PLATO obsadili Skreplovi Broučci z plyšáků, bižuterie, bužírek i vánočních baněk  

Že je Vladimír Skrepl rázovitým umělcem, dokázal už v předsálí dvorany PLATO při úterním zahájení výstavy. „Já už jsem z toho tady chcípal,“ ukončil projev uměleckého manažera galerie Marka Pokorného. A to se Skrepl během celého závažného kunsthistorického projevu kroutil jako znuděná žížala.

Vladimír Skrepl na vernisáži v Gongu. (Foto: Martin Popelář)

Pokorný přiznal, že Skrepla pozval do Ostravy ze „zcela sobeckých důvodů“, neboť ho považuje za jednoho z nejzajímavějších současných tvůrců. To ale ani nebylo třeba říkat, dobrý kurátor pořádá všechny výstavy tak nějak „pro sebe“, přece nebude vystavovat umělce, jejichž dílu úplně nevěří. Ale díky za upřímnost.

Galerista v úvodním slově připomněl, že Vladimír Skrepl stál dlouho mimo hlavní proud současné umělecké elity, nicméně je už léta jeho podstatnou součástí. „Jeho dílo je pro umění velmi důležité,“ řekl Pokorný, než návštěvníky vernisáže pozval do galerie, aby si prohlédli, jak se význačný český malíř a šéf ateliéru malířství na pražské AVU zhostil sochařiny.

Z vernisáže výstavy Broučci v PLATO. (Foto: Martin Popelář)

V krásném katalogu, který k výstavě galerie vydala, kurátor Pokorný tento úskok k figurální plastice hodnotí i takto: „V posledních patnácti letech byl Vladimír Skrepl spojovaný především s výrazným malířským projevem. K rozhodnutí představit výhradně sochy-objekty vedlo přesvědčení, že figury vystavované sporadicky (a obvykle v konstelaci s jinými typy prací) jsou zcela svébytnou, mimořádně rozsáhlou a soudržnou (či samonosnou) součástí autorova díla. Zaslouží si být konečně představeny a vnímány adekvátně svým uměleckým a estetickým kvalitám.“

Z vernisáže výstavy Broučci v PLATO. (Foto: Martin Popelář)

A tyhle svébytné sochy následně vernisážově publikum přijalo různorodě. Hlasy spontánního nadšení se střídaly i s určitým zklamáním. „Jako malíře mám Skrepla raději,“ bylo třeba slyšet ve dvoraně. „Nádherné, toho Indiána bych měl mít v ložnici,“ rozplýval se jiný host u další plastiky. „Tohle dělají naši studenti každý rok, trochu mě to zklamalo,“ dodal ženský hlas.

Z vernisáže výstavy Broučci v PLATO. (Foto: Martin Popelář)

Zatímco některým výstavám v PLATO vernisážový dav jen „tiše nerozumí“, v případě Vladimíra Skrepla byl každý kritikem, což plynulo z podstaty samotných soch – recyklátů. Umělec totiž skulptury skládá ze starých hraček, vánočních baněk, plyšových zvířátek, oblečení a bot všeho druhu, z vyřazené galanterie i z nejrůznějších předmětů denní potřeby – od škrabky na skla automobilů až po krabičky od léků. K tvorbě zkrátka poslouží vše, co najde, a návštěvník jen odhaluje jednotlivé vrstvy díla. A mnohý si i říká: „To bych také dokázal.“

Z vernisáže výstavy Broučci v PLATO. (Foto: Martin Popelář)

Nedokázal. Ale touha nějak upotřebit nepotřebný domácí bordel je snad v každém člověku. Vzniklé artefakty jsou pak ozdobou mnoha chat a chalup, obýváků i předsíní, záleží jen na fantazii tvůrce. Tento způsob tvorby je radost, skoro vzrušující akt, který může provádět skutečně kdokoliv. Jen opravdový umělec ale vdechne takovýmto figurativním výtvorům skutečný „život“, aby dílo mohlo obstát i v galeriích.

Z vernisáže výstavy Broučci v PLATO. (Foto: Martin Popelář)

Nepopírejme ale, že k tomu tvůrce potřebuje i nadšeného kurátora, který dílo kunsthistoricky obhájí. A Marek Pokorný to umí jako málokdo. „Skreplovy postavy z kulturního odpadu, banálních materiálů, textilu nebo předmětů denní potřeby jsou možným předmětem touhy stejně jako kritickým komentářem k její masové produkci v dnešní civilizaci,“ uvedl na vernisáži.

Z vernisáže výstavy Broučci v PLATO. (Foto: Martin Popelář)

Monstrum, které ohlodávají plyšové myši nebo totemistická plastika dívky s obrovským pyjem, to vše lze skutečně vnímat i jako trojrozměrné obrazy věčné lidské touhy. V tomto smyslu stojí za to u každé figury postát a přemítat nad dílem i jako nad zrcadlem svých osobních vášní. A uvidíte, že se vám nad jednotlivými díly rozvine v hlavě nečekaná smršť myšlenek. Je to skoro jako si na prahu padesátky otevřít Karafiátovu knihu Broučci, jež také vyvolává okamžitý proud asociací až někam k ranému dětství a zároveň i k blížící se smrti, kdy naši tělesnou schránku zrecykluje příroda.

*

Vladimír Skrepl: Broučci/Darlings. Galerie města Ostravy PLATO (Gong, Dolní oblast Vítkovice). Otevřeno denně do 3. dubna 2016.