S cimbálovou muzikou Friš a jejími hosty můžete na novém CD podniknout výlet po Evropě

V úvodu alba se s Frišem přeneseme na jihovýchod Evropy do Rumunska, Makedonie a Bulharska. Folklorní hudba těchto zemí je nesmírně bohatá a rozvětvená. Liché 7/8 metrum je zde oblíbené, zatímco v naší lidové tvořivosti je raritou. První dvě písně jsou přitažlivé tímto metrem a také nástrojovou brilancí sólistů. Melodika písní se nevyhýbá nezpěvným intervalům, harmonie se nebojí modulací a má specifickou drsnost.

Příkladem virtuózní techniky hry na Panovu flétnu je Geamparale si Sirba v podání Liselotte Rokyty. Makedonskou More sokol pie a její temnější, zatěžkaný výraz ozvláštňuje kaval Tomáše Rossiho. Zvláštní harmonickou těkavost a drtivý smutek má bulharská Na polugar, Lyavata, která zpočátku v strhující Rossiho improvizaci evokuje atmosféru desek bulharského mistra kavalu Theodosii Spassova.

Druhý blok tvoří východoslovenské lidové písně v podání Spevácké skupiny Rosa, kterou tvoří trio Ika Veverková, Katka Lukčiková a Monika Fecenko Maliková. Náročné tříhlasé stylizované úpravy jsou zpívány s ryzí autenticitou a přirozeností. Báječně zní Rosa také v doprovodu Friše v harmonicky překrásné úpravě Čardášů ze Zemplína.

Na slovenské zpěvačky energicky navazuje goralský bard z polského Zakopaného Jan Karpiel „Bulecka“ v polských melodiích podhalanských Goralů. Jestliže jsme hovořili v případě Rosy o výsostně uchopené stylizované adaptaci lidové písně do vícehlasu, zde se setkáváme s přírodním živlem – nespoutaným lidovým vypravěčem, jehož hlas je autentický a prostý jakéhokoli balastu.

Podobným, byť pěvecky nepoměrně talentovanějším lidovým „úkazem“ je následující rodinné duo Martina Hrbáče a jeho syna v ukázce horňáckých táhlých a sedláckých písní.

Album obsahuje intermezzo, které intenzitou svého výrazu představuje překvapivě jeden z jeho vrcholů: moravskou Kdo se v pátek roznemůže zpívají bývalý primáš cimbálové muziky Technik Miroslav Hlosta a Martin Kajzar. Zasmušilá melodie je pomyslným rozhovorem mezi stářím a mládím, mezi časem odcházení a časem, který je nám dán.

Druhá polovina nahrávky nese název…ke kořenům. Milostné ze Vsacka představují poprvé na albu zpěvačku Kláru Obručovou. Už z poslechu jedné písně v její interpretaci lze doufat, že folklorní hudba v Obručové získala talent srovnatelný s Alicí Holubovou.

Pak se už Friš vrací tam, odkud vzešel: do rodného Slezska. Poslední série písní je právě ze slezského regionu a zahřeje zpěvem sester Žabkových (Anna Buroňová, Marta Gelnarová, Ludmila Žabková) i jejich otce Otto Žabky. Tento hudební podzim však také dokáže pěkně dupnout, není to žádné nostalgické vzpomínání, ale s patřičným nadhledem zpívaná lidová moudra. Album symbolicky uzavírají slovenské melodie z Gemeru, které virtuózně hraje cimbalista Martin Gelnar – vnuk Otto Žabky.

Výlet s novým albem cimbálové muziky Friš trvá 69 minut. Během této delší hodiny vás však muzikanti provedou tolika úžasnými hudebními skvosty, že se vám patrně cesta protáhne. Friš má vynikající smyčcovou sekci vedenou primášem Petrem Kuřilem, kterou dále tvoří houslistky Marta Faiková, Barbora Kachlová, Věra Špačková a Romana Pabjanová. Violy zastupuje Martin Kajzar (který je také velmi zdatným zpěvákem) a Luboš Štancl, kontrabas Tomáš Pospíšil. Tu a tam se blýskne svou – ve folklorní hudbě přirozeně důležitou – hudební barvou klarinet Marka Smetky. Cimbál výborného Martina Gelnara je slyšet spolehlivě a pěkně odspodu barví celý zvukový střed muziky.

Hudební výkony na albu jsou na velmi dobré úrovni, přes počáteční nespornou virtuozitu se však hudební výraz zvroucňuje, zvnitřňuje a podléhá jakémusi hudebnímu zrání, které se však nevzdává živelnosti a nezkrotné energie.

Friš tuhle desku a její různé partie natáčel sedm let. Výsledek úsilí je znát na poctivosti nové nahrávky, která se za sedm let bude poslouchat se stejným potěšením jako dnes.