Novoroční koncert Moravskoslezské Sinfonietty byl velmi zdařilý. Příště třeba v lepší koncertní hale

Na počátku koncertu přivítal posluchače ředitel Moravskoslezské Sinfonietty Jan Soukup, který dvojjazyčně přivítal české i zahraniční návštěvníky. Vyjádřil přitom přesvědčení, že letošní pětileté výročí existence orchestru je známkou toho, že se těleso zdárně přeneslo přes různé potíže a problémy. V tom se s ním shodl následující svižný řečník, jímž byl starosta obce Řepiště Rostislav Kožušník.

Zaplněná sportovní hala se poté již mohla rozeznít předehrou k opeře Figarova svatba Wolfganga Amadea Mozarta. Populární dílo provázely dobré výkony v jednotlivých nástrojích a adekvátní dynamické rozvržení. Druhou skladbou byl pozoruhodný Koncert F – dur pro dva fagoty a orchestr českého klasicistního mistra Jana Křtitele Vaňhala. Sólisté Jan Soukup a Miroslava Hrubá podali přesvědčivé výkony. Hned v první větě Allegro moderato bylo příjemné poslouchat, jak si předávají hudební téma. Oba přitom dbali na pečlivou výstavbu frází a precizní souhru i intonaci. Andante grazioso zaujalo nádhernou lyrickou melodií a jímavou harmonickou složkou, která Vaňhala řadí mezi velké mistry vídeňského klasicismu. Pečlivé provedení ojediněle hraného Vaňhalova fagotového dvojkoncertu lze řadit k vrcholům interpretačního umění Moravskoslezské Sinfonietty, potažmo celého kraje.

Korejská sopranistka Hyun-Jung Ku si získala sympatie publika. (Foto: M. Polóny)

Po přestávce se rozezněl půvabný hlas korejské sólistiky Hyun-Jung Ku. V árii Ch. F. Gounoda „Ah, je veux vivre“ z opery Romeo a Julie se projevila její technická i výrazová jistota, bohužel akustika haly není příliš ideální a místy ji orchestr dynamicky zastřel. Lepší to bylo v druhé árii „Ebben, ne andro lontana“ z opery La Wally A. Catalaniho, která Hyun-Jung Ku sedla báječně a jež vyvolala velký úspěch. Hyun-Jung Ku se představila jako zcela zralý, technicky značně disponovaný hlas, schopný široké výrazové palety odstínů. Nebylo by vůbec marné, připravit s touto sympatickou sopranistkou nějaký krátký písňový cyklus s doprovodem orchestru.

Dirigent Josef Kurfiřt během koncertu. (Foto: Milan Polóny)

Závěrečnou skladbou byla Symfonie c – moll op. 67 Ludviga van Beethovena, která získala později přezdívku Osudová.  Je z důvodů určité analogie úvodního motivu, který strohým, úsečným rytmickým spádem čtyř not romanopiscům připomínalo bušení osudu, který stihl Beethovena postupnou hluchotou. Nástup ostinátního motivu v Allegro con brio provázely mírné nedostatky v souhře. Andante con moto provázely precizní výkony dřev, lehkým zklamáním pro mne naopak byla v několika momentech intonační jistota violoncell. Třetí věta přinesla všeobecně dobré výkony. Finální větu Allegro provázela až ohlušující dynamika a nasazení, s níž orchestr Beethovenovu symfonii zahrál. Dílo bylo Kurfiřtem s jistotou oddirigováno, pozorný umělec také zvolil velmi rozumná tempa a celkovou výstavbu. Z nástrojových sekcí je nutné pochválit zejména precizní dřeva, také žestě byly výborné, ovšem u nich místy poněkud na úkor smyčců. To je ale otázka akustiky haly, protože žestě hrály jinak velmi citlivě.

Koncert se uskutečnil v obecní sportovní hale. (Foto: Milan Polóny)

Celkově lze říci, že se až na drobné výhrady jednalo o nastudování hudebně spontánní a radostné. Stálo by za to, slyšet Moravskoslezskou Sinfoniettu v nějaké dobré koncertní hale. Myslím, že výsledek by stál skutečně za to.