Ostrava oslavila Mozartovo výročí: Návštěvníky divadla zahřály paprsky geniálních árií
28.1.2016 12:41 Milan Bátor Hudba Recenze
Ve středu 27. ledna 2016 tomu bylo přesně 260 let od narození skladatele, jehož talent zazářil jako chvost komety, byť se na pozemské pouti zdržel pouhých pětatřicet let. Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě u této příležitosti připravilo k oslavě hudebního génia koncert s názvem Mozart Gala. Na něm zazněly úryvky z jeho oper Únos ze serailu, Don Giovanni, Figarova svatba, La clemenza di Tito a Kouzelná flétna.
Katrin Targo aJana Kurucová v duetu Ah perdona al primo affetto z opery La clemenza di Tito
Foto: Martin Popelář
Orchestr opery NDM řídil dirigent Jakub Klecker a pěveckých partů se ujali přední čeští i zahraniční sólisté. Dramaturgové Mozart Gala Jakub Klecker a Eva Mikulášková neponechali nic náhodě a připravili vskutku báječný večer s dobrou koncepcí. Program byl postaven na vrcholných Mozartových áriích z oper Figarova svatba, Don Giovanni a Kouzelná flétna. Ukázky z opery La clemenza di Tito zazněly také proto, že se její inscenace diváci dočkají na začátku nové sezóny. Singspiel Únos ze serailu zařadili autoři také proto, že se jedná o operu přelomovou, která předznamenává Mozartovo vrcholné období.
Slavnostní večer zahájila předehra k opeře Únos ze serailu. Ve druhé polovině 18. století módní turecký námět se v předehře projevuje až hlučným využitím některých nástrojů s rázným rytmickým doprovodem bubnů a činelů, které evokují janičářskou hudbu. Předehra měla v podání orchestru NDM pod Kleckerovou taktovkou švih. Velmi příjemné bylo sledovat na zadním plátně promítanou partituru i samotné hudebníky, kteří byli usazeni po vzoru autentického provozu na zvýšené úrovni orchestřiště – tedy v těsné blízkosti diváků. Následovala árie Blondy „Welche Wonne, welche Lust“ z téže opery v podání sopranistky Jany Sibery, která jasným, zvonivým sopránem zahájila pěvecké kreace Mozart Gala.
V recitativu a árii hraběte Almavivy z Figarovy svatby přesvědčil hned napoprvé o svých nevšedních kvalitách barytonista Richard Šveda. Jeho vzorová pěvecká interpretace se potkává ruku v ruce s výrazným pohybovým a hereckým talentem. Po něm navázala árií Cherubína „Voi, che sapete“ slovenská mezzosopranistka Jana Kurucová. Ačkoli před začátkem koncertu byla oznámena její hlasová indispozice, renomovaná Kurucová nedala své hlasové potíže téměř znát a projevila velkou jistotu.
Návratem k serailu se výrazně uvedli basista Jan Šťáva a Jana Sibera v duetu Osmina a Blondy „Ich gehe, doch rate ich dir“. Skladatel si oproti libretu G. Steffaniho přidal postavu Osmina, která ztělesňuje představitele tureckého koloritu. Osminův part je velmi náročný zejména spodním rozsahem a Šťáva se s problematickými místy vyrovnal bravurně. Následovaly recitativ a árie z opery Don Giovanni v podání Jany Kurucové. Mezzosopranistka musela svůj hlas trochu šetřit, což bylo místy lehounce znát, ale postupně získávala pevnou půdu pod nohama a především předvedla, jak obrovský dramatický talent v ní vězí. Je zřejmé, proč tato půvabná umělkyně slaví na německých operních pódiích takový triumf. Nádherně setmělá barva jejího hlasu je výrazná a uhrančivá.
V závěru první poloviny programu zazněla „šampaňská árie“ Dona Giovanniho „Finch´han dal vino“ v podání excelentního Richarda Švedy, následována árií Leporella v podání rovněž, byť o chloupek méně přesvědčivého Jana Šťávy.
Po přestávce se rozezněly tóny předehry k opeře La clemenza di Tito. Dílo vzniklo jako slavnostní korunovační hra pro císaře Leopolda II. a Mozart ji napsal za neskutečných 18 dnů! Také v této předehře se projevily výborné Kleckerovo pojetí pro celkovou výstavbu, dobře vystavěné fráze a perfektně cizelovaná dynamika.
Poprvé se představila estonská sopranistka Katrin Targo v árii Vitellie „Deh se piacer mi vuoi“. Targo zakládá svůj pěvecký projev na pevných pilířích – psychologické prokreslenosti a neokázalé, jakoby opatrné a přesto sebevědomé dynamické výstavbě frází. Barevně její soprán disponuje až sametově hebkým nádechem a dává jejímu projevu nepopsatelnou eleganci a specifickou znělost. Další ukázka z téže opery přinesla vynikajícím způsobem zazpívaný duet Annia a Servillie v podání Jany Kurucové a Katrin Targo, jež do role vnesly elektrizující a smyslný náboj erotična. Jejich dynamická rovnováha a barevný soulad hlasů byly jedním z nejkrásnějších okamžiků večera.
Vrcholným číslem programu Mozart Gala byla závěrečná delší sekvence z opery Kouzelná flétna. Tu nejprve zahájil instrumentální Pochod kněží. Poté již na scénu přišel Richard Šveda jako Papageno v árii „Ein Mädchen oder Weibchen Wünscht Papageno sich!“ Švéda s malou zvonkohrou v ruce svou lidovou komičností doslova učaroval publiku. Jeho němčina byla také ukázkou znamenité artikulační výslovnosti, nehledě na vynikající pěveckou techniku a nádherně znělý baryton.
Finále opery reprezentovala Pamina se třemi génii v podání Johany Freiwaldové, Natálie Podškubkové a Terezy Vašutové. Scéna byla odzbrojující svou promyšleností, skvělým jevištním ztvárněním a pěveckou brilancí všech protagonistů. Inscenátoři večera neponechali opravdu nic náhodě. Program Mozart Gala představil zejména mistrovy opery, v nichž došlo k syntéze dvousetletého vývoje této formy. Všechny v sobě zrcadlily společenské poměry a pod pláštíkem všudypřítomného Mozartova humoru je podrobily sžíravé kritice, byť na půdorysu klasické formy a líbivosti.
K přesvědčivému vyznění slavnostního koncertu přispěly i zdánlivé detaily, jako promyšlená scéna Davida Baziky, vizuálně působivá zadní projekce s Mozartovými rukopisy, které se střídaly se záběry na partituru, a ruce dirigenta Kleckera. Národní divadlo moravskoslezské složilo Mozartovi díky skvělým výkonům všech umělců hold par excellence.
Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.