Nominace na Magnesii Literu mají i autoři spjatí s Ostravou: Šťastná, Pepe a Vybíral

Básně Ireny Šťastné otiskl kulturní deník Ostravan.cz právě před rokem (zde) s poznámkou, že „básnířka už má za sebou tři vstřícně přijaté sbírky“. Čtvrtá sbírka má ale šanci na nejvstřícnější přijetí, neboť je nominována na Literu za poezii v prestižním literárním klání Magnesia litera. Její nová sbírka se jmenuje Žvýkání jader. „Básnická sbírka Ireny Šťastné je jako smršť. Verše jsou chrleny s téměř zběsilou obrazností, s vlastním tempem, někdy úsečné až nedopovězené, jindy upřeně detailní,“ prohlásila o sbírce porota.

Poněkud netradičně na tomto místě vsunujeme do textu malý rozhovor s Irenou Šťastnou.

Proč se sbírka jmenuje Žvýkání jader, co je to za symboliku?

Vychází z vědomí, že přináležím k jednomu konkrétnímu kusu půdy, ke svému „doma“. Název knihy označuje proces, kterému se můj děda věnoval celý život a k němuž vzhlížím také proto, že jsem tuhle zdánlivě banální štafetu nedokázala převzít – děda žvýkal jadérka jablek z naší zahrady. Kdykoli a kdekoli. Cílem samozřejmě nebylo jádro rozkousnout, dost dobře to ani nejde, nebo tedy, určitě ano, ale dost obtížně. Efektem bylo polknutí, ale jde o samotný proces, zkuste si to sami. Pochopitelně, mělo to svůj konkrétní význam.

Jak vnímáte současnou českou poezii? Pracujete v Knihovně města Ostravy, denně přicházíte do styku s novými básnickými sbírkami různé úrovně, v Ostravě teď navíc píše „každý druhý“, psaní jen trend, psaní je in.

Nemyslím si, že by psaní bylo trendem. Anebo, vždy byli v literatuře tací, jenž měli dostatečné finanční prostředky, případně správné kontakty k tomu, aby mohli své texty vydat knižně jednoduše a hbitě. Jestliže jim to za to stojí, nechť tak konají, dlouhodobější proces neudýchají. Platí třeba i to, že jsi-li „vyvolený“ pro jisté kmenové nakladatelství, pak lze svou celou literární kariéru realizovat právě u něj. Zdání, jaká masa lidí dnes píše poezii, jistě podporuje i současná grantová politika, pro níž jsou prioritou prvotiny. Těch je pak zbytečně velké množství, přehoupnout se však k dalším knihám, aniž by člověk využil předchozích dvou možností, to už je krapet těžší.

Proč jste knihu vydala v Brně, a ne v Ostravě, třeba v nakladatelství Protimluv?

Autor je dnes často v takové pozici, že nemá-li v kapse balík peněz, nevybírá si mezi například deseti nakladateli, ale třeba jen mezi dvěma. Rozhoduje nejen to, jaká je třeba dosavadní produkce nakladatele, ale i to, je-li komunikace svižná, smysluplná a jestliže vůbec někam spěje.

Co pro vás znamená nominace na Magnesiu Literu za poezii?

Sympatickou zprávu a také možnost, že kniha se díky servisu, který odvedou média, může dostat k lidem, k nimž by běžnými komunikačními kanály malého českého literárního rybníku nedoputovala.

*

Nominaci na Magnesii Literu získali i další autoři spjatí s moravskoslezskou metropolí. Literu za nakladatelský čin má šanci získat ostravská rodačka, fotografka a pedagožka Institutu tvůrčí fotografie v Opavě Dita Pepe. Je to poněkud neobvyklé, nicméně porota nominovala na literární cenu fotografku, neboť její snímky jsou takřka neoddělitelnou součástí sociálních reportáží z pera Barbory Baronové. Nominovány jsou tedy logicky obě autorky.

Ostravští příznivci Dity Pepe už vlastně část snímků zveřejněných v Intimitě mohli spatřit v červenci roku 2014 v ostravském Domě umění. Pepe je uhranuta sociálními tématy s jasným příklonem k ženskému pohlaví. Ochraňuje ženy slabé na duchu i na těle, tedy ženy, které si například v manželství nedokážou prosadit ani náznak rovnoprávnosti. Ženy zkoušené rakovinou. Ženy, které pod tlakem okolností zapomněly, co je to mít ráda nejen děti a partnera, ale i sama sebe.

