Další čtyři jména pro Colours: Kíla, 2Cellos, Äl Jawala a Skinny Lister

Znáte půvabný film Píseň moře? Pokud ano, jeho hudbu složila irská kapela Kíla, která je schopná zahrát takovou rychlostí, až skoro netušíte, jestli se vám to pouze nezdálo. S irskou hudbou dokázala kapela konvertovat k západní Africe, jamajskému reggae, spojit se s japonskými Ainy, Latinos nebo Makedonci a přitom si budovat pozici domácí nenahraditelnosti spoluprací s U2, Shanem MacGowanem, Hectorem Zazouem a Glenem Hansardem, s nímž Rónan začínal na dublinských ulicích a dodnes občas vyjede na turné.

Rónan, básník, zpěvák, skladatel a hráč na bodhrán a kytaru, drží nad Kílou spolehlivou stráž: důvod, proč se kapela i na loňském desátém albu Suas Síos (Up Down) nadále suverénně pohybuje na hranicích stylů a neochabuje v nabídce stále svěžího hudebního originálu s výrazně apelujícími texty. K tomu mu napomáhají jeho multiinstrumentální bratři Rossa a Colm a zbytek zpívající kapely: dudák James Mahon, houslistka Dee Armstrong, kytaristé Seanán Brennan a Brian Hogan a bubeník Dave Hingerty.

Dvě cella, osm strun, dvacet prstů a dva romantici s hity od AC/DC, Nirvany, Rolling Stones, Coldplay, U2 nebo Guns N‘ Roses! To je kapela 2Cellos. Dva chorvatští absolventi špičkových hudebních akademií ve Velké Británii se vedle hostování v renomovaných symfonických orchestrech rozhodli pro svébytné úpravy a koncertní provedení hitů známých kapel.

Díky coververzi skladby Smooth Criminal Michaela Jacksona umístěné na Youtube je objevil i Elton John, následovala smlouva se Sony, hraní s Red Hot Chili Peppers a účast na oficiální oslavě 60. výročí nástupu britské královny na trůn.

Violoncelly na pódiu vládnou s energií rockerů, zapojují loop station, cella používají jako perkuse – tedy pokud jim nestačí živý bubeník za jejich zády.

Na nepropustnost hudebních hranic Äl Jawala (Nomádi) nevěří a vycházejí z troufalé představivosti, že sobotní horečku balkánské noci lze rozpoutat v klubech celé Evropy. A pokud jsou požádáni, rádi se toho se zaručeným výsledkem ujmou. S varováním: Be ready for one hell of a fiesta!

Na scéně balkánsky našlápnutých úderek patří v Německu mezi naprosté průkopníky. Potvrzeno v roce 2007 cenou Creole-Award for World Music. Mají velmi blízko k Shantelovi – a také s ním spolupracovali – o fanoušky ale usilují vlastním způsobem: jejich Balkan Big Beatsem, ukotveným ve zvuku dvou ďábelských saxofonů, se vine také silná turecká žíla, punk, dub, reggae, cumbia a swing. Bubny, darbouku a tribální rytmy didgeridoo dublují elektro bassy a klávesy. Showmanská saxofonistka Steffi Schimmer do toho také čím dál víc zpívá.

Až na francouzského baskytaristu Daniela Verdiera všichni vystudovali jazzovou konzervatoř, za své působiště si ale zvolili ulici a busking. Inspirace nečerpali akademicky od stolu: hodně jim dala setkání s libanonským hráčem na loutnu oud Rabi Abou-Khalil, Emirem Kusturicou a výjezdy do Rumunska a Turecka, odkud si, jak se ví, balkánští Romové přivezli divoké orientální rytmy.

Na letošním vynikajícím albu Hypnophonic pětičlenná skupina postoupila do dalšího levelu: přizvala si zpěváky z Palestiny, Německa a Guineje. A protože Freiburg představuje bránu do pohoří Černého lesa, napadlo je prozkoumat, jak by tu znělo swingové voodoo.

Podpora závislosti na jejich pijáckých vypalovačkách s chytlavými refrény je konečným důsledkem toho, proč věřit na zdravý humor: řádným sedmým členem kapely je totiž po okraj naplněný džbán rumu, kolující během koncertů mezi lidmi.

Před energií Skinny Lister, přezdívaných „britští Pogues“, se nelze schovat, ledaže byste ten džbán rumu do sebe komplet nalili. Což by moc nepomohlo: i přes těžkou ranní kocovinu by vás stejně pronásledovaly pochybnosti, jestli jste se čirou náhodu nezúčastnili společného mejdanu Flogging Molly, Dropkick Murphy a The Clash. Z této esence totiž pro vaši představu vychází hudba Skinny Lister.

Londýnští Skinny Lister existují od roku 2009 a dnes mají zaslouženou pověst jedné z nejvíc energických a oblíbených kapel na britských ostrovech. Na společných turné s Flogging Molly a Dropkick Murphys se o tom mohli přesvědčit také ve Spojených státech (v rámci Warped Tour), Japonsku a po celé Evropě, včetně davů na festivalu v Glastonbury. „Každá hudba končí šílenstvím, a proto patří pouze mužům,“ myslel si básník Ivan Diviš a samozřejmě se mýlil – na tom, že kapela jede na plné pecky, má také podíl zpěvačka Lorna Thomas. „Bratr Max už s kluky hrál, a protože jsem se chtěla dostat zadarmo na festivaly a vypít piva, co se do mě vejde, naučila jsem se zpívat a tančit a přidala se k nim.“

Znáte navíc zpěvačku, která si lokne rumu, nechá se přivázat bez padáku na křídlo dvouplošníku a létá nad krajinou? Mimochodem, ta skladba a videoklip nesou název Colours.

(Autor medailonků je spolupracovníkem Colours of Ostrava)

VÍCE O COLOURS OF OSTRAVA 2016