Nakladatel Jiří Macháček vydá povídky Jaroslava Žily a přemítá o nové sbírce Milana Krupy

Jediné ostravské nakladatelství krásné literatury sídlí v ulici Dr. Šmerala. Cedule s názvem firmy ale na fasádě domu toho času chybí. „Možná jméno našeho nakladatelství – Protimluv – nějak dráždí opilce z protější hospody, z takzvaného Erka. Musím zase nechat udělat novou ceduli, už po několikáté,“ glosuje situaci šéfredaktor Jiří Macháček. Není to luxus, aby vydavatel pořád obnovoval vývěsní štít? „Sluší se to. A není to až tak drahé, jak by se mohlo zdát,“ směje se Macháček.

Vznešeným točitým schodištěm s novobarokní výzdobou stoupáme ke kanceláři Protimluvu. Ta je zařízena skromně, na stolech stojí dva počítače a kolem stěn regály s produkcí vydavatelství. Kulturní deník Ostravan.cz sem přichází, aby si s Jiřím Macháčkem vyprávěl o edičních plánech na letošní a další roky. A jen tak mimochodem, na který loňský titul je vydavatel nejpyšnější? „Nejzásadnějším titulem je pro mě výbor z díla polského básníka Adama Zagajewského,“ říká bez zaváhání. Je to opravdu reprezentativní titul, obsahově i graficky. „Vydali jsme výbor z jeho čtyř posledních sbírek. A myslím, že ani nemusím připomínat, že Zagajewski je autorem pravidelně navrhovaným na Nobelovu cenu za literaturu,“ poznamená vydavatel.

Za zmínku stojí i dva poslední tituly, které v Protimluvu vyšly na přelomu roku. Autorem obsáhlé studie o hororu v českých zemích je Martin Jiroušek, ostravský novinář, filmový publicista a toho času stálý spolupracovník internetového kulturního deníku Ostravan.cz. O studii s názvem Černý bod přineseme v nebližších dnech obsáhlý rozhovor přímo s autorem, teď jen krátká pozvánka vydavatele: „Podle mého je to velmi vydařená studie, Martin své věci rozumí. Více se o jeho knize mohou čtenáři dozvědět také na výročním autorském čtení autorů Protimluvu – na Protimluvné čtrnáctce, které se odehraje 22. února v 18 hodin v Domě umění.“

Macháček v Domě umění pokřtí nejen Černý bod. Představí i básnickou novinku nakladatelství, kterou je sbírka Alchymie srdečného pulsu slovinského poety Primože Repara, jednoho z nejvýznačnějších současných slovinských básníků. „Jsou to vlastně milostné básně ve tvaru haiku, což je svým způsobem rarita. Tradiční haiku totiž milostné nebývá,“ podotýká vydavatel, jenž se slovinské literatuře věnuje cíleně. Domácí autoři z okruhu Protimluvu jsou proto často překládáni do slovinštiny a vystupují i na tamních literárních festivalech.

Ostravští čtenáři pak od Protimluvu dostanou největší dárek letos na podzim, kdy vyjde nová kniha spisovatele Jaroslava Žily. „Myslím, že už to mohu oficiálně potvrdit, kniha Žilových povídek dostává závěrečný tvar, raději se ale ještě zeptejme Jardy, zda už tuhle informaci můžeme pustit ven,“ opatrně říká Macháček. Není nic jednoduššího. Se Žilou máme za chvíli sraz v pivnici U Rady. „Klidně už o knížce napište. Teď dávám závěrečný tvar posledním několika povídkám, podzim je reálný,“ potvrzuje Žila nad plzeňskou dvanáctkou.

Život nakladatele je o věčných setkáváních s autory či kolegy vydavateli nebo organizátory literárních čtení, až je to prý někdy i dost ubíjející práce. Sotva jsme usedli se spisovatelem Žilou, přihrnulo se do hospody osm polských zástupců slezského literárního života a začalo jednání o společném příhraničním literárním festivalu. A Ryszard Grajek z Czechowic-Dziedzic právě začal obsáhle rozvíjet vizi o varšavské a londýnské části společné akce…

Ještě než U Rady převládla polština, Macháček stačil prozradit, že se hodně těší i na knihu dalšího ostravského spisovatele Marka Piętoně, která též vyjde ještě letos. „Jmenuje se Kniha Ester a autor v díle podle mého barvitě pracuje s obrazy staré industriální Ostravy. Vidím tam jistou podobnost s knihami Oty Filipa,“ uvažuje vydavatel. „Piętoňova próza prolíná různé historické vrstvy, takový pohled na Ostravu přes více století se v regionální tvorbě dlouho neobjevil.“

Nečekaným překvapením edičního plánu je také vydání poezie dalšího význačného polského básníka Leszka Engelkinga. Jeho kniha už totiž měla vyjít loni, jenže v říjnu 2014 náhle zemřel překladatel celého výboru Václav Burian, významný český polonista. V tu chvíli byl celý soubor logicky vyřazen i z nakladatelského plánu, Engelking ale nedávno zjistil, že v Burianově pozůstalosti jsou verše pro Protimluv již přeloženy. A prakticky připraveny k tisku. „Vydáme je letos. Bude to zároveň i pocta jednomu z našich nejlepších polonistů,“ říká vydavatel.

A výhled na další léta? V roce 2017 by Jiří Macháček například rád potěšil milovníky „říkaček“ svérázného básníka Milana Krupy. Ten naposledy představil svoje verše ve výboru To pivo je mým topivem, který v roce 2012 vydalo pražské nakladatelství Kalich. Macháček ale správně usoudil, že v pověstných sešitech Milana Krupy se ještě skrývá řada rukopisných básní, které se do zmiňovaného výboru nevešly. A Krupa navíc píše verše i nadále, skoro každý den. Třeba depresivní báseň z jeho hlučínského panelákového bytu, kterou citujeme v úvodu tohoto textu, vznikla teprve předevčírem.