Hardcorová superskupina Venomous Concept si podmanila klub Barrák

Havel, Blanka, Marzena. Zahájení večera příznačně patřilo orlovské crustové stálici, kapele Hibakusha. Ta funguje už bezmála dvacet let a dá se říci, že její členové tvoří jádro tamní scény okolo klubu Futra. „Hibačka“ předvedla strhující set, jak se ostatně na lokální undergroundovou legendu sluší a patří. Skladby jako Rádio Svobodná KLDR, Hegemonie nebo Pandora z poslední stejnojmenné desky patřily k těm vůbec nejlepším momentům celého koncertu a jednoznačně potvrdily, kam Hibakusha patří – ke špičce českého crustu/grindcoru.

Hibakusha si vystačí s málem – jako tříčlenná kapela pochopitelně nemůže vrstvit kytarové štěny, ale zato má její hudba neuvěřitelný „tlak“ a tah na branku. Každý člen „Hibačky“ tak jede na maximum; bubeník Marzena předvádí poctivé sypačky, Havel prohlubuje svou lásku ke grindcoru hrou šestnáctinek v tempu 200 BPM a Blanka kromě sofistikované a přesné hry na baskytaru skvěle zvládá i vokály. Je to právě kombinace dvou vokálů (žánrový zvyk), která dává jejich hudbě další přidanou hodnotu – a to především díky položení Blančina hlasu.

Z koncertu kapely Hibakusha. (Foto: Kristýna Trochtová)

„Hibačka“ hrála materiál ze své bohaté vinylové historie, a dokonce došlo i na zářezy z jejich split EP s kapelou Hiroshima Nightmare. Posluchače obdarovala také úplně novou skladbou Něco je ve vzduchu, která společně s tímto nadmíru vydařeným koncertem předznamenává, že Hibakusha má stále co říct a vyčpělost je pro ni zcela neznámé slovo. I po dvaceti letech.

Pódium dále patřilo úderce Ass to Mouth z Vratislavi. Upřímně řečeno, má očekávání nebyla nikterak vysoká – později se však ukázalo, že čekat generický a nicneříkající grind byla ta největší možná chyba a výsledek nedůsledného poslechu před koncertem. Ass to Mouth byli absolutním překvapením večera, přičemž jsem měla bradu na zemi až do samého konce jejich setu. Ten byl samozřejmě složen převážně z věcí z jejich posledního alba Degenerate (One Shot Too Far či Sentenced to Grind nelze ani teď jednoduše setřást z hlavy).

Zpěvák skupiny Ass To Mouth na koncertu. (Foto: K. Trochtová)

Charismatickému zpěvákovi Furmanovi se konečně podařilo i rozpoutat trochu mosh (circle) pitu a svět se zdál být konečně v pořádku. Skvělý kytarista Maciek, který byl v průběhu koncertu téměř pořád otočen zády k publiku, házel jeden nevyzpytatelný riff za druhým a basista Jarek mu skvěle sekundoval na svou pětistrunku. Ass to Mouth se ukázali být nezvykle dobře sehranou partou, která má vlastní tvář a neveze se za každou cenu na žánrových klišé (ačkoli název i některé texty by tomu mohly napovídat). Jak už bylo řečeno, překvapení z těch nejpříjemnějších.

V pořadí posledním předskokanem byli deathmetaloví Dead Carnage. Tady byla očekávání nepoměrně větší, přece jen se jedná o takovou „malou, ale naši“ superskupinu. V sestavě se potkali bývalí členové Disfigured Corpse, G.O.R.E. i nedávno se rozpadnuvší Euthanasie. Zkušenosti hráčů byly samozřejmě znát z každého hrábnutí do strun, jediným problémem setu Dead Carnage ovšem bylo, že každé hrábnutí do strun bylo jen recyklací toho minulého hrábnutí do strun a tak pořád dále. Tato kapela mě bavila možná prvních dvacet minut, poté se zacyklila a stala se z toho jen neustále se opakující nuda. A kromě toho, že Dead Carnage nudili mě, dost pravděpodobně nudili i sebe samotné.

Z koncertu Dead Carnage. (Foto: K. Trochtová)

Z jejich projevu nebyla cítit ani špetka jakéholi zanícení a snad kromě baskytaristy nikdo z nich nevypadal, že by si své vystoupení alespoň trochu užíval. Škoda. Třeba zpěvák, který si říká Joshua (dále slyšitelný např. v Circle of Nature) má neobyčejně variabilní hlas a kdyby trochu polevil ve snaze udělat ze své kapely plytký deathcore, možná by to i někam dotáhl.

A konečně – posluchači se dočkali svých hrdinů z plakátů, britsko-americké formace Venomous Concept. Když se na pódiu sejdou členové Napalm Death, Nuclear Assault a ex-Anthrax, je jasné, že tohle bude jednoduše velké. A taky že bylo.

Napřed je vhodné poznamenat, že atmosféra se s nástupem mohykánů absolutně uvolnila a kde byla křeč, tam najednou zmizela. Členové Venomous Concept byli neuvěřitelně přátelští a během celého večera příkladně komunikovali s fanoušky. Hvězdné manýry – co to je? Kevin Sharp ze sebe v průběhu koncertu neustále chrlil vtipné poznámky, a to i na adresu svých spoluhráčů. Tak příjemnou a úsměvy nasáklou atmosféru už jsem velmi dlouho nezažila a na mysli mi vyvstává otázka, zdali je u publika ono asi devadesátiprocentní zastoupení triček festivalu Obscene Extreme, pro který je taková atmosféra typická, jen náhoda.

Z koncertu Venomous Concept. (Foto: Kristýna Trochtová)

Venomous Concept nabídli vyvážený průřez tvorbou – je zločin začít takovýmto klišé? Vždyť se jedná o kapelu, která zatím vydala „pouze“ tři vynikající desky plné našlapaného materiálu. Jestli je někdo v kvalitách svých studiových desek konzistentní, jsou to právě Venomous Concept; možná by tedy byla škoda zasvětit setlist jen a pouze prezentaci nového LP. Z desky Poisoned Apple tak zazněly například Water Cooler, Drop Dead či Check Out, první studiová nahrávka kapely byla prezentována skladbami Weirdo, Rhetoric nebo Life’s Fine a albová novinka Venomous Concept s názvem Kick Me Silly do setu přihodila Human Waste i Fucked in the Czech Repub, u níž si Sharp samozřejmě neodpustil krátké vysvětlení.

Venomous Concept předvedli neuvěřitelně dynamický set a doslova si podmanili Ostravu. Souhra kytaristů Shana Emburyho a Johnnyho Cheeseburgera byla bezchybná, o vokálním výkonu Kevina Sharpa by se daly psát dlouhé stati. Zkrátka a dobře, v Barráku se odehrál jeden z nejzásadnějších koncertů v oblasti tvrdé hudby tohoto roku.