„Provedením se jedná o skvostný knižní artefakt, publikace se skládá z jedné textové knihy a šesti fotografických sešitů s výklopkami a lakovanými reliéfními motivy. Intimita je ojedinělá – v práci s textem, s fotografií i designem. Je odvážná, kontroverzní, je to zajímavý až odvážný nakladatelský čin,“ řekla porota o knize Dity Pepe a Barbory Baronové. Autor tohoto textu nerozumí jen tomu, proč se Dita Pepe na některých snímcích stylizuje do podob žen, které jsou v knize vyzpovídávány. To je poněkud nešťastný krok, který v Intimitě dost ubírá z intimity vyslechnutých žen.

Ve stejné kategorii byl nominován i někdejší pedagog předrevoluční Pedagogické fakulty v Ostravě Jindřich Vybíral, jenž je dnes vedoucím Katedry dějin umění a estetiky VŠUP v Praze. Coby opavský rodák už se Vybíral v osmdesátých letech zabýval architekturou slezských Němců, zajímal ho především krnovský rodák Leopold Bauer. Pamětníci té doby si dobře pamatují, jak Vybíral nadšeně běhal Opavou s kroužkem studentů a o překot vyprávěl o Bauerově genialitě, třeba před obchodním domem Breda & Weinstein, jehož spolutvůrcem je právě architekt Bauer.

Vybíral vydal i zatím nepřekonanou knihu o architektuře předválečné Ostravy, poutavě sepsané dílo Zrození velkoměsta. Literu ovšem možná dostane za dílo, kterým po třiceti letech bádání vyvrcholil jeho zájem o Leopolda Bauera. Nominovaná monografie se jmenuje Leopold Bauer. Heretik moderní architektury. „Výpravná monografie, která potěší nejen odborníky a studenty. Vysoká úroveň grafického zpracování se snoubí s odbornou erudovaností a kvalitním badatelským zpracováním tématu,“ oceňuje knihu porota.

MAGNESIA LITERA 2016 – NOMINACE

Litera za prózu

Anna Bolavá: Do tmy (Odeon)
Pavel Bušta: Sigmundovy můry (Togga)
Daniela Hodrová: Točité věty (Malvern)
Iva Pekárková: Pečená zebra (Mladá fronta)
Daniel Petr: Straka na šibenici (Host)
David Zábranský: Martin Juhás čili Československo (Premedia)

Litera za poezii

Jiří Dynka: Kavárny (Archa)
Irena Štastná: Žvýkání jader (Srdeční výdej)
Ladislav Zedník: Město jeden kámen (Dauphin)

Litera za knihu pro děti a mládež

Olga Černá: Klárka a 11 babiček (Baobab)
Renáta Fučíková: Praha v srdci (Práh)
Robin Král: Vynálezárium (Běžíliška)

Litera za literaturu faktu

Milena Lenderová, Martina Halířová, Tomáš Jiránek: Vše pro dítě! Válečné dětství 1914-1918 (Paseka)
Martin Kuna a kol.: Archeologický atlas Čech (Academia)
Martin Nodl: Středověk v nás (Argo)

Litera za nakladatelský čin

Barbora Baronová: Dita Pepe: Intimita (Wo-men)
Barbora Toman Tylová: Jde o to, aby něco šlo. Typograf Oldřich Hlavsa (Akropolis)
Jindřich Vybíral: Leopold Bauer. Heretik moderní architektury (Academia)

Litera za překladovou knihu

Světlana Alexijevičová: Doba z druhé ruky. Konec rudého člověka (z ruštiny přeložila Pavla Bošková, Pistorius & Olšanská)
Joanna Batorová: Pískový vrch (z polštiny přeložila Iveta Mikešová, Paseka)
Jesús Carrasco: Na útěku (ze španělštiny přeložil Štěpán Zajac, Akropolis)

DILIA Litera pro objev roku

Marie Iljašenko: Osip míří na jih (Host)
Blanka Jedličková: Ženy na rozcestí (Academia)
Lucie Raškovová: Samota není zlej (Brkola)