Manowar zahájil v Ostravě světové turné heroickou bitvou a perfektní audiovizuální show

A není ani přehnané říct, že lepší vizuální rocková show, než nabídl Manowar, tady v Ostravě snad ani nebyla. Možná na koncertu Kiss, kteří na sebe tehdy nechali čekat až padesát minut, zato se ale vznášeli nad hlavami diváků. Manowar pro změnu kličkoval mezi úchvatným bitevním polem jak hrdinové z trháků Terminátor nebo Barbar Conan.

Naplněná hala si přitom musela počkat více než půl hodiny, než se smečka vedená baskytaristou Joeyem DeMayo  vůbec objeví. „Jdeme domů,“ skandovali nespokojenci ve 20.15. Prosvětlenou halou se nesl i domácí pozdrav „Baník, p…“. Jinak se nic zásadního nedělo, ba naopak, většina publika seděla tiše jako pěna a připomínala spíše distingované obecenstvo operního spektáklu, než fanoušky nejhlasitější kapely na světě. S tím ovšem silně kontrastovalo jejich typicky metalové oblečení, džíny nebo černé trika a bujné kštice. Každopádně ve 20.30 se ještě stále nic nedělo a třeba netrpěliví chalani ze Staré Lubovně si krátili dlouhou chvilku komentováním, proč je pódium postavené na délku a nikoliv na šířku haly.

Pět minut poté sál konečně potemněl a z reproduktorů se začalo linout smyčcové intro a operní zpěv, který byl vzápětí přehlušen metalovým hromobitím. Nasvícené pódium připomínající monumentální antickou stavbu se štítem a sloupy se zalilo oranžově červeným světlem a na postranních obrazovkách vzpláli ikoničtí orli se šlehajícími plameny.

Pódium členěné do tří úrovní připomínalo mytologickou pyramidu nebo tajemnou archu, ve které přebývají všechny hrůzy světa i hrdinové, kteří jsou schopni se postavit třeba armádě šiků létajících draků. Na úrovni přízemí stál dav v kotli, první patro ovládla trojice basák, kytarista a zpěvák. Bubeník trůnil uprostřed druhého patra a v případě nutnosti se heroičtí hudebníci kdykoliv vyšvihli do výšin patra třetího, odkud v postranních částech hráli nebo zpívali v nejdramatičtějších momentech.

Velkolepou podívanou nabídla ale především nápaditě řešená projekce a její pozvolné dávkování na členitých obrazovkách a obřím plátně. LEDky umístěné po stranách, ale i v srdci pódia nabídly tu nejlepší možnou techniku současnosti v rozlišení 6k, která se vyrovná těm nejdražším hollywoodským trhákům. Lišáci Manowar se ale s plnou parádou vytasili až po prvních písních, kdy si otestovali reakce publika a naučili jej reagovat přesně v rytmu svých nástrojů. Když pak spustili zadní projekci, tak se teprve publiku mohl tajit dech nad spektakulární šíři obrazů heroických bitev.

Rotující lebky v nadživotní velikosti zbrocené krví a olizované plameny, mlaty a sekery, nedohledné zdi hradních opevnění, pevnosti tyčící se do oblak. Prostě uhrančivý perfektní spektákl podpořený razantní hudbou a dunivým rytmem.

Publikum na ostravském koncertu kapely Manowar. (Foto: Magic Circle Entertainment)

Čistý zvuk dal vyniknout kvílení kytary, kulometné palbě bicích i rozmanité hlasové pestrosti zpěváka. Bitva zahajující první a rozhodující koncert nového turné Gods and Kings nemohla v porovnání s loňským vystoupením dopadnout lépe. Kapela působila sevřeněji a razantněji. Program i skladba písní se moc nelišila, nicméně byly zkráceny zbytečné mluvené projevy a také přílišné vzpomínání na minulé úspěchy.

Tradiční pieta za zesnulé bratry včetně „zakladatele metalu“ Richarda Wagnera nebo spolupracovníky Manowaru Orsona Wellese či Christophere Lee se stala důstojným předělem a dokonce nechybělo archivní foto basáka Joeya s Lemym z Motorhead.

Joey De Mayo podobně jako loni vychválil české fanoušky a celou Českou republiku včetně piva nebo dívek, dokonce nabídl návod, jak se chovat na ulici, když má jejich fanoušek oblečeno tričko s nápisem Manowar. Jako uhrančivá sexistická kapela si dokonce Manowar neodpustili projekci fotografií poloobnažených fanynek, které obratem vystřídaly záběry s davem nadšeného publika, aby nakonec vše spláchly chuchvalce plamenů. V pompézním finále se při heroické bitvě u fantaskní tvrze dokonce plátno pokrylo krvavou lázní.

Manowar ukázali, že jsou stále ve skvělé formě a umí pečlivě pracovat s narůstající atmosférou davové bitvy nejen na hudebním, ale i vizuálním poli. Nabídli jen jeden přídavek, ve kterém nechybělo na samotný závěr obligátní trhání strun z baskytary. „Manowar se vrátí,“ přislíbili nakonec.