Jiří Jůza o výstavě k 90. výročí Domu umění: Kupka prošel bez diskuse, Bendu jsem prosadil

Ten problém se táhne léta. Dům umění je moc malý na to, aby v něm mohly probíhat aktuální výstavy a zároveň se tu směstnala i stálá expozice z bohatých sbírek galerie. Problém může vyřešit jedině dostavba Domu umění o takzvaný Bílý stín z dílny architekta Josefa Pleskota. Kdy se stavby veřejnost dočká?

Právě výstava 100 děl z Galerie výtvarného umění v Ostravě ukazuje, jak nutná dostavba je. Vybrali jsme z depozitářů jen sto děl, přitom jsme obsadili tři pětiny výstavních ploch. Sto věcí ze sbírkového fondu, který má na 20 tisíc položek. Prostor je opravdu nedostačující a doufám, že se Bílého stínu dočkáme alespoň ke 100. výročí Domu umění, což bude v roce 2026.

To je až za deset let, v jaké fázi jsou přípravy?

Znova probíhá územní řízení, bylo totiž potřeba dořešit ještě nějaké záležitosti majetkového rázu, pak přijde čas na stavební povolení. Ukazuje se však, že v současné struktuře evropských fondů se pravděpodobně nenacházejí kapitoly, které by umožňovaly spolufinancování z unijních zdrojů, takže je třeba čekat dále. Na druhé straně si myslím, že by stavba byla ufinancovatelná jen z prostředků kraje.

Josef Čapek: Mrak (1933)

Už předloni jste v galerii připravili vynikající publikaci 100 děl z Galerie výtvarného uměn v Ostravě, která představuje průřez celou sbírkou. Jak se shodují nyní vystavené práce s těmi publikovanými v knize?

Z devadesáti procent. Omezily nás jen některé praktické důvody. Třeba dílo Karla Nepraše s názvem Sedící či Objekt 1963 Bedřicha Dlouhého jsou v tuto chvíli na výstavě Šmídrové v Museu Kampa v Praze. Šmídrové, to byla neodadaistická recesistická umělecká skupina reagující v polovině padesátých let na povinnou vojenskou přípravu studentů uměleckých škol a kromě Dlouhého a Nepraše k ní patřil ještě Rudolf Komorous a Jan Koblasa. Jmenované objekty Dlouhého a Nepraše jsme nahradili jinými jejich díly, až ale skončí výstava na Kampě, vyměníme je.

V knize jsou i objekty Karla Malicha, Stanislava Kolíbala či Kryštofa Kintery vystavené dlouhodobě ve foyer Divadla Jiřího Myrona. Převezli jste je teď do Domu umění?

Ne, jsou i nadále v divadle. Nahradili jsme je novými přírůstky do našich sbírek, konkrétně třeba objektem Huga Demartiniho z cyklu Místo a obrazem Daniela Balabána Tanec života.

Josef Matěj Navrátil: Horská krajina u Vyššího Brodu (1830)

Jste synem Viléma Jůzy, který Dům umění také svého času řídil. Zrovna mám u sebe jím vytvořený katalog stálé sbírky Domu umění z roku 1968. Vy jste se narodil až v roce 1973, jak si pamatujete stálou sbírku ze svého dětství a mládí?

Nikdy to nebyla až tak stálá sbírka. Napřed jí patřilo spodní patro, zatímco horní sály byly určeny pro časové výstavy, později se to otočilo. Vždy to byly jakési výbory ze sbírek. Jednou z kolekce evropského umění, jindy z českého, střídalo se 19. a 20. století, regionální tvorba s nadregionální. A tak se to pořád měnilo.

Jaké obrazy ze sbírek Domu umění si pamatujete z dob, když jste sem chodíval za otcem?

Velkou část obrazů, s nimiž jsme teď pracovali právě pro tuhle výstavu, si vlastně pamatuji už dětství.

Bohumil Kubišta: Hypnotizér (1912)

To vám závidím, krásné dětství. V posledních letech už se ale dlouhodobé výstavy postavené na sbírkách galerie moc nepořádají a tahle je výjimečná. Je to těžké rozhodovat se mezi časovými výstavami a stálou muzejní expozici?

Je. Od roku 2008 přesto upřednostňuji časové výstavy, protože cítím velký rest k mnoha autorům, mimo jiné i vůči autorům z regionu typu Petra Lysáčka či Františka Kowolowského, letos v létě tu bude mít životní výstavu Daniel Balabán. Veřejnost navíc prokázala, že má zájem o velké akce, jakou byla výstava Jana Zrzavého nebo Bohumila Kubišty. Ano, poněkud jsem rezignoval na periodicitu výstav z vlastních sbírek. Vlastně se ale ukazuje, že Dům umění je malý na ty časové výstavy, že přicházíme o projekty, které jsou nám v rámci mezinárodní spolupráce nabízeny.

O jakou výstavu třeba?

Německý partner nám nabízel výstavu skupiny Fluxus, ovšem požadoval plochu 1000 metrů čtverečních, což nemáme.

Takže Ostrava přišla o Yoko Ono nebo Josepha Beuyse, kteří byli členy Fluxusu, škoda. Prostě je to tady malé.

I těch 100 děl jsme museli nainstalovat nezvykle hustě. Nemají prostor, jaký potřebují.

Mně se to tak líbí, připomíná mi to nějakou kunstkomoru vášnivého sběratele. Jsem rád, že se výstava zase jednou obešla bez multimediálních pomůcek. Jak jste se s týmem kurátorů z Domu umění dokázali shodnout na výběru těch 100 děl?

V podstatě jsme si všichni sedli a začali o jednotlivých dílech diskutovat. U některých položek to přitom ani nebylo na diskusi, bylo třeba jasné, že tu musí viset staří mistři Domenico Fetti nebo Hans von Aachen. Někdy jsme se ale museli trochu přít, co od určitých autorů vystavíme. V obrazové sbírce máme třeba tři díla Františka Kupky, shodli jsme se nakonec na Meditaci, i když někdo byl spíše pro Vlnu.

František Kupka: Meditace (1899)

Větší diskuse asi proběhla nad žijícími současníky, jichž nakonec mezi vystavenými mnoho není. Proč třeba Zdeněk Janošec Benda a nikoli Petr Lysáček nebo Hana Puchová?

Bendu jsem si prosadil já. Jeho obraz Naše rodina z roku 1990 totiž ilustruje celou jednu epochu, je to dílo s příběhem osmdesátých a devadesátých let. Obraz spojený s tajnými výstavami na uhelných haldách, s místním undergroundem, se skupinou Přirození, s celou to generací. To třeba v dílech Petra Lysáčka není, nebo nejsou tak charakteristická pro určitou dobu. Dva obrazy Hany Puchové jsme do sbírky koupili teprve nyní, stejně jako čtyři díla Daniela Balabána. Vystavili jsme ale Balabána.

Jaký je váš „srdeční“ obraz této výstavy?

Těžko se mi odpovídá. Naprosto špičkovým evropský obrazem je Adonis, malba Domenica Fettiho. Tímto umělcem jsem se odborně zabýval už na studiích, takže je to i jistá srdeční záležitost. Těch děl by ale bylo více…

*

Sto děl z Galerie výtvarného umění v Ostravě. Dům umění Ostrava. Výstava potrvá od 20. ledna do 20. března 2016 a v každou středu ji zpestří komentovaná prohlídka, vždy od 16.30 hodin.

Z vystavujících autorů: Mistr Královéhradecký, Domenico Fetti, Hans von Aachen, Marco Bello, Václav Brožík, Vojtěch Hynais, Ivan Ivanovič Šiškin, Mikoláš Aleš, Jakub Schikaneder František Bílek, František Kupka, Eugen von Kahler, Wenzel Hablik, Joža Uprka, Ilja Jefimovič Repin, Bohumil Kubišta, Otakar Kubín, Emil Filla, Jan Zrzavý, Josef Čapek, Ladislav Zívr, Vladimír Boudník, Mikuláš Medek, Václav Boštík, František Gross, Zdeněk Janošec Benda, Jakub Špaňhel a mnozí další.

Tisková zpráva k výstavě ZDE.