Galakoncert České televize nabídl skvělé výkony ostravských zpěváků i trapnou exhibici skupiny Buty
17.2.2016 10:29 Milan Bátor Hudba Recenze
Dva beznadějně vyprodané galakoncerty, které byly zlatým hřebem letošních oslav 60. výročí zahájení televizního vysílaní z Ostravy, zaplnily v úterý vítkovický Gong. Na jednom pódiu vedle sebe vystoupily nejvýraznější osobnosti tuzemské populární hudby, jejichž kariéra byla či je spojena s ostravským studiem České televize. Koncert se neobešel bez silných emocí zejména starších diváků, kterým při vystoupení některých hvězd stékaly po tvářích slzy dojetí.
Z galakoncertu České televize v ostravském Gongu.
Foto: Rostislav Šimek
Po úvodní znělce, složené z melodií známých pořadů ostravské televize, přivítal moderátor večera Richard Krajčo na pódiu svou kolegyni, moderátorku a hlasatelku Magdalenu Dietlovou. Manželka slavného scénáristy Jaroslava Dietla sršela dobrou náladou, její kultivovaná a uvážlivá dikce tvořila pěkný kontrast k místy překotnému moderování Krajča, kterému bylo chvílemi hůře rozumět, ale zato vyvažoval atmosféru večera řadou vtípků.
Autorem aranží a šéfem orchestru byl Boris Urbánek, který vedl nejen svou kapelu, ale řídil také Janáčkův komorní orchestr složený z předních hráčů Janáčkovy filharmonie. „Pachatelé se vracejí na místa činů,“ poznamenala s nadsázkou Dietlová a Krajčo podotkl, že o té době četl v literatuře. Pak moderátoři sdělili smutnou zprávu – Věra Špinarová nemohla z důvodu zdravotní indispozice vystoupit. Člověk by v tu chvíli čekal třeba melodii z filmu Tenkrát na západě, kterou Věrka pod názvem Jednoho dne se vrátíš kongeniálně převyprávěla do češtiny. Bohužel se tak nestalo.
Další legenda Marie Rottrová zahájila Figarovou písní Skořápky ořechů s textem Jaroslava Wykrenta. Úvod písně poznamenala zpětná vazba nedokonalého nazvučení. Podobné věci se dají pochopit, když se stanou jednou za večer, nikoli ovšem několikrát za sebou. Zvuk byl v první polovině diletantský. Rodačka z Hrušova Rottrová v první skladbě nezastřela slabší intonaci, ale skutečnost, že zpívala živě, byla daleko důležitější. Čas nejde zastavit a to, že se letos pětasedmdesátiletá Rottrová postavila na pódium i po oficiálním ukončení kariéry, bylo z její strany velké gesto, které nezůstalo bez odezvy vděčného publika.
Ve druhé písni si Rottrová přizvala na pódium Petra Němce, který býval rovněž zpěvákem skupiny Flamingo. Jejich dávný hit Ranní loučení byl poznamenán předimenzovaným zvukem kapely. Poté následovala sólová hitovka Němce Michael, která dokázala roztleskat celý Gong. Provázel ji také Němcův perfektní pěvecký projev, byť je nutné přiznat, že také v této písni klesla tónina proti originálu o půltón. Němec se však projevil ve skvělé pohybové, fyzické a pěvecké kondici a nezůstal své pověsti showmana nic dlužen. Na to, že ukončil v roce 2013 svou hudební kariéru na zaoceánské lodi Aida, bylo jeho vystoupení profesionální a dobré.
Nádherně se zapsal Jaroslav Wykrent. Rozený vypravěč, skvělý textař a neméně osobitý interpret před rokem a půl na koncertě v Parníku pokřtil za účasti Jaromíra Nohavici své čerstvé cédéčko nazvané Už to prostě není ono. Jenže Wykrentovi to pořád jde. Stále dokáže elegantně pobavit (historka s tatou) a po textařské stránce nabízí na to, že se jedná „jen“ o populární hudbu, poměrně vysokou kvalitu. Píseň Lásko je toho nejkrásnějším důkazem a v malebné instrumentaci smyčců si ji zazpívala ještě jednou Marie Rottrová. Vkusné aranžmá a hra členů Janáčkovy filharmonie v orchestru byly bezesporu jedněmi z největších předností koncertu.
Rottrová pak uvedla Hanu Zagorovou, která se svou kapelou nejprve připomněla píseň Rybičko zlatá, přeju si. Zagorová letos oslaví krásné životní jubileum a v Gongu ukázala, že je velkou profesionálkou. Její vystoupení mělo šmrnc, působivost, píseň zazpívala tak, jak ji prezentovala odjakživa, včetně působivých tempových accelerand v refrénech.
Zagorová připomněla, že v Ostravě chodila do školy, zažila zde první lásky i první pěvecké úspěchy, u nichž dvorně zmínila televizního režiséra Zdeňka Havlíčka. Na závěr ocenila na Ostravě její upřímnost a rozloučila se jedním z nejznámějších hitů Maluj zase obrázky, který zazpívala rovněž s velkou autenticitou.
Pak došlo k připomenutí zpěváka, který podle slov Zagorové měl nejzářivější barvu z celé české pop music. Televizní shot připomněl Pavla Nováka. Zástupce mladé generace Martin Chodúr následně zazpíval Novákovu píseň Chci zapomenout. Chodúr možná příliš hlasově exhiboval, písni by slušel skromnější, méně expresivní projev. Dále zazpíval svou autorskou píseň Až do nebe, kde v stylově aktuálnějším výrazu (mix rocku a funky) jeho hlas skutečně nádherně explodoval ve vypjatých vysokých polohách.
Heidi Janků začínala ve sboru kapely Pavla Nováka. Z jejích písní a zpěvu jsem nikdy dvakrát nadšený nebyl. Také skutečnost, že častějším tématem bulvárních médií je její bezvadná postava než kvalita písní, nezastřela určitou trapnost písně Internát, kterou však Janků zazpívala a odtančila ve velkém stylu. Následovala píseň Já jsem já, kterou pro Janků napsal legendární Ivo Pavlík. Ten na koncertu v gongu Heidi s osobitým nadhledem doprovodil.
A přitvrdilo se. Tanja s Citronem v heroické písni Nad hlavou létá rock´n´roll připomněla tvrdší kapitolu ostravské televize. Pak přizvala na pódium Láďu Křížka, jehož zpěv je důležitou součástí dějin tuzemské rockové hudby. Jejich duet Kam jen jdou lásky mé, zazpívali oba zpěváci profesionálně.
V Ostravě začali svou kariéru také písničkáři Jarek Nohavica, Karel Plíhal, Pepa Streichl, Pavel Dobeš. Ale především to byl Karel Kryl, kterého moderátoři výstižně připomněli úryvkem z Morituri te salutant a ukázkou z krátkého rozhovoru s písničkářem těsně před jeho odchodem do exilu. Mladé písničkářské duo bratrů Balcárkových, kteří vystupují pod názvem Light & Love dále ukázalo, že současná pop music dokáže čerpat z tradic americké folkové scény, včetně velmi kvalitního zpěvu obou bratrů. Jako druhou píseň si bratři Balcárkovi vybrali Krylovu Karavanu mraků. Tady však jejich rozněžnělý styl lezl mírně na nervy, včetně trapných dvojhlasů a dalších nejapností.
Jedním z krásných momentů bylo vystoupení Pavla Dobeše. Dobeš svým nenapodobitelným nekytarovým stylem zahrál legendární píseň Něco o lásce, která svou přirozeností, rozkolísaným rytmem a chaotickým vybrnkáváním ukázala, že přirozenost je někdy víc než módní trendy. Také druhá Dobešova píseň Zapomenutý trumf v perfektním aranžmá Urbánka Gong „chytila“ přesně na tom citlivém místě.
Vystoupení skupiny Buty mělo příchuť trapnosti, už tím, že kapela fakticky nic nezahrála. Členové Buty si, až na Milana Straku, vystoupení odzpívali, to bylo ale vše. Místo skutečných kytar v rukách třímali jen makety. Škoda této kdysi nenapodobitelné kapely.
Následující píseň Ty a já v podání Richarda Krajča byla jedním z vrcholů, který lze považovat za důstojné navázání na zlatou éru ostravských umělců. Krásným trubkovým sólem se po refrénu blýskl skvělý Nikolas Grigoriadis. Jako poslední se na pódiu představily mladé zpěvačky Ewa Farna a také Markéta Konvičková s Elis.
Farna v energickém vystoupení nezapomněla pobavit vtipkováním o své postavě, ale především se blýskla perfektním zpěvem. Duet Elis a Konvičkové byl také velmi slušný. Závěrečná společná píseň všech účinkujících měla navázat na tradiční závěry televizních estrád, jakási trapná příchuť se však vkradla na pódium a možná by bylo lépe obejít se bez toho.
Koncert k televiznímu jubileu měl své klady i zápory. Moderátorská dvojice Krajča a Dietlové se objevila na začátku, potom až někdy za hodinu, což působilo mírně nedořešeným dojmem. Problémy se zvukem sice postupně odezněly, na počátku koncertu však byly velmi nepříjemné a legendy, které měly své sety právě na začátku, si tohle nezasloužily.
Na druhou stranu je nutné ocenit, že se jednalo o živý koncert s autentickými výkony všech účinkujících a bez sebemenších playbacků. Skvělí muzikanti táhli interprety a spolu vytvořili jedinečnou atmosféru s příchutí nostalgie. Ta při pohledu na současnou ostravskou popovou scénu mírně přetrvává, protože to nejzajímavější v české populární hudbě se posledních pár let odehrává tak trochu mimo ni.
Galakoncert se v úterý uskutečnil hned dvakrát po sobě, a to od 16.30 a také od 20.00 hodin. Recenzent deníku Ostravan.cz se zúčastnil toho prvního. Česká televize odvysílá záznam 21. května 2016.
Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.