Šerých na Sokolské, Obšivačová v Ježkovi a Žák v Laubech aneb Procházka galeriemi v centru

Jak už jsme před časem v kulturním deníku Ostravan.cz poznamenali, pražský vizuální umělec Jan Šerých není v Ostravě neznámou osobností. Už v roce 2000 vystavoval v přívozské Galerii 761 (dnes Galerie Nibiru) a dvakrát ho do centra města dotáhl kurátor Vladislav Holec – do Černého pavouka a do galerie v Minikině. V březnu v roce 2014 pak Šerých vystavoval ve dvoraně Galerie města Ostravy PLATO. Tamní expozice s názvem název WYSIWYG byla minimalistickou výpovědí o lidské komunikaci či spíše nekomunikaci. Název projektu tvořila zkratka známá z počítačového světa a označující textové editory, v nichž se editovaný text zobrazuje tak, jak bude vytištěn na papír. What you see is what you get. Co vidíš, to dostaneš.

Šerých nyní na Sokolské na výstavu v PLATO navazuje. Jen počítačové monitory vystřídala klasická plátna, přičemž se do historie moderních komunikačních prostředků zahloubal ještě o něco hlouběji než ve Vítkovicích. Výstava se jmenuje QWERTY, což je zkratka pro uspořádání znaků na klávesnici psacího stroje, na které se výrobci těchto mašin shodli na svém světovém sjezdu v roce 1888 v Torontu. Šerých na Sokolské podobně jak v PLATO prostřednictvím výtvarné tvorby analyzuje dějiny i budoucnost lidské komunikace. Činí tak s typickým šerýchovským zápalem, ovšem namíchaným s intenzivními obavami. Co z toho všeho bude? Začalo to psacím strojem a pokračuje biliony písmen v internetovém světě, vše sahá až za hranice planety. Díky satelitům, přičemž Šerých připomíná, že písmeny okupujeme vesmír stále intenzivněji. „V roce 2013 byla po Wikipedii pojmenována planetka,“ upozorňuje umělec.

Jan Šerých vystavuje na Sokolské. (Foto: Ivan Mottýl)

Návštěvník Sokolské ovšem umělcův koncept nemusí nutně přijmout. Konečně, v galerii visí klasická plátna, na něž lze pohlížet jen jako na obrazy. A bezhlavě přijímat asociace, které se pod dojmem obrazů vynořují v mysli. Bezhlavost je na místě, vždyť Jan Šerých býval členem legendární výtvarné skupiny Bezhlavý jezdec. Do té kromě něho patřil již zesnulý Ján Mánčuška, s nímž se Ostrava mohla setkat v roce 2014 na výstavě Začátek století v Domě umění, kde byla k vidění jedna z jeho nejslavnějších instalací nazvaná Prostor za zdí. Další Bezhlavý jezdec Tomáš Vaněk, nyní rektor Akademie výtvarných umělců v Praze, zase vystavoval v přívozské Galerii Rubrum a v Trojhalí na Karolině je k vidění jeho stálá expozice Particip 178.

Z noční návštěvy Galerie Lauby. (Foto: Ivan Mottýl)

Pojďme ale do další galerie. Po Sokolské k někdejšímu obchodnímu domu ASO kolem nedávno zaniklé prodejny Baťa na Masarykovo náměstí do Galerie Lauby, kterou tvoří jeden z oblouků podloubí pod Ostravským muzeem. Před chvílí byl zmíněn Tomáš Vaněk, přičemž v Laubech vystavuje jeho současný student z Ateliéru intermediální tvorby pražské AVU. Vaňkův žák se navíc jmenuje Jiří Žák (nomen omen) a v podloubí se nepřetržitě promítá jeho video esej o továrníku Janu A. Baťovi a jeho brazilské etapě, když v této jihoamerické zemi zakládal továrny a dokonce i čtyři města. „A kdo má víc? Obutý nebo neobutý?“ ptá se Žák prázdného nočního náměstí, pokud si tedy výstavu prohlížíte třeba v jednu hodinu po půlnoci. Jsou to stejně apelativní dotazy, jako ty z Šerýchovy výstavy na Sokolské.

Zlatý déšť Terezy Obšivačové v Sádrovém ježkovi. (Foto: I. Mottýl)

Tereza Obšivačová studuje pátým rokem v ateliéru malby Františka Kowolowského na Fakultě umění Ostravské univerzity. Výstavu s názvem Zlatý déšť připravila pro kavárenskou galerii v Sádrovém ježkovi společně s kurátorem Václavem Buchtelíkem. Ústřední obraz visí nad toustovačem a umyvadlem, napravo do výčepu, a z plátna skutečně zlatě prší. Správná trefa. Tenhle obraz patří k těm nejlepším z vystavených, vězí v něm jakýsi zvláštní a snad až balabánovský nepokoj. Nebe návštěvníkům Sádrového ježka hrozí za jejich pozemskou rozmařilost, ale zároveň planetu nesmyslně zalévá zlatem, z něhož se urodí ještě více rozmařilosti. I Obšivačová se tedy ptá na totéž, na co hledají odpověď Jan Šerých a Jiří Žák.

• Jan Šerých: QWERTY. Výstavní síň Sokolská 26, do 4. března.
• Jiří Žák: Neviditelné město. Galerie Lauby, do 13. března.
• Tereza Obšivačová: Zlatý déšť. Sádrový ježek, do konce března (s výjimkou 22. až 26. února, kdy obrazy vystřídají filmové plakáty v rámci křtu knihy Černý bod Martina Jirouška).