Se zpěvačkou Silent Stream of Godless Elegy o oprašování sošek Andělů a práci na novém albu

Na úvod otázka, která musí přijít. V jakém stadiu je vaše nová deska a kdy by mohlo album vyjít?

Naše budoucí deska je ve stádiu příprav, nočního nahrávání v domácím studiu, popřípadě naprosto fantastických výjevů dvou vyčerpaných pracujících rodičů, kdy v noci ležím v obýváku na gauči a Radek (Hajda, kytarista kapely a manžel – pozn. aut.) preluduje na kytaru v pracovně a já zařvu: „Zahrej to znovu.“ On to znovu zahraje. Já zařvu: „Počkej, tady to zvedni.“ A on to zvedne. Já: „Hrej tyhle dva akordy pořád dokola.“ A do toho si něco broukám. A Radek: „Neslyším Tě!“ A takhle na sebe hulákáme přes zeď. Oba v ruce skleničku vína, abychom do půlnoci vydrželi. Doba mezi půl desátou a dvanáctou – náš free time. Takže tak nějak… V těchto dnech chceme dopilovat první čtyři skladby. Kdy se bude natáčet, natož kdy by mohlo album vyjít? Tak to bude překvapení i pro nás. Nyní je hlavní desku složit. Pak už se mlýnské kolo roztočí.

Máte už jasno, jak bude probíhat samotný proces nahrávání?

Nemáme tolik peněz na to, abychom si mohli dovolit ve studiu improvizovat a skládat. Snažíme se všechny písničky co nejvíce vypilovat, poté je pošleme Yossimu (Sassi – producent nové desky; jinak bývalý kytarista Orphaned Land – pozn. aut.). Yossi poslechne a přijede. Hodíme nějakou čtrnáctidenní zkoušku a pak půjdeme do studia. Ale tohle všechno už bude jen jednoduchý mechanický proces. Nejtěžší je pochytat múzy a čas a udělat dobrý matroš. Ovšem musím říci, že první čtyři písničky, které jsme totálně předělali (ještě před rokem jsme si mysleli, že už jsou hotové) právě v těchto zimních měsících, znějí hodně dobře a já se na novou desku moc těším.

Už jsi zmínila, že vám s novým albem bude pomáhat Yossi Sassi. Proč padla volba zrovna na něj? Co si od této spolupráce slibujete? 

Radka napadlo, že by ho mohl oslovit ohledně producentského postu. A ejhle, potkali jsme se na Brutal Assaultu, dali mu naše cédéčko a Yossi se po pár dnech ozval, že se mu naše muzika líbí a že si myslí, že by ji dokázal posunout dále. Tak jsme si plácli a od té doby jsme převážně ve virtuálním kontaktu, i když dvakrát jsme se již setkali i osobně. Je to fajn chlapík, skromný, vtipný a má velké muzikantské srdce. Sami jsme zvědaví, kam nás prolnutí našich ve své podstatě velmi podobných folklórů posune. A v neposlední řadě Yossi vypadá jako Radkův bratr. (smích)

Podle jakých kritérií jste si Yossiho vybrali? V čem nejvíce by vám měl pomoci?

Na to jsem sama zvědavá… Každopádně je to velký muzikant; člověk, který se pohybuje v hudební branži o několik pater výše než my a může nám pomoci desku propagovat pod jeho jménem. Nemluvě o tom, že určitě jeho producentství povede k tomu, aby nová deska zněla zase jinak.

Asi se shodneme, že Tomáš Kočko, s nímž jste spolupracovali na předchozích albech, má k tuzemskému folklóru, jehož prvky se ve vaší tvorbě objevují, blíž než Yossi Sassi… Nebo se mýlím? Anebo se dá v přítomnosti Yossiho hledat určité znamení, to znamená, že se s novou deskou odkloníte od slovanské tematiky, respektive tuzemského folklóru?

Řeknu to jednoduše. Myslím si, že i Tomovi se ulevilo, že jsme si ho nevybrali za producenta, jelikož má své práce dost, nemluvě o tom, že je trojnásobným otcem. Jak už jsem řekla, myslíme si, že naší muzice může dát Yossi jiný šmrnc a odlišnou vůni. Chceme, aby další album bylo jiné, ale rozhodně nebudeme dělat orientální muziku. Budeme to pořád my.

V čem se bude nové album s předchozím počinem Návaz shodovat a v čem by mělo být úplně jiné?

Stejné nejspíše bude v tématu, které si mohou fanoušci vyložit dle svého – buď si zasadí příběh do doby pohanství, nebo ho mohou chápat jako současný text. Bude to o zrození, lásce, nevěře, válce, boji s přírodou, vyrovnání se se smrtí a podobně. Celý příběh desky se bude odehrávat během jediného dne. Zrozením slunce začne a jeho západem a smrtí skončí.

Album bude jiné ve větší odlišnosti jednotlivých písniček, možná některými aranžmá i překvapíme, nebude chybět čeština a pomalá doomová věc na závěr. A nejspíše poprvé využijeme a přiznáme i již vymyšlené a nepříliš známé lidové motivy či písně. Jsou tak krásné a zapomenuté, že je musíme oprášit, přepracovat a zakomponovat do metalového podhoubí.

Pokud zůstaneme u folklorních elementů, které se stále více prosazují ve vašich písních, dá se říci, že jde o přirozenou cestu, anebo je to dáno spíše tím, že už vám metalová škatulka byla těsná a není už pro vás ani prioritní?

Myslím si, že se to nabízelo od samého počátku Silent Stream of Godless Elegy. Když jsem slyšela desku Behind The Shadows, tehdy ještě jako nečlen této kapely, cítila jsem tam něco, co mi zavánělo folklórem a moc se mi to na Silentech líbilo. Na desce Themes se tahle atmosféra vytratila. Ale po personálním zemětřesení jsme ji zase do kapely dostali, troufám si tvrdit, že cíleně, hlouběji a důmyslněji – tehdy pod taktovkou Tomáše Kočka. Dnes už si to ani jinak představit nedovedeme. Je to nějak v nás, vymyslíme-li melodii, zní tak nějak folklorně. Nemůžeme za to. (smích)

Jak moc se na novém albu projeví fakt, že většina členů kapely musí plnit také rodičovské povinnosti a všechno s tím související? To znamená, že vaše soukromé životy nejsou pouze o hudbě… Má tato skutečnost podstatný vliv na vaši tvorbu?  

Vliv je to podstatný. Nestíháme, a proto nám skládání nového materiálu trvá tak dlouho. I když osobně mám pocit, že rodinný život není tak strašná zátěž jako život pracovní. Všichni makáme, abychom utáhli hypotéky, a už dávno neplatí, že přijdeš ve tři domů z práce a nemusíš už nic dělat. Pondělí až pátek makáme, mnohdy doslovně od rána do večera. A pokud nechceš šidit děti, chceš být s nimi a prožívat okamžiky, které za chvíli zmizí, až z nich budou puberťáci, zbývají ti dvě hodiny denně od 22 do 24 hodin, kdy (po uspávání dětí, čtení pohádek, večerním koupání a dělání úkolů) buď padneš do mdlob, nebo skládáš. A to není jednoduché.

Trochu odbočím, ale co obecně musí píseň obsahovat, abyste si řekli: Ano, v této podobě může jít na album?

Musí mít hlavu a patu, silný motiv a musí šlapat. Musí být lepší než ty ostatní šuplíkovky.

Předchozí album Návaz jste vydali u významného vydavatelství Season of Mist, které je mimo jiné podepsáno pod cédéčky uznávaných světových veličin jako Morbid Angel, Cynic, Rotting Christ, Sólstafir, Kylesa a podobně. Platí, že také novou desku si vezme pod svá vydavatelská křídla tento label? Jak moc vám nechávají volnou roku při tvoření a neměli třeba námitky, že s novinkou vyrukujete nejdříve po pěti letech od počinu Návaz?

Smlouvu jsme uzavřeli jen na jedno album. Takže nás čeká opět kolotoč obesílání firem a čekání, zda se nás někdo ujme či nikoliv. Určitě by nám Season of Mist do tvorby nemluvili, spíše si myslím, že jejich očekávání byla vyšší, co se týče prodeje desek.

Co podle tebe nejvíce ovlivňuje, že české kapely nezískávají ve větším počtu dlouhodobější smlouvy u prestižních metalových labelů?

To, že jsou české (smích). Jsme malý rybník, tím pádem malá sledovanost na netu, na Facebooku atd. Objedeš tři města a už není kde hrát… V Polsku můžeš udělat deset až patnáct koncertů a lidi budou chodit. I méně známá kapela má v Polsku dvojnásobnou či trojnásobnou návštěvnost na Youtube než mnohem známější kapela u nás. Mluvím o metalu, nevím, jak to chodí v jiných žánrech. Prodej desek zajímá dnes firmu především. A mám-li zůstat u srovnání naší země právě s Polskem, stačí se podívat na rozlehlost obou zemí. Od toho se vše odvíjí… České kapely mají těžší startovní pozici. Musí více makat, musí investovat. Platit za evropská turné, proto jsme ještě na žádné nevyjeli (smích), a za účast na prestižních mezinárodních festivalech, nemluvě o ceně letenek. A bohužel tohle znamená půjčky, které platíš desítky let, na rozdíl od málo známé švýcarské kapely, která sáhne po výplatě do peněženky a jede. Taková je realita. Mít tuhle hlavu a zkušenosti ve dvaceti vím, co bych udělala, ale taky vím, že by to stejně nemuselo vyjít. Jenže tohle je jiná písnička. Když mi bylo dvacet, v metalu fungovalo vše jinak než dnes.

Nyní nakoukněme trochu do historie… Jedním z faktů, které prostě k Silent Stream of Godless Elegy patří, je časté střídání muzikantů. Máš pro to vysvětlení?

Je to jednoduché: Investuješ do muziky veškerý svůj volný čas na úkor rodiny, práce a peněz. Vždy po desce nastane velká přílivová vlna, jedeme nahoru – koncerty, rozhovory, turné, fanoušci, klip a tak dál. Děje se něco, co jde vidět. Pak jde ale vlna dolů. Musíš složit novou desku a vše znovu nastartovat. Nehrají se koncerty. Začínáš zase od nuly. Musíš rostlinku zalévat, okopávat, starat se o ni, aniž bys sklízel plody. Mnozí se na to vykašlou, protože mají rádi své pohodlí a chtějí se věnovat jenom rodině, už je to nebaví, ztratili iluze nebo chtějí věnovat svůj život něčemu, co se jim skutečně vrací. Ten, kdo zůstává v Silent Stream of Godless Elegy je čirý blázen. Nejdéle to vydržel Radek, Siki a já s Hrncem. A ostatní kluky prověří čas.

Přemýšleli jste někdy, jak by vypadala hudební tvář kapely, kdybyste nezačali spolupracovat s Tomášem Kočkem? 

Nepřemýšleli. Myslím si, že by to byl pořád folklór s metalem, ale jak by to znělo, to netuším.

Našla bys nějaký moment v historii kapely, který je tím zásadním? To znamená moment, který pokud by se neuskutečnil, tak by Silenti dneska možná ani neexistovali? 

Myslím si, že zásadním momentem bylo takovéto, jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré. Radek hrál od dětství fotbal, věnoval mu veškerý volný čas, ale v osmnácti letech mu vypovědělo koleno. Tehdy ještě nebyla chirurgie na takové výši jako dnes, by to v polovině devadesátých let minulého století, a tak mu ho dali do gypsu a řekli: Dohráls, chlapče.  A Radek ze zoufalství začal hrát na kytaru. Proto asi ten doom. (smích)

Silent Stream of Godless Elegy se mohou pochlubit tím, že jste získali více hudebních cen, dvakrát Anděla, Břitvu… Ale zase nijak velký profit jste z toho neměli. Jak se obecně díváš na hudební ceny? Jsou podle tebe přínosné? Krom toho, že fanoušci mají o čem hovořit a hudební kritici se mohou cítit důležití, protože přispěli k dobrému umístění svého oblíbeného interpreta…

Dříve jsem z jakéhosi principu ceny neuznávala a raději hrála v Holandsku, než abych přebírala cenu Anděl. Dnes ale ze všech těch cen, které nám stojí na klavíru, utírám prach a uvědomuju si, že si jich vlastně vážím. Že jsme snad přece jen něco dokázali. Samy o sobě ale neznamenají nic. Pokud by v naší republice probíhalo například předávání okrajových žánrových cen Anděl v přímém přenosu, mělo by to nějaký dopad. Ale jelikož se předávají ve „sklepě“, tak prostě dostaneš sošku a jedeš domů. Škoda. Venku to funguje jinak. Tam i Emperor mohou hrát na módních přehlídkách a Grammy dostávají v přímém přenosu i metalisté. Děláš dobře muziku? Tak v tom případě je jedno, jakou muziku děláš. Zasloužíš si medaili stejně jako pop či klasika. A v přímém přenosu. Bohužel desítky let komunismu, tedy devalvace kulturní úrovně našeho národa, udělala z většiny lidí jen masu, která se spokojí s tím, co vidí v televizi, přečte si v Blesku a poslechne v rádiu.

Jak se s odstupem času díváš na starší alba Silent Stream of Godless Elegy, to znamená především Iron a Behind the Shadows?

Já mám ráda Behind the Shadows. Má něco do sebe. Ale že bych šla a poslouchala to, na to zapomeň. Stačí, že ty staré fláky pořád hrajeme pro lidi na koncertech. (smích)

Máte ještě nějaký nesplněný hudební cíl, který je takovým skrytým motorem pro vaši tvorbu? 

Asi posunout se zase alespoň o jeden schodek výše. Neustrnout na místě. Bojovat dál s větrnými mlýny a časem.

Na závěr něco v odlehčeném tónu… Ve skladbě Mokoš zpíváš „Já potrestám tvůj lid za pýchu zlou“. Tak se nabízí otázka, jaký způsobem a koho bys chtěla trestat za pýchu, respektive ty, kteří neposlouchají Silent Stream of Godless Elegy…  

Nechci nikoho trestat za to, že nás neposlouchá. Lidi se trestají sami tím, že nehledají a nepřemýšlejí. Masová kultura vychovává ovce. Vím, že nikdy nebudu celebritou, ale na druhou stranu se alespoň nemusím stydět za to, co tvořím. A až budu stará babka, budu s úsměvem vzpomínat na vše, co jsme s kapelou prožili. To mi nikdo vzít nemůže.