Ivan Landsmann: Při scénickém čtení Pestrých vrstev si v Ostravě zahraji sám sebe

Začnu havířinou, které jste složil v knize Pestré vrstvy tak dokonalou a upřímnou poklonu. Když jste poprvé fáral, měl jste strach?

Vůbec ne. Byl jsem tehdy mladý kluk po vojně a do šachty mě nalákal táta mého kamaráda, tehdy jsme bydleli v Havířově 3, na trojce, jak se říkalo. Já dělal závozníka, vozil jsem plynové flašky, to taky nebyl žáden med, no a on fáral na Dole Antonín Zápotocký a jednoho dne mi řekl: „Ivane, pojď ke mně do party, vyděláš si.“

Tak jste šel.

Jo. Napřed jsem nastoupil na rok, ale nakonec jsem zůstal šestnáct roků. Začínal jsem hned na čelbě, rozfárávali jsme nové chodby a hledali uhelné sloje. To byla nejvíc nebezpečná práce na šachtě. Ale strach jsem nezažil a už pod dvou letech jsem dělal na čelbě předáka.

V Pestrých vrstvách ale popisujete dost dramatických úrazů. I když s černým havířským humorem… Nechtěl jste nikdy ze šachty utéct?

Jendou mě třeba spláchla voda. Protrhla se kaverna, dutina se spodními mořskými vodami, a voda se valila, a my utíkali, boj o život to byl. Jo, a úrazů taky bylo, postupně jsem měl všecky prsty zlámané, nohu, ruku, klíční kost, i na hlavě jsem měl úraz. Ale já se na tu práci přímo těšil, fakt. A na partu, byla sranda, musela být. Na šachtě bylo fajně.

V tom je právě kouzlo Pestrých vrstev. Dle mého je to váš nejlepší román a prý teď někdy vyjde v dalším vydání. To je dobře, v Ostravě je tento kultovní havířský příběh pořád nedostatkovým zbožím. Kdy přesně kniha vyjde?

Jo, to ani nevím, ale teď někdy. Určitě do té doby, než pojedu do Ostravy, takže nějaké knihy přivezu i do Lesa. Hlavně, ať už to vyjde, už to trvá dlouho.

Pro čtenáře musím upřesnit, že v Absintovém klubu Les se 27. února odehraje scénické čtení z Pestrých vrstev. Kromě dramatika a dramaturga Tomáše Vůjtka se na přípravách čtení podílí herec a majitel klubu Přemysl Bureš. Těšíte se na spolupráci právě s ním? Mám pocit, že k sobě máte hodně blízko, povahově a vlastně i fyziologicky. Moc mě třeba mrzelo, že pan Bureš nehrál Ivana Landsmanna v divadelní adaptaci románu v Divadle Petra Bezruče.

Těším se na celou Ostravu. A samozřejmě hlavně na Přemka, ten je pro mě jak brácha.

Však se také familiérně oslovujete „brácho“. Jak se na čtení v Lese připravujete?

No jo, brácha už mi posílal scénář, ale ještě to nemám vytištěné a čekám, až to ta moja někde vytiskne. Doma nemáme tiskárnu, už se ale těším, až si tu úpravu přečtu. Jsem zvědavý.

Když jsem se s vámi loni v létě setkal ve vašem pražském bytě, intenzivně jste pracoval na novém povídkovém cyklu. A co jste mi předčítal, to se mi zdálo dost strhující, podobně jako Pestré vrstvy. Jak pokračují práce na povídkové knize?

Pomalu. Ta moja sehnala práci pro nějakou firmu obchodující se sýry, která ale ještě nemá kancelář, takže teď celý den sedí u mého o počítače, protože doma jiný nemáme. Takže mám pauzu.

Koukám, že by se vám dost hodilo, kdyby vám nějaký ctitel vašeho díla věnoval starší počítač.

Kdo by mi ho tak asi dal?

Stává se to, vždyť vám stačí něco úplně obyčejného. Používáte přece kompjůtr jen jako psací stroj, nebo snad na něm třeba hrajete i hry?

Jen jako psací stroj, jinak počítačům vůbec nerozumím. Jde mi čistě o to psaní, ale potřeboval bych i tiskárnu, ať to co napíšu, nezůstává furt jen v tym počitaču.

S vaším dovolením teď poprosím ctitele Pestrých vrstev, zda nemohou pro svého milovaného autora sehnat starší funkční počítač s nějakou verzí programu Word. A třeba i tu tiskárnu. Nabídky, prosím, posílejte na adresu info@ostravan.cz. Nebyl by to pěkný dárek k vašim sedmašedesátým narozeninám, které oslavíte den před scénickým čtením? 

To je pravda, narozeniny oslavím 26. února v Lese. Slavit ale musím s rozumem, protože druhý den mě čeká to čtení.

Tak za Ostravan.cz: Vše nejlepší a ať vám to píše!