Organizátorka Jednoho světa v Ostravě: Problém hledání domova je hlubší, než ukazují hlučné debaty o uprchlících

Hlavním tématem festivalu Jeden svět bude tentokrát hledání domova. Proč toto téma? Souvisí to třeba i se současnou situací v Evropě, která se potýká s vlnou uprchlíků?

Téma se současnou uprchlickou krizí samozřejmě souvisí, ale nejen s ní. Chceme upozornit na to, že lidský rozměr hledání domova je mnohem hlubší, než ukazuje současná hlučná veřejná debata o migrační vlně v Evropě. Chceme na festivalu jít pod povrch tématu a zaměřit svou pozornost na aspekty, na které se ve veřejné debatě zapomíná. Na lidský rozměr ztráty domova, na pocity ztráty jistot, bezpečí, střechy nad hlavou, které se odehrávají po celém světě dnes a denně. Chceme připomenout rozměr problému, který není na první pohled viditelný. Zapomíná se na to, že celá Evropa na konci první a druhé světové války byla plná lidí bez domova. Že domov znamená v různých koutech světa, ale třeba i našeho města, něco jiného a ne všichni mají třeba i tak základní věci, jako je židle a postel nebo prostý pocit, že když ráno vstanou, nikdo jim nesebere všechno, na čem v životě pracovali. Festival bude tedy tak trochu i o nás, o tom, kde se my cítíme doma, jak pečujeme o svůj domov, co pro nás znamená a jestli si jej vážíme a pečujeme o něj. Nejen po materiální stránce. Budeme hledat i odpovědi na otázku, jestli kontinent, který patří mezi nejbohatší na světě a v minulosti zažil obrovské migrační vlny, je schopen vyrovnat se čestně a hrdě se současnými problémy, ukázat schopnost klidně a rozhodně řešit problémy a nabídnout pomocnou ruku lidem, kteří jsou v tísni. A jít tím v podstatě příkladem těm chudším, méně šťastnějším částem světa, kterých je drtivá, ale opravdu drtivá většina.

Hledání domova představí Jeden svět v různých podobách. Co si pod tím můžeme představit? Bude to třeba i o místních bezdomovcích?

Budeme přemýšlet hlavně o tom, co pro nás znamená domov, o jakou jeho část jsme ochotni se podělit a jakou si naopak hodláme uhájit sami pro sebe. Pro většinu z nás je domov samozřejmostí a pozornost mu věnujeme, až když o něj přicházíme. Do Jednoho světa chceme letos opět zapojit Akční skupinu s lidmi bez domova (ASLIDO), a to především prostřednictvím výstavy fotografií Michaely Weimann, která je v průběhu posledních několika let fotila při jejich aktivitách.

Na festival se každoročně hlásí obrovské množství snímků, vzpomínám si, jak těžké bylo mezi jednotlivými favority nakonec vybrat ty nejlepší. Jak to je v tomto ročníku, máte nějaké jednoznačné vítěze? A z kolika snímků jste sestavovali ostravský program? Popřípadě jak se bude lišit od jiných měst, kam Jiný svět zavítá?

V letošním roce jsme se rozhodli program trochu pozměnit a promítat na méně místech méně filmů, aby lidé mohli z festivalu vyčerpat maximum. Filmy jsme si promítali v Praze v centru Člověka v tísni spolu se zástupci všech 32 regionů, kde se Jeden svět také koná. Takže jsme měli možnost o našem výběru a jednotlivých filmech diskutovat jak se zástupci pražského Jednoho světa, tak s lidmi, kteří festival dělají po celé republice. Ostrava, podobně jako Brno nebo Olomouc, promítá většinu z nabízených filmů pro regiony. Spousta míst promítá pouze pět až deset vybraných filmů. My máme tu výhodu, že při množství zapojených partnerů a jejich ochotě promítat několikrát denně můžeme představit co největší množství opravdu dobrých filmů.

Kolik snímků tedy v Ostravě uvidíme a budou nějak roztříděny podle míst projekce?

Z celkového počtu nabízených 42 filmů jsme vybrali pro Ostravu 29 snímků, z toho ale některé budeme promítat dvakrát. Projekce se uskuteční v Minikině, klubu Atlantik, Cooltouru a také v Cineportu v Provoze Hlubina.

Cineport je nový, v čem bude specifický?

Jeden svět se tam chystá v neděli 3.dubna odpoledne, uspořádáme v něm maraton tří filmů s besedami.

V čem bude tento ročník jiný než předchozí? Samozřejmě kromě toho, že nabídne nové snímky a nové hosty…

Festivalovou novinkou budou letos tzv. friendly places – místa, kde se v Ostravě cítíme jako doma. Ve vybraných klubech, kavárnách a restauracích budou od března až do ukončení festivalu informační místa Jednoho světa, kde získáte vždy aktuální informace o programu. Friendly places slavnostně zahájíme v úterý 1. března právě v Provoze Hlubina, kde proběhne vernisáž výstavy fotografa Jindřicha Štreita Jsme ze stejné planety. Výstava bude umístěna na cestě mezi kavárnou Maryčka a lezeckou stěnou Tendon v  Dolní oblasti Vítkovice. Další novinkou bude prodloužení festivalu o dva promítací dny. Vždy jsme začínali s filmy až v pondělí, letos poprvé jsme se rozhodli zahájit už v pátek spolu s diskusí a koncertem a pokračovat s dalšími filmy i o víkendu. V sobotu také kromě projekcí chystáme ve spolupráci s Centrem pro integraci cizinců Mezinárodní oběd, kdy budete moci v Cooltouru ochutnat mezinárodní kuchyni cizinců, kteří žijí v Ostravě, a poznat tak jejich kulturu také prostřednictvím jejich národních pokrmů.

Festival je sympatický tím, že každoročně iniciuje řadu diskusí s lidmi, kteří ožehavou problematiku pocítili na vlastní kůži, jak to bude letos? Už znáte hlavní témata diskusí?

Každá diskuse se odvíjí od jednotlivých filmů. Vzhledem k tomu, že tematických kategorií je několik – od migrace a omezování lidských práv přes domácí násilí, sociální média až po vzdělávání, je těžké zvolit nějaké hlavní téma. Zahájení festivalu chceme věnovat situaci na Ukrajině a debatě, která doprovodí film Uprchlíci, jenž dokumentuje situaci na Majdanu v roce 2014. Během týdne potom nabídneme další debaty, například.k filmu Kola versus auta o životním stylu „kolařů“ v různých částech světa. Závěr festivalu potom bude patřit dvěma velmi silným filmům – Můj džihád a Mezi věřícími. Tématu islámu a příčinám jeho radikalizace chceme věnovat i následnou debatu. Pro mě osobně je letošní festival také o silných ženách. Ať už o Rakušance, která se ve svém rodinném penzionu v Alpách rozhodla ubytovat výhradně žadatele pro azyl, nebo o íránské raperce či mladé Egypťance, prostřednictvím které uvidíme protesty v Egyptě.

Myslíte si, že po navštívení programu festivalu Jeden svět se může změnit divácký pohled na problematiku uprchlíků?

Jak uvádí Hana Kulhánková, ředitelka festivalu Jeden svět, migrační krize nám ukázala hodně především o nás samotných. Takže pokud má divák otevřené oči a uši, tak si především rozšíří svůj úhel pohledu.

Jakou máte zkušenost s uprchlíky?

Já sama osobní zkušenost s uprchlíky nemám a troufám si tvrdit, že ji nemá většina lidí v této zemi. V Česku má reálnou zkušenost, srovnatelnou s jižními státy Evropy, nebo třeba Libanonem, Jordánskem, Pakistánem, jen velmi málo lidí. Nejvíce mě mrzí, že se zapomíná, že tomu není tak dávno, kdy sama Evropa a miliony lidí v Evropě potřebovaly pomoc při hledání nového domova po druhé světové válce. To jsou momenty, ze kterých se dá čerpat řada poučení pro dnešní dny.

Z promítaných snímků bude zastoupena nějaká festivalová hvězda? Osobnost, která je známá i z jiných aktivit, z jiných filmů?

Většinu hostů máme v tuto chvíli ve stadiu jednání, takže na prozrazování jmen je ještě brzy. Pro mě osobně je ale velkou festivalovou osobností Mallory, kterou jsem měla možnost potkat po promítání stejnojmenného dokumentu Heleny Třeštíkové v rámci regionálního setkání Jednoho světa a úplně mě odzbrojila svou upřímností a pohledem na svět. Takže jsem moc ráda, že přijala naše pozvání a za námi do Ostravy přijede ve středu 6. dubna.

Jeden svět je znám i tím, že oslovuje školy, jak na filmy reaguje toto nezkušené publikum?

Školní festivalové projekce jsou pravidelnou součástí festivalu a jejich návštěvnost je srovnatelná s počtem diváků večerních projekcí. Z tohoto důvodu se snažíme věnovat školám stejnou pozornost jako večerním projekcím a každou školní projekci doprovázíme debatou. Vždy nás překvapuje, jak moc jsou někteří školáci v obraze a co všechno ví. Každopádně práce s dětmi je pro nás velmi obohacující a všichni se na debaty s žáky těšíme, zvláště s těmi nejmenšími ze základních škol, kteří se ještě nestydí říci svůj názor nebo si o tématu otevřeně povídat.

Máte z ostravských projekcí nebo besed nějakou jedinečnou zkušenost?

Myslím, že když budu mluvit za celý náš tým Jednoho světa, tak můžu říct, že tou jedinečnou zkušeností a zážitkem pro nás byla loňská návštěva ředitele Člověka v tísni Šimona Pánka, který dorazil na zahajovací večer.