Kytaristé kapely Scarlett Avenue: Donutíme vás, abyste vstali ze židle a začali se bavit

Scarlett Avenue pustili do světa nový singl, který je předzvěstí vašeho nového EP Hit The Road! Současně se kapela vydala na šňůru Triple Tour 2016. Kde vás mohou fanoušci z Ostravska slyšet?

Vít: Posluchači na nás můžou přijít v rámci Triple Tour 2016 do Kopřivnice, Hranic, Valašského Meziříčí, Třince a Šumperka. Zbytek našich koncertů je zveřejněn na Bandzone, oficiálních nebo facebookových stránkách.

Jakub: Na první půlrok roku 2016 jsme naplánovali spoustu koncertů napříč Českou republikou. Navštívíme hlavní město Prahu, některá města na Moravě, ale můžete nás vidět také například ve Vsetíně, takže příležitostí je určitě více.

Proč mezi městy, kde zahrajete, nefiguruje Ostrava?

Vít: Měli jsme hrát v jednom novém klubu, ale kolega, který to zařizoval, říkal, že s ním přestali komunikovat. Věřím ale, že si někdy znovu zahrajeme v Barráku.

Nové EP má název Hit the Road! Jak bys jej charakterizoval? 

Vít: Je to každopádně posun od naší ukřičené tvorby. Snažili jsme se album udělat více písničkové pro širší spektrum posluchačů, protože si to díky novému zpěvákovi Richardovi můžeme dovolit. Rico má charismatický rockový vox a byla by velká škoda tohoto potenciálu nevyužít. I když nějaké fragmenty extrémních vokálů jsme pro pestrost využili. Snažili jsme se namíchat optimální poměr tvrdých kytarových riffů a mainstreamových melodií. Jak se nám to povedlo, můžete zhodnotit z první vlaštovky, singlu There’s No Valentine’s Day, který jsme vydali právě na den sv. Valentýna.

Jakub: Ti, co nás již znají, vědí, že hrajeme takovou směs moderního metalu, hardcoru a snad i klasického hardrocku. Toho se na novém EP do určité míry držíme, na druhou stranu v žádné skladbě nechybí elektronicky vykonstruované pozadí a jedna píseň obsahuje i zřetelnou dávku blues-rocku! Kdybych to měl shrnout, tak se určitě můžete těšit na muziku plnou melodických pasáží doprovázených čistým zpěvem, přes výrazné refrénové motivy až na tvrdé úderné linky s moderním screamem a energickými kytarovými sóly.

Na nahrávání jste spolupracovali s významným producentem Wendelem Dreiseitlem ? Jaká to byla zkušenost?

Vít: S Wendelem je fantastická spolupráce. Obdivuju jeho životní entuziasmus a zapálení pro každý projekt, na kterém se podílí. Má skvělý odhad na kapelu, dokáže ji zacílit správným směrem, odhadne její silné a potlačí slabé stránky. Podladil nám kytary, definoval náš sound a vytvořil rafinované aranže, které odhalíte pozorným a opakovaným poslechem.

Jakub: Nové EP jsme nahráli ve Wendelově studiu Bomb Jack pod jeho osobním dohledem. Wendel nám nejenže umožnil náš materiál profesionálně zpracovat, ale také se podílel na postprodukci našich skladeb. Je to výborný muzikant s neuvěřitelným hudebním cítěním a zároveň vynikající kytarista, který pozná každou chybičku. Bez něho by naše nahrávky nebyly v podobě, v jaké je můžete slyšet.

There´s No Valentine´s Day má místy nostalgickou atmosféru. Proč nevěříš na Valentýna?

Vít: Osobně si myslím, že pokud jedna entita miluje druhou, nepotřebují k tomu den, kdy se od nich očekává exploze instantních emocí. Když milujete, každý den s milovanou osobou je svátek. Navíc posledních pár „Valentýnů“ jsem strávil single, poněvadž mám až brilantní talent lámat dívčí srdce (smích).

Jakub: Skladba samozřejmě neříká, ať neslavíte svátek lásky, jak by to mohlo prvoplánově vyznít. Tato píseň je určena těm, kteří v poslední době nebo někdy v minulosti přišli o svou lásku nebo ji například ani nikdy nezískali.  Odráží pocity zklamání, které jsou zaryté v každém z nás, aniž bychom si to někdy skutečně připustili. Přestože se nám období nedůvěry podaří překonat, máme každý v sobě trhliny, které nás někdy nutí pochybovat o nás samých.

Kolik písní celkem nová kolekce obsahuje a jaká je jejich tematika?

Vít: Celé EP obsahuje 4 písničky a možná nějaký bonus, který předem neprozradím. Tematicky se songy zabarvují do problematiky mezilidských vztahů, především mezi opačným pohlavím… je taky o rychlé hře na život a o život, která je pro náš nekonečnou inspirací.

Jakub: Tři písně Hit the Road! jsou laděny spíše do molových tónin a odrážejí rozpolcené pocity nad mentalitou posledních generací a krizí v mezilidských vztazích. To ovšem neznamená, že by to měly být jen klidné a smířlivé balady. Určitě se můžete těšit na pasáže nabité pořádnou dávkou energie a dravosti. Našim hlavním cílem je přinutit posluchače, aby se zvedl ze židle a začal se bavit.  Čtvrtá skladba nazvaná Hit the Road, Jack! pak tento koncept poněkud opouští a jde si svou vlastní cestou. Fanouškům tento název určitě není cizí, a tak věřím, že si v této moderní verzi klasiky od Raye Charlese přijdou na své.

Pro Váš zvuk je typická rafinovaná kytarová práce. Kdo tě kytarově ovlivnil a inspiroval?

Vít: Lhal bych, kdybych neřekl, že mě inspiruje kapelní kolega Kuba, který na každém koncertu špikuje songy svými „killing-spree“ sóly (smích). Jinak se nechávám ovlivňovat celou plejádou kytaristů napříč časovým spektrem. Pokud bych měl jmenovat, tak by mezi nimi určitě neměla chybět jména jako Zakk Wylde, Synyster Gates, Andy James a v posledních měsících si dost ujíždím na finské glam metalové partičce Santa Cruz, kde oba kytaristé Artuu Kuosmanen a Joonas Parkkonen odvádějí poctivou kytarovou práci.

Jakub: Mě osobně přivedly ke hře na kytaru dnes už klasické kapely jako Led Zeppelin, Deep Purple, Metallica nebo System of a Down. Pamatuji si, že mojí první zahranou skladbou byla Stairway to Heaven. Postupně jsem si oblíbil technické pojetí hry zahrnující také rychlá a dynamická kytarová sóla. Velký vliv na mě měli například John Petrucci, Joe Satriani nebo Steve Vai, kteří se řadí k světové kytarové špičce. V posledních letech mě velmi oslovil hráčský styl kytaristy Synystera Gatese, kterého můžete znát z kapely Avenged Sevenfold. Myslím si, že dokázal do dnešní přeplněné hudební scény přinést alespoň na chvíli něco trochu odlišného – a to se cení. Dnes už vím, že není důležité, jak rychle dokážete zahrát obtížné kytarové sólo nebo kolik not vaše vyhrávka obsahuje, podstatné je být určitým způsobem originální a předvést lidem něco, co ještě jinde neslyšeli. Samozřejmě to není vůbec lehké, ale když člověk přestane kopírovat už zaběhnuté a tisíckrát použité motivy a zkusí na chvíli důvěřovat jen sám sobě, věřím, že na něco dokáže přijít.