Bojujeme o své místo v džungli, říká Albert Čuba o zábavné show Tři tygři
14.1.2016 00:01 Martin Jiroušek Divadlo Rozhovor
Večer plný skečů, humoru a vtípků v podání Třech tygrů a toho, co hraje na klavír – to je nová zábavná show mladých ostravských herců. Už od konce loňského října se s ní prosazují v Nohavicově klubu Heligonka. Sázejí na to, že jsou „mladí, krásní a inteligentní“, především v sobě ale nezapřou hereckou krev. Tygr, který s tím celým přišel, člen Komorní scény Aréna Albert Čuba seznamuje Ostravan.cz s tím, jak tento estrádní pořad vznikl a na co se může publikum těšit. Nejbližší setkání se Třemi tygry v Heligonce se bude konat už 16. ledna.
Z představení Tří tygrů. Albert Čuba zcela vpravo.
Foto: Petr Hrubeš
Alberte, jak se to má se Třemi tygry, jde o regulérní kabaret, nebo jenom o momentální „výstřelek“ nevyužitých herců?
S označením „kabaret“ bych byl trošku opatrný, přece jen to evokuje asi něco jiného, než děláme ve Třech tygrech. Je pravda, že jsme dlouho hledali adekvátní označení toho, co vlastně děláme, a v současnosti nejvíce preferujeme označení „estrádní varieté kabaretního typu s odklonem od šantánu, aneb zvířecí revue“. A o výstřelek se opravdu jedná, nicméně upřesnil bych, že o výstřelek herců použitých, nikoliv nevyužitých.
Kdo jsou ti tři?
Jsme to především my, známé šelmy, jejichž lovecký rajón zaobírá Ostravu a přilehlé okolí. Konkrétně tedy já, Albert Čuba, dále Štěpán Kozub a Robin Ferro. Robin je v angažmá v Divadle loutek, já se Štěpánem pak v Komorní Scéně Aréna. Z toho logicky plyne, že si o sobě všichni myslíme, že jsme herci. Také s námi pokaždé vystupuje Martin Pančocha, klavírista, absolvent konzervatoře a známý zaklínač hadů.
Cítíte se jako šelmy uprostřed hereckých vod ostravské scény? V Heligonce pouštíte na diváky peřeje anebo se zatím spíše jen rozkoukáváte?
Řekl bych, že to co se v Heligonce na diváky vyvalilo, mělo blízko k tsunami. Vlítli jsme do toho po hlavě, nicméně nikoliv neuváženě. Naopak, respekt k divákům a dobrá příprava jsou základem.
Jak to celé vzniklo?
Nápad vznikl v mé hlavě a hodně podezírám své ego, že do toho mluvilo. Každopádně cesta k tomu byla poměrně dlouhá. Již pár let zpátky jsem chtěl něco podobného vytvořit, zároveň jsem vyučoval jevištní pohyb na konzervatoři, kde jsem právě poznal Robina se Štěpánem, a nakonec vznikl nový prostor v Heligonce, takže najednou do sebe vše zapadlo a mohl jsem to spustit.
Jaké jsou dosavadní reakce publika?
Reakce publika byla opravdu výborná a vřelá, pro nás až nečekaně. Byť mi v Aréně odtikává již desátá sezóna, měl jsem při premiéře Třech tygrů trému, jako bych před diváky snad nikdy nestál – ale nakonec se diváci opravdu skvěle bavili a salvy smíchu provázely praktický celý večer.
Kdo přijde na Tři tygry, může očekávat standartní dávku emocí, anebo máte ještě něco speciálního?
Pro dávku existenciální trýzně bych diváky poslal přece jen do jiných kulturních zařízení. U Třech tygrů má divák jediné očekávání – smát se. Jde v podstatě o sérii skečů, písní a komických výstupů rozdělených do přibližně dvou hodin.
Co v rámci Heligonky nabízíte? Máte něco speciálního, co se hodí jenom právě sem? Jste nějak limitování?
Snažíme se pravidelně představit nějakého hosta, který s námi vystupuje – naposledy to byl Josef Kaluža, kolega z divadla. Taktéž s námi pravidelně vystupují zpěvačky, které v průběhu večera zazpívají několik písní. Hodně specifické je také to, že některé skeče jsou kompletně improvizované a diváci sami určují téma skeče.
Tlačí na vás okolnosti nebo „pan Heligón“, abyste byli divácky zajímaví?
Nikoliv. Domluva s Heligonkou je jasná – chodí diváci, hrajete, přestanou chodit, nehrajete. Tři tygry si produkujeme sami, Heligonka fakticky poskytuje prostor, přičemž má nějakou část z vybraného vstupného. Pokud by přišlo málo lidí, Heligonce by se nezaplatily náklady a my bychom šli. Jednoduché, přímé, férové. Přesně tak mi to vyhovuje.
Máte nějaký nezapomenutelný herecký zážitek s diváky v Heligonce? Objevili se takoví, kteří se nebojí vsunout hlavu do tygří tlamy?
Ano, interakce s divákem je pro nás důležitá a hodně s ní pracujeme. I na pódium se občas nějaký divák dostane. Tím, že se sedí u stolů a prostředí je celkově klubové, je atmosféra samozřejmě mnohem uvolněnější.
Jakou máte vizi, plány, představy, kudy by Tři tygři mohli jít?
Vize a plány jsou. Chceme jít dál a výš. Nechceme ustrnout. Stále na sobě musíme pracovat, musíme makat, musíme diváky překvapovat. Stále budeme hledat nejčistší formu naší show, budeme hledat další možnosti humoru a srandy, Tři Tygři budou zkrátka bojovat o své místo v džungli.
Co nabídnete na nejbližší tygří show?
Dokážeme, že česká poezie není mrtvá, diváci opět uvidí cholerického otce a jeho rodinu, tentokrát u štědrovečerní tabule, součástí večera bude i přednáška z moderní historie a zpívat bude Jana Ondrušková. Určitě bych čtenáře rád pozval, a pokud by chtěli zjistit, do čeho jdou, můžou si nás najít třeba na Youtube. Stačí jen zadat slovní spojení Tři tygři a my už tam někde na ně vyskočíme.
Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.