Mistr slova Hilský zahájil Shakespearův rok v Ostravě. Město na nové projekty rozdá 800 tisíc

Otázka „Proč je William Shakespeare takovým fenoménem“ a odpověď na ni byla základem pondělní Hilského přednášky, která se konala před zaplněným hledištěm Divadla Antonína Dvořáka. Právě tato přednáška zahájila realizaci projektu, jehož duchovními otci jsou ředitel Národního divadla moravskoslezského Jiří Nekvasil a jeden z pořadatelů Letních shakespearovských slavností v Ostravě Andrej Harmečko. Tito dva muži do projektu zapojili všechny významné ostravské kulturní a vzdělávací instituce – nejen všechna ostravská profesionální divadla, ale třeba Janáčkovu filharmonii, festival Janáčkův máj, Svatováclavský hudební festival, festival Dny nové opery Ostrava), Ostravské muzeum, Janáčkovu konzervatoř a další.

V průběhu celého roku se mohou k projektu přidávat další instituce i jednotlivci, a to díky nové grantové výzvě ostravského magistrátu. „ Za vedení města mohu říci, že jsme tímto projektem nadšeni. Velmi si vážíme iniciativy, která potvrzuje, že Ostrava je skutečným kulturním centrem s nebývalou spoluprací kulturních institucí, které nerozděluje řevnivost, ale naopak spojuje společný zájem,“ řekl v pondělí primátor města Tomáš Macura na tiskové konferenci. „Rada města se proto rozhodla uvolnit na podporu shakespearovského projektu dalších osm set tisíc korun ve formě grantu. O tyto peníze může požádat každý, kdo v tomto roce připraví a zrealizuje akcí, jež se stane příspěvkem k celoroční oslavě Williama Shakespeara a jeho díla“, dodal ostravský primátor na společenském setkání po Hilského přednášce.

Primátor Ostravy hovoří na setkání s Martinem Hilským. (Foto: Vojtěch Žižka)

Martin Hilský složil Ostravě velký hold těmito slovy: „Jezdím k vám do Ostravy z Prahy – a jezdím sem velmi rád. A letos, vzhledem k tomuto projektu, je mi líto, že tady s vámi nežiji, že tady nebydlím.“

A pokračoval:  „Co je Shakespeare dnes? Je všude. V každém koutu téhle planety. V roce 2009 byl vydán svazek Global sonet, vydání Shakespearových sonetů v 77 jazycích. To je něco dříve nemyslitelného, nebo další aktivita – skupina herců londýnské královské společnosti projíždí svět s tzv. Cestovním Hamletem a hraje tuto tragédii všude, i na poušti. Shakespeare je současný a mluví k nám pořád.“

Na základní otázku své přednášky Martin Hilský odpověděl slovy, která lze označit za definici svaté trojice divadla. Za základ fenoménu Shakespeare totiž označil tři základní komponenty jeho díla, a to svět jeho postav, řeč jeho dramat a básní a imaginaci.

Martin Hilský hovoří o Shakespearovi. (Foto: Vojtěch Žižka)

K první komponentě řekl: „ V jeho díle najdeme 930 postav, z toho 130 postav ženských. Najdeme tu všechny stavy, všechny profese. Nikdo jiný nestvořil tolik aspektů lidství, tolik lidských duší.“

Hilský zdůraznil to, že příběhy si dramatik půjčoval, řeč postav však vymýšlel. „Předvádí skutečnou magii řeči. Nejvýznamnějším zbytkem britského impéria, tedy říše, která už dávno není, je anglická řeč. Díky Shakespearovi. To, co s řečí udělal on, neudělal žádný básník.“ Publikum rozveselila zmínka o tom, jak Martin Hilský zaslechl v Londýně rozpravu tamních zedníků: „Znělo to jako sonety. To v češtině v této souvislosti možné není.“

Na adresu Shakespearovy imaginace zazněla slova: „ Shakespeare nás vyzývá: To, co vám schází, utvořte si ve vlastní mysli! To, co nevidíte, to si představujte! Vydejte se z reality do říše snů. Když se pak vrátíte zpět do reality, bude jiná, bude obohacena tím, co jste prožili ve svém snu. Bez imaginace, bez představivosti, by nevzniklo nic. Nejkrásněji je to vyjádřeno v promluvě Prospera v dramatu Bouře: Je konec představení, hráli je duchové, a teď je z nich jen vzduch… Ze stejné látky jsme i my, z látky, z níž se spřádají sny.“

Fenomén Shakespeare podle Martina Hilského spočívá v tom, že význam jeho díla je něco neuchopitelného, téměř nedefinovatelného, něco, co se znovu a znovu vyjadřuje a vytváří.

Zaplněné hlediště divadla během přednášky M. Hilského. (Foto: V. Žižka)

Na závěr přednášky dostalo prostor publikum. Na otázku, co nemá pan profesor rád na shakespearovských inscenacích, odpověděl slovy: „Mám rád taková představení, v nichž režiséři Shakespeara neznásilňují. Shakespeare není černá díra, z níž se mnozí snaží, a samozřejmě marně, něco vytáhnout. Je to naopak hvězda, která září.“

Jeden z divaček se zeptala, zdali si nechtěl někdy zahrát v některé jím přeložené hře. „Já jsem hrál. Díru ve zdi (scéna ze Snu noci svatojánské, pozn. aut.) Ale hrát, nebo režírovat? Vyznávám heslo Ševče, drž se svého kopyta. Budu raději dobrým předkladatelem než průměrným hercem či režisérem.“

Herec NDM Vladimír Polák se během diskuse zeptal, zdali pana profesora nemrzí škrty, kteří mnozí inscenátoři dělají v jeho překladech. „Dělat škrty je velké umění, ale dělat škrty je nutné. Nemrzí mne to, když se škrtem nepřetne tepna. Když nezmizí něco, co je podstatné. Já sám bych navrhl některé škrty. Ale mrzí mne znásilňování textu za každou cenu.“

Za jednu z nejvydařenějších shakespearovských inscenací poslední doby označil Něco za něco v provedení Komorní scény Aréna v režii Ivana Krejčího, za jednoho z nejvýraznějších Hamletů pak toho, kterého také v inscenaci Komorní scény Aréna vytvořil Michal Čapka.

Přednáška profesora Martina Hilského byla snad tím nejlepším možným způsobem zahájení celoročního projektu Shakespeare Ostrava 2016. Nejen proto, že umožnila ostravské kulturní i akademické obci setkání s naprosto ojedinělou osobností překladatele, badatele a znalce díla Williama Shakespeara, ale hlavně proto, že dala ten nejlepší základ k přístupu ke všemu, co účastníky shakespearovských akcí v roce 2016 v Ostravě čeká.