Výkvět ostravské konzervatoře ukázal působivou taneční hostinu

Večer naplněný tancem nabídl výkvět z tvorby svěřenců ostravské školy. Pochopitelně nebyl úplný, protože řada z absolventů se již rozprchla do světa, takže nemohla na domácí půdu přijet. Ale i tak se přehlídce podařilo dát důstojný slavnostní ráz, představit neobvykle pestrou nabídku a obdařit ji také prvky komického odlehčení.

Moderování večera se zhostila pedagožka Kristýna Slezáková, která se podílela i na některých uvedených choreografiích, třeba na ukázkách moderního tance Queer, Temné legendy, Stey High ale i klasické Labutí písně. Pod její taktovkou měl Tanec Gala patřičný švih bez zbytečných prostojů, jen jednou došlo k nepodstatné kolizi, kdy moderátorka omylem vstoupila do baletního sóla, což bylo spíše dalším osvěžením jinak perfekcionistických nástupů a výkonů.

Celý večer trvající přes devadesát minut byl bez přestávky a nesl se v duchu konfrontace klasiky a moderny. Publikum vřelým potleskem ocenilo klasické baletní výstupy jako Labutí píseň Saint-Saënse v podání Viktorie Georgievové z 3.D. nebo různé části baletu Don Quijote v provedení žáků z 5. nebo 8. ročníku.

Z představení Tanec Gala. (Foto: Vojtěch Vladár)

Lidovou svěžest do sálu vnesly rozjuchané Husiarky s mávajícími praporky v podání 4. ročníku. Popěvky „Kridelka biele“ anebo „Maličký som“ v provedení mladých tanečníků uchvátily svou bezprostředností a radostí.

Na temnější, existenciální strunu publikum naladil moderní, experimentální tanec. Jakub Sotorník exceloval při výstupu nazvaném Queer na hudbu Antonyho Hegartyho. Niterná zpověď vystavěná jako by z nitra domácího šatníku, skříně, odkud neformálně vychází hrdina příběhu, se nesla nejprve v duchu zlověstného tikotu hodin.

Sotorník, student 8. ročníku, se posléze vrátil na scénu v doprovodu kolegyně Karolíny Křížové, aby zatančili jako Temné legendy na podmanivou hudbu Nicka Cavea. Fyzické možnosti moderního tance rovněž prověřily choreografie Examinus v podání 7. ročníku nebo Stay High v provedení 8. ročníku.

Moderní tanec zastupoval také působivě dynamický kus Není úniku v podání 5. ročníku. Scéna se aktuálně měnila dle nápadité choreografie světel a dokázala z klasického sálu Leoše Janáčka vykouzlit i moderní odlidštěný svět, ve kterém se postavy snaží najít své místo.

Z představení Tanec Gala. (Foto: Vojtěch Vladár)

O to silnější pozici měly klasické choreografie, kdy z tanečníků pramenila nejen pohybová jistota, ale i silná dávka působivé pantomimy. Vrcholem práce s klasikou v odlehčeném podání pak byla ukázka Chopinova Valčíku v choreografii uznávané ostravské primabaleriny Olgy Borisové-Pračikové. Moderátorka sice naoko omlouvala mladší svěřence, aby jim publikum odpustilo případné nedostatky, ale jak se posléze ukázalo, tato rovina odlehčení byla suverénní ukázkou práce s dobře načasovanou komikou.

Pomyslnými vrcholy Tance Gala se staly dva výstupy hostujících sólistů. Z Moravského divadla v Olomouci přijeli Yui Kiotani a Antonín Blahuta (absolvent Janáčkovy konzervatoře), aby uchvátili svým náročným ztvárněním Dámy s kaméliemi Sergeje Rachmaninova a z Národního divadla Praha do Ostravy zavítali Magdalena Matějková a Jonáš Dolík (absolvent Janáčkovy konzervatoře). Velmi působivě zatančili 1. větu V mlhách Leoše Janáčka na choreografii světoznámého Jiřího Kyliána.

Taneční hostinu posléze korunoval závěrečný Chasidský tanec ze Satu Mare 6. a 7. ročníku a Jakuba Sotorníka. Sice už nebyl tak strhující jako Husiarky, ale i tak představil tanečníky ve skvělé formě. Zdá se, že výkvět z Janáčkovy konzervatoře a gymnázia se jen tak neztratí, svědčí o tom také letmé pozdravy do Monte Carla nebo Wisbadenu, kde se zdejší svěřenci již uchytili.