že bychom měli růst postupně. Připadá mi jako větší výzva si najít fanoušky v Praze, než si jen tak přijet do Vídně.

Jak byste nazvali svůj žánr? Plakát na váš nadcházející koncert se Simeon Soul Charger říká prostě „rock”. Je to tím, že sami nevíte, co hrajete?

Jakub: Žánry? Co to je? Máme jednu písničku, která je najazzlá, pak něco tvrdšího, i nějakou popinu. Jsme rocková kapela, ale nepřijde mi důležité, kam se máme zařadit. Je to prostě Saca.

Mat na mě působí dost svérázně. Máte v kapele vůbec nějaké slovo?

Roman: Kdyby to bylo na něm, tak to nefunguje (smích).

Jakub: To je pravda, to by byla taková trochu anarchie.

Roman: On je typický úleťák, který má milion nápadů, ale aby je dostal do reálného světa, potřebuje na to lidi. Má to svoje výhody – má úžasné nápady, ale potřebuje tu bandu, která ho trochu nasměruje.

Michael: Přestože to tak na někoho nemusí působit, jsme opravdu demokratická kapela a každý na toho druhého dá. Nasloucháme si.

Jakub: Mat rozhodně není žádný diktátor.

A co se týče autorského podílu na desce, je to vyrovnané?

Michael: Mat tam mírně převažuje, protože skládá písničky hrozně lehce a rychle. Když já s Romanem vymýšlíme nějaký song, tak ho hodně prokomponujeme, než ho přineseme na zkoušku. A to zabírá hodně času. Mates většinou začne opravdu od čtyř akordů…

Jakub: Maximálně čtyř akordů.

Michael: Ano, maximálně. (smích) A společně z toho pak vystavíme písničku. Kuba zase přispívá jinak. Má dobrou intuici, a když mu něco nesedí, všichni zpozorníme. Mat má odhadem šedesát procent skladeb na desce.

Texty jsou výhradně záležitostí Mata?

Roman: Ano, je to převážně Matova parketa.

Michael: Je to hlavně Mat, ale pokud má někdo z nás nějaký nápad na text, není problém ho Matovi předat. Vždycky je důležité, aby to bylo něco, s čím se Mat jako frontman může ztotožnit. Třeba mezi námi dvěma je i dobrá textová chemie, takže jsme spoustu skladeb napsali napůl.

Poslední dobou jsou v kurzu kapely spjaté s určitým městem. Ovlivňuje vás a vaši tvorbu fakt, že jste z Ostravy? Zněla by vaše hudba stejně, kdybyste byli třeba z Prahy?

Michael: Myslím si, že by zněla stejně.

Jakub: Nemám pocit, že by naše hudba byla nějakým způsobem městská. Myslím, že ten fakt, že jsme se narodili v Ostravě a tvoříme tady, na nás nemá nijak zásadní vliv. Já osobně k Ostravě ani nemám žádný vztah. Myslím, že čím jsem starší, tím ji mám dokonce rád míň. A propos, nepřipadá mi vůbec důležité, z kterého českého města kapela je.

V pondělí 7. března budete v Parníku předskakovat americkým Simeon Soul Charger. Míšo, vidíš to na jednorázovou věc, nebo s nimi hodláš navázat dlouhodobou spolupráci?

Michael: Určitě bych byl rád pro dlouhodobější spolupráci, ale asi by nebylo ideální s nimi jet celou tour po republice. To je lepší, když si vezmou nějaké lokální kapely z těch jednotlivých měst. Každopádně bych chtěl, aby Sækədʒəwiːə byla jejich ostravskou spojkou.