Jana Ryšlavá: Češi se tance jaksi zvláštně bojí. Schází sebejistota a vztah k vlastnímu tělu

Jak jste se dostala do Ostravy?

Původně jsem přijela do Ostravy jako záskok na Janáčkovu konzervatoř a gymnázium v Ostravě a později po mém návratu ze stáže ve Finsku mě vedoucí tanečního oddělení této konzervatoře oslovil k další spolupráci. Ještě dva roky jsem pendlovala mezi Prahou a Ostravou, kromě konzervatoře mě okouzlilo ještě kulturní centrum Cooltour. Nakonec zvítězila magická atmosféra Ostravy a rozhodla jsem se zůstat. Baví mě pozorovat ten přerod z města industriálního na město kulturní a studentské a cítím to jako čest být toho součástí.

Co učíte na Janáčkově konzervatoři?

Současný tanec, nově jsme otevřeli tento šestiletý obor vedle osmiletého oboru klasického tance. Unikátem je, že vedle sebe pod jednou střechou existují, aniž by mezi nimi byla nezdravá rivalita, ale naopak se oba obory podporují.  Je dobré, pokud tanečníci získávají respekt ke kolegům, kteří pracují s jinými výrazovými prostředky.  Dnešní trendem je též propojování žánrů. Tanečníci musí zvládat i herecké pasáže či akrobatické triky. Představení obsahují prvky nového cirkusu, fyzického divadla či nejnovější trendy audiovizuální tvorby, jako například videomapping. Zároveň cítím úctu k tradičnímu baletu, je to velmi pečlivě vystavěná technika, která je jedním z prostředků pro tvorbu. Jen nesmí být povýšena na cíl.

Viděl jsem provedení Labutího jezera v New Yorku v žánru break dance a hip hopu …

Ano, existuje mnoho nových, překvapivých a inspirativních provedení. Často se dnes používá propojení elementů, které by se jinak nepotkaly – barokní hudba a hip hop nebo třeba opera a nový cirkus. V těchto možnostech je naše doba nádherně svobodná.

Vím, že tančíte i v jednom představení Divadla loutek…

Ano, jmenuje se Sabotáž a je to pohybová road movie pro dvě slečny, které sabotovaly krásy, které život nabízí. Je to představení pro pět lidí a potom spoustu bot, kterým jsme vdechli nový život a jsou pro nás scénografií i všemi rekvizitami.

Jana Ryšlavá v představení Sabotáž. (Foto: Divadlo loutek Ostrava)

Působíte i v kulturním centru Cooltour. Co děláte tam?

V roce 2014 jsme pod křídly Cooltouru odstartovali platformu s názvem Move Ostrava, která si klade za cíl podporovat tanec, pohybové divadlo a nový cirkus na co nejširší úrovni. Teď je v nejžhavějších přípravách projekt Etudy těla, kde mohou mladí tanečníci či taneční skupiny prezentovat svou choreografii – uzávěrka přihlášek je právě v tomto týdnu. A nejvíce úsilí teď směřuje k přípravám festivalu Move Ostrava 2016 – festivalu současného tance a nového cirkusu. U představení Walls and Handbags nezůstane ani jeden nervík bez záchvěvu a netradiční zpracování Dantova Pekla zvedne z křesel všechny příznivce souboru 420people a Davida Prachaře. Prostě bude z čeho vybírat a na co se těšit! MOVE motivuje i k aktivnímu pohybu – k výběru je ze spousty lekcí od současného tance přes balet až k józe či taekwondu. Raketový vzestup popularity zažívají tančírny, ať salsa pod vedením MG Dance, nebo folklórní, kterou jsme odstartovali se souborem Hlubina (rádi rozšíříme o soubory a tance z dalších regionů).  Já osobně se ještě hodně těším na projet SPAM:SMRT z dílny Vladimíra 518- kousek, který se nedá popsat, ale musí se vidět! Na našem webu najdete kromě programu i zajímavé rozhovory a aktuality. Přijďte se podívat, aktivně zapojit nebo přispět novým nápadem.

Jak byste vy sama vlastními slovy definovala úlohu a funkci tance v životě dnešního člověka?

Tanec je ideální cestou, aby se člověk dostal zpět k svému vlastnímu tělu.  Člověk objevuje nejen mechanické funkce, ale skrze tanec se dostává i k vlastním pocitům a citům, k sebevyjádření. Hlavní úlohu tance vidím v sebeuvědomění a získání sebejistoty. Přes uvědomění si sebe pak člověk dokáže mnohem lépe komunikovat se světem. Když dojdeme k lidovému tanci, nebo tango je výborný příklad, pak dokážete svému partnerovi rozumět lépe, aniž byste museli cokoliv říkat. Tanec je nádherný komunikační prostředek a je to cesta k druhému člověku a k druhým lidem.

To zní dobře i jako terapeutický prostředek…

Zajímám se o taneční terapii. Dokončuji výcvik pod českou asociací tanečních terapeutů a spolupracuji s integrovanou taneční skupinou Bílá holubice. Taneční terapie není u nás příliš rozvinutý obor, většinou se jedná spíše o terapeutický tanec, než taneční terapii.

Jaký je v tom rozdíl?

Terapeutický tanec je tanec pro radost, ve kterém se propojují lidé s handicapem a lidé bez handicapu, a vede k sounáležitosti, radosti z pohybu. Taneční terapie je více systematická, pracuje se s určitou uzavřenou skupinou a trvá kontinuálně nějakou dobu. Existuje jak ve formě skupinové, tak individuální. Terapeutický tanec zase může například vést ke vzniku choreografie nebo celého představení.  V Bílé holubici jsme pracovali na propojení tance a divadelních prvků. Jedno z představení Cirkusu v Divadle loutek viděla žačka základní školy, která vůbec nevěděla, že se jde dívat na představení, ve kterém účinkují pohybově handicapovaní. A doma pak vyprávěla, jak to bylo krásné, a vůbec nezmínila, že tam byli lidé na vozíčku nebo handicapovaní bez vozíčku. Vnímala to jako estetický jevištní tvar. To bylo pro nás jedno z největších ocenění.

Vraťme se ještě k tanci jako takovému a jeho vnímání veřejností v České republice. Určitě znáte přístupy lidí k tanečnímu projevu v mnoha zemích světa. Jak je na tom Česká republika?

My se tance jaksi zvláštně bojíme. I když vezmu třeba Maďarsko, nebo Slovensko, tak díky jejich tradici lidové kultury a lidového tance mají lidé k tanečnímu projevu mnohem blíže. U nich bychom se měli učit, jak se vrátit ke kořenům. Anebo se učit od dětí radosti z objevování všech možností těla a pohybu. Co se týká statusu profesionálního tanečníka na Západě, tak je někde úplně jinde. Stále ještě bojujeme s tou mezerou ve vývoji, která vznikla v letech 1948 až 1989.

Viděl jsem v jiných zemích tančit spontánně před jevištěm s lidovými tanečníky malé děti, ale i dospělé, u nás je to naprostá výjimka …

Ano, je to o vztahu k vlastnímu tělu a o chybějící sebejistotě.

A vy tady v Cooltouru vracíte lidem vztah k tělu a dodáváte jim sebejistotu? Dokážete zbavit člověka ostychu před jeho vlastním tanečním projevem na veřejnosti?

Určitě, přijďte si to vyzkoušet